Albert Einstein (1879 - 1955)
 |
Albert Einstein se narodil v německém městě Ulm 14.3.1879. Hned následující rok se rodina přestěhovala do Mnichova, kde také od roku 1889 mladý Albert studoval na Luitpoldově gymnáziu. O pět let později však odchází ze školy bez závěrečných zkoušek a vzdává se i německého občanství (později se stává čestným německým občanem). Jede za rodiči do Švýcarska a studuje v Zürichu. V roce 1895 neuspěl při zkouškách na vysokou školu technickou, ale je přijat na kantonální školu v Aargau, kterou však rok poté opouští a zapisuje se na vysokou školu polytechnickou, konkrétně na matematicko-fyzikální oddělení. Na této škole získal v roce 1900 učitelský diplom. Pokusil se získat místo asistenta na vysoké škole technické v Zürichu, ale neúspěšně díky tomu, že neměl švýcarské občanství. Krátce pak pracoval na technické škole ve Wintethuru a v chlapeckém penzionátu v Schaffhausenu.
Roku 1902 zemřel Einsteinovi v Miláně otec. V polovině stejného roku získal zaměstnání na patentovém úřadě v Bernu. Ve volných chvílích začal pilně studovat práce vynikajících fyziků minulosti a začal rovněž sám pracovat v oblasti teoretické fyziky. Hned počátkem roku 1903 se oženil s maďarkou Milevou Maric, kterou poznal už v době svých studií na vysoké škole polytechnické.
Rok 1905 se pro Einsteina stal zlomovým. Po sedmileté práci uveřejňuje totiž svou speciální teorii relativity, k níž ho dovedla především touha objasnit nejasnosti v základech teorie elektromagnetického pole. Teorii založil na dvou základních principech, a to postulátu, že rychlost světla má ve všech inerciálních vztažných soustavách ve vakuu stejnou velikost a že všechny fyzikální zákony jsou ve všech inerciálních soustavách kovariantní, tj. že mají stejný tvar. Na základě těchto principů pak odvodil tzv. Lorentzovu transformaci a její platnost dokázal při přechodu z jedné inerciální soustavy do jiné. Ze speciální teorie relativity vyplývá několik důležitých faktů (dilatace času, relativnost současnosti, závislost hmotnosti tělesa na jeho rychlosti, kontrakce délek), které byly potvrzeny buď v pozemských podmínkách nebo při sledování záření vesmírných objektů.
Dva roky po vydání speciální teorie relativity se pokoušel o habilitaci v Bernu, ale neúspěšně. Povedlo se mu to až o rok později (1908). V tomto roce měl také první přednášku, která se zabývala zářením. Podle pramenů se jí zúčastnili pouze tři studenti. Roku 1909 se zúčastnil přírodovědné konference v Salzburgu, kde se seznámil s mnoha významnými fyziky, zejména Planckem, Paulim, Rubensem, Wienem, Bornem, Sommerfeldem ale i dalšími. Ze jmenovaných bylo pro Einsteina patrně nejvýznamnější setkání s Maxem Planckem. Einstein se zabýval jeho teorií kvantování a pohlcování světla, dále ji rozvinul a došel k závěru, že světlo je proud fotonů.
Brzy po konferenci v Salzburgu přednesl svou přednášku Fyzikální společnosti v Zürichu a poté se stal mimořádným profesorem university v Zürichu. Kromě toho mu byl ve stejném roce (1909) udělen první čestný doktorát, kterých později obdržel ještě více jak dvě desítky. V témže roce také odešel z patentového úřadu a nastoupil jako řádný profesor na Zürišské univerzitě.
V roce 1911 se Einstein seznámil s dalšími významnými fyziky (Marie Curie-Sklodowska, Ernest Rutheford, Hendrik Lorentz, ...) a to při své účasti na Solveyově kongresu v Bruselu. V té době přednášel jako řádný profesor na německé části Karlovy univerzity. Zde se však dlouho nezdržel, protože hned následujícího roku byl povolán na vysokou školu technickou v Zürichu, kde nastupuje v říjnu jako řádný profesor pro obor teoretická fyzika. Byl také zvolen řádným členem Pruské Akademie věd v Berlíně a jmenován ředitelem Výzkumného ústavu fyziky společnosti císaře Viléma. Na jaře 1914 opustil Zürich.
Po desetileté práci publikoval Einstein v roce 1916 další z velkých výsledků svého snažení - obecnou teorii relativity, která vzájemně propojila teorii gravitace a geometrické a fyzikální představy o struktuře o prostoru a času. Jedním z největších výsledků této teorie bylo, že v přítomnosti hmoty se prostor stává zakřiveným (neeuklidovským), což má na svědomí gravitační působení tělesa.
29.3.1919 se zúčastnil expedice Londýnské královské společnosti, kterou vedl sir Arthur Eddington. Expedice měla namířeno do Sobralu v Brazílii a na ostrov Principe a měla za úkol ověřit jednu z předpovědí Einsteinovy gravitační teorie, totiž ohyb světla v gravitačním poli. Experiment byl proveden při úplném zatmění Slunce a jeho výsledky se velmi dobře shodovaly s předpovědí. Einstein totiž na základě své spočetl, že světlo vzdálených objektů se u okraje slunečního kotouče vychýlí ze svého směru o úhel 1,75". Naměřeno bylo 1,73", tedy vynikající shoda.
Následujícího roku se stal nositelem nejvyššího ocenění - Nobelovy ceny za fyziku. Nebyla mu ovšem udělena za jeho největší dílo - teorii relativity, ale za vysvětlení tzv. fotoelektrického efektu, při kterém dochází k vyrážení elektronů z látky při osvícení světlem o vhodné vlnové délce.
Následující léta se pro Einsteina nesla ve znamení neustálých přednášek, konferencí na nejrůznějších místech světa, vydávání vlastních prací i prací, na kterých se podílelo více vědců. Všechno to trvalo až do roku 1933, kdy byl zbaven německého občanství. Jeho majetek byl zkonfiskován a byla vypsána odměna za jeho dopadení. Einstein uprchnul do Ameriky (po krátkém pobytu v Belgii) a zůstal zde až do konce svého života na univerzitě v Princetovnu.
Po celý život se věnoval nejen vědě, ale byl rovněž velkým humanistou, filozofem a člověkem, který bojoval za zachování světového míru (stal se prezidentem společnosti Emergency Commetee of Atomic Scientists, která měla za účel odvrátit atomovou válku). Za svého pobytu v Americe rovněž uspořádal houslové koncerty, výtěžky věnoval na dobročinné účely. Podobně, když byl v roce 1944 vydražen rukopis jeho práce o elektrodynamice pohyblivých těles za 6 milionů dolarů, byl obnos věnován Kongresové knihovně.
Ještě se však krátce vrátím k jeho výsledkům ve fyzice. Kromