..." /> 84 milionů hvězd a počet stále stoupá | Ostatní | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  84 milionů hvězd a počet stále stoupá
Jiří Srba Vytisknout článek

84 milionů hvězd a počet stále stoupá

výduť Galaxie - VISTA - eso1242 Autor: ESO/VVV Consortium
výduť Galaxie - VISTA - eso1242
Autor: ESO/VVV Consortium
VISTA vytvořil dosud největší katalog objektů ve středu Galaxie

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (042/2012): Na základě mohutného devíti gigapixelového snímku složeného ze záběrů získaných pomocí přehlídkového dalekohledu pro infračervenou oblast ESO/VISTA (Paranal, Chile) vytvořil mezinárodní tým astronomů katalog více jak 84 milionů hvězd nacházejících se v centrální části naší Galaxie. Tento obří datový soubor obsahuje desetkrát více hvězd než předchozí katalogy a představuje významný krok k pochopení struktury naší domovské Galaxie. Uvedený snímek poskytuje zvětšovatelný pohled na její v centrální část. Obrázek je tak velký, že vytištěný ve standartním rozlišení by měřil 9x7 m.

Při detailním pozorování myriád hvězd obklopujících střed Galaxie se můžeme dozvědět mnoho o vzniku spirálních galaxií obecně, nejen té naší,“ vysvětluje vedoucí autor studie Roberto Saito (Pontificia Universidad Católica de Chile, Universidad de Valparaíso a The Milky Way Millennium Nucleus, Chile).

Většina spirálních galaxií, včetně té naší, má kolem svého středu mohutnou koncentraci starých hvězd, kterou označujeme jako galaktická výduť. Pochopení vzniku a vývoje výduti je velmi důležité pro chápání Galaxie jako celku. Získání detailních snímků této oblasti však představuje nelehký úkol.

Pozorování výduti naší Galaxie je velmi obtížné, neboť tato oblast je zčásti zakryta oblaky prachu“, říká spoluautor studie Dante Minniti (Pontificia Universidad Catolica de Chile, Chile). „Abychom mohli pohlédnout až do samotného srdce Galaxie, potřebujeme využít pozorování v infračerveném oboru spektra, která jsou částicemi prachu ovlivňována méně".

Velké zrcadlo o průměru 4,1 m, široké zorné pole a vysoce citlivé infračervené detektory dalekohledu ESO/VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) z něj činí zdaleka nejvhodnější nástroj pro tuto těžkou práci. Tým astronomů využívá data získaná v rámci programu VVV (Variables in the Via Lactea programme) [1], jedné z šesti veřejných přehlídek oblohy prováděných v současnosti pomocí dalekohledu VISTA. Získané snímky byly použity k vytvoření monumentálního téměř devíti gigapixelového barevného záběru s rozlišením 108 200 x 81 500 pixelů. Jedná se o jeden z největších dosud vytvořených astronomických snímků vůbec. Členové týmu zkompilovali získaná data také do podoby největšího dostupného katalogu hvězd v centrální části Galaxie [2].   

Aby pomohl při analýze tohoto mohutného katalogu, vytvořili diagram, ve kterém je pro každou z 84 milionů hvězd vynesena její barva a jasnost. Graf obsahuje údaje pro desetkrát více hvězd, než měla k dispozici jakákoliv předchozí studie. A je to vůbec poprvé, kdy byla využita data o celé výduti naší Galaxie. Diagramy barva-jasnost jsou užitečným nástrojem, který astronomové často využívají ke studiu různých vlastností hvězd, například teploty, hmotnosti nebo stáří [3].

Každá hvězda, v kterémkoliv okamžiku svého života, má v diagramu své přesně dané místo. Kam se zobrazí, záleží na tom, jak je jasná a jakou má teplotu. Jelikož nám tato nová data poskytují pohled na všechny hvězdy v jednom okamžiku, můžeme provést sčítání hvězd v této oblasti Galaxie,“ vysvětluje Dante Minniti

Tento nový diagram barva-jasnost pro galaktickou výduť obsahuje pokladnici informací o struktuře a obsahu Galaxie. Jedním ze zajímavých výsledků odhalených na základě těchto nových dat je velký počet slabých červených trpasličích hvězd. Kolem nich by mohly obíhat malé exoplanety, které lze odhalit pomocí metody tranzitů [4].

