Zemřel Tomáš Pertile

Tomáš se narodil 2. září 1933 v Ostravě – Zábřehu Marii a Pavlovi Pertile. Marie (za svobodna Vybralová) pocházela z Berouna, kde pracovala jako sociální pracovnice. Pavel Pertile byl úředníkem, pracoval v Ostravě, kde také zemřel v pouhých 42 letech na zápal plic. Pavlův děda byl Ital a do Čech přišel za prací (pracoval na stavbách). Maminka pracovala v Berouně u MUDr. Malého, který přesídlil do Ostravy a vzal ji s sebou, tehdy ještě svobodnou, aby pokračovala v práci u něho. Zásnuby a svatba Tomášových rodičů proběhly v prvních rocích 30. let 20. stol. v Berouně.

Tomáš prožil dětství střídavě v Ostravě (ul. Gorkého č. 26) a v Berouně u prarodičů (babička Vincencie Urbanová a nevlastní dědeček František Urban), které měl rád, díky čemuž si k Berounu vytvořil celoživotní pouto. Do Berouna jezdil i v průběhu mládí za tetou Jiřinou Urbanovou a její maminkou Františkou Křížkovou, k níž měl obzvlášť blízko, a také za sestřenicemi Milenou a Sylvií, provdanou posléze Wenzlovou, kterou pak – i její rodinu – navštěvoval po celý život až do své smrti. Poslední návštěvu, i s náročnou cestou vlakem s mnoha přestupy, jak byl Tomáš zvyklý cestovat, absolvoval v roce 2017. Při svých návštěvách v Berouně vždycky hodně mluvil o své celoživotní lásce – astronomii, o aktivitách ostravského planetária, o křesťanských společenstvích, jejichž života se účastnil, o svých ostravských přátelích – Květince, Vrabčákovi a mnohých dalších.

V roce 1950 nastoupil základní vojenskou službu, kterou vykonal v délce 3 let u Pomocných technických praporů na Mostecku a Chomutovsku. V té době také naprosto propadl kouzlu hvězdné oblohy a v roce 1954 odpozoroval své první zatmění Slunce. Vyučil se zámečníkem a po návratu od PTP večerně vystudoval gymnázium v Ostravě. Později se přihlásil do prvního cyklu Pomaturitního studia astronomie, které také úspěšně absolvoval. Začal také docházet do nově postavené ostravské hvězdárny, kde se věnoval sledování zákrytů hvězd Měsícem.

Tomášův zájem o astronomii se prohloubil pod vedením tzv. starých pánů, mezi nimiž vynikal především Bedřich Čurda-Lipovský. Po jeho smrti se v roce 1963 Tomáš stal vedoucím ostravské Lidové hvězdárny. Staral se o ni velmi pečlivě a svědomitě, prováděl pozorování Slunce, sledoval zatmění a další úkazy. Jeho nejoblíbenější činností bylo hlavně pozorování pro veřejnost a přednášková činnost. Často také jezdil po Ostravsku a vyprávěl „pracujícímu lidu“ o jevech na obloze a ve vesmíru. Nezapomínal ani na výchovu mladých pozorovatelů, kteří docházeli na ostravskou hvězdárnu a pod jeho vedením se učili, jak provádět astronomickou práci. Mnoho z nich dnes pracuje v oblasti astronomie a dalších příbuzných oborech.

Obrovský kus práce Tomáš udělal v letech 1969-1972 během výprav Apollo na Měsíc. V noci poslouchal a nahrával informace o průběhu misí z Hlasu Ameriky, přepisoval je na stroji a hned ráno je vyvěšoval do hvězdárenské vitríny, aby si je lidé při cestě do práce mohli přečíst. Také jezdil na americkou ambasádu do Prahy, kde si půjčoval 16milimetrové filmy o Apollu. Ty potom promítal na hvězdárně s obrovským úspěchem. Taková propagace se však nelíbila tehdejšímu komunistickému vedení a Tomáš tak musel hvězdárnu v roce 1972 nuceně opustit. Po jeho odchodu začala hvězdárna chátrat, přístroje vyrobené známými konstruktéry Gajdůškem a Kozelským byly rozkradeny a v roce 1980 byla hvězdárna na Revoluční (dnes Českobratrské) ulici definitivně uzavřena.

V tomtéž roce byla otevřena Báňská měřická základna v Ostravě-Krásném Poli, jejíž součástí bylo planetárium s hvězdárnou. Zde Tomáš působil jako demonstrátor více než 30 let a pomáhal s výchovou mnoho generací nových pozorovatelů.

Tomáš velmi rád cestoval a navštěvoval hvězdárny a planetária po celé České republice i v zahraničí. Rád poznával lidi kolem astronomie a při svých návštěvách je neopomněl pozvat do Ostravy. S přibývajícími roky se začaly objevovat i zdravotní potíže, které Tomáše čas od času na chvíli upoutaly na nemocniční lůžko, ale za pár dnů už opět vyrážel na své spanilé jízdy po vlastech českých. Jeho činorodý duch nezahálel ani v nemocnicích, kde propagoval ostravskou hvězdárnu a planetárium mezi nemocničním personálem bez ohledu na svůj zdravotní stav.

K jeho 85. narozeninám mu jeho blízcí spolu se zaměstnanci Planetária a demonstrátory hvězdárny koupili let letadlem. Tomáš totiž nikdy v životě neletěl. Let malým letadlem absolvoval v listopadu 2018 a byl z něj nadšený.

Na letošní jaro měl Tomáš naplánovány další cesty, ale jeho tělo bylo jiného názoru. Po několika týdnech pobytu v nemocnici se dostal do Léčebny dlouhodobě nemocných. Zde ho ve středu 11. dubna překvapila nečekaná návštěva: americký astronaut Andrew Feustel s manželkou Indirou našli v nabitém programu chvíli, aby navštívili Tomáše přímo v LDN. Tomáš byl velmi mile překvapen z nečekaného setkání a živě si povídal s paní Indirou, která uměla česky. Od A. Feustela dostal také podepsanou fotografii, na níž bylo i věnování: „Tomášovi s díky za Váš zájem a podporu výzkumu vesmíru. Vaši práci si bude připomínat mnoho generací“.

Přesto, že při návštěvě Tomáš doslova ožil, jeho křehké tělo již bylo na pokraji sil. V sobotu 20. dubna kolem 11 hodiny dopolední Tomáš zemřel.

Jeho zaujetí, s jakým nám všem ukazoval, jak se dělá astronomie, je nezapomenutelné. Stejně tak nám bude chybět i jeho přátelství a do široka otevřené srdce. Už navždy se na nás bude Tomáš dívat ze své planetky s označením 33157 Pertile, kterou dostal k 71. narozeninám.