Jednou z nejúžasnějších věcí na přehlídce VVV je to, že patří mezi veřejné přehlídky prováděné pomocí dalekohledu ESO/VISTA. To znamená, že všechna data jsou veřejně přístupná přes datové archivy ESO. Předpokládáme tedy, že tyto rozsáhlé zdroje přinesou v budoucnu mnoho vzrušujících výsledků,“ uzavírá Roberto Saito.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Veřejná přehlídka VVV (The VISTA Variables in the Via Lactea) provádí skenování jižní polokoule výduti naší Galaxie přes pět různých infračervených filtrů. Byla zahájena v roce 2010 a je rozvržena na celkem 1 929 hodin pozorovacího času v průběhu pěti let. Via Lactea je latinský název pro Mléčnou dráhu.

[2] Snímek použitý v této práci zachycuje 315 čtverečních stupňů oblohy (o něco méně než jedno procento celkové rozlohy) a pozorování byla provedena přes trojici infračervených filtrů. V katalogu je uvedena pozice hvězdy společně s její jasností v daných filtrech. Katalog obsahuje asi 173 milionů objektů, z toho 84 milionů tvoří hvězdy. Další objekty byly buď příliš slabé nebo špatně rozlišitelné od svých sousedů, případně jinak ovlivněny dalšími artefakty, takže nebylo možné provést přesná měření. Další rozsáhlou skupinu objektů tvoří vzdálené galaxie.  

[3] Diagram barva-jasnost je graf, který zachycuje zdánlivou jasnot množiny objektů vynesenou proti jejich barvě. Barva je stanovena na základě srovnání jasnosti v různých filtrech. Jedná se o podobnou charakteristiku, jakou vykresluje známý Hertzsprung-Russellův diagram (HR-diagram). Ten ale místo zdánlivé jasnosti zachycuje luminositu (absolutní jasnost), jejíž určení vyžaduje znalost vzdálenosti hvězdy.

[4] Metoda pozorování exoplanet pomocí tranzitů je založena na sledování drobných poklesů jasnosti hvězd, ke kterým dochází v případě, kdy planeta odstíní malé množství světla, přicházejícího od hvězdy. Malá velikost červených trpaslíků spektrální třídy K a M vede k relativně většímu poklesu jasnosti, i když přes disk hvězdy přechází malá planeta. Je tedy jednoduší u takových hvězd planety objevit.

 

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “Milky Way Demographics with the VVV Survey I. The 84 Million Star Colour–Magnitude Diagram of the Galactic Bulge“ autorů R. K. Saito a kol., který vyšel v odborném časopise Astronomy & Astrophysics.

 

Složení týmu: R. K. Saito (Pontificia Universidad Católica de Chile, Santiago, Chile; Universidad de Valparaíso, Chile; The Milky Way Millennium Nucleus, Chile), D. Minniti (Pontificia Universidad Católica de Chile; Vatican Observatory), B. Dias (Universidade de São Paulo, Brazílie), M. Hempel (Pontificia Universidad Católica de Chile), M. Rejkuba (ESO, Garching, Německo), J. Alonso-García (Pontificia Universidad Católica de Chile), B. Barbuy (Universidade de São Paulo), M. Catelan (Pontificia Universidad Católica de Chile), J. P. Emerson (Queen Mary University of London, UK), O. A. Gonzalez (ESO, Garching, Německo), P. W. Lucas (University of Hertfordshire, Hatfield, United Kingdom) a M. Zoccali (Pontificia Universidad Católica de Chile).

 

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) – nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob – teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Roberto Saito; Pontificia Universidad Católica de Chile; Santiago, Chile; Tel.: +56 2 354 5767; Email: rsaito@astro.puc.cl

Dante Minniti; Pontificia Universidad Católica de Chile; Santiago, Chile; Tel.: +56 2 463 3267; Email: dante@astro.puc.cl

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1242. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Naše Galaxie


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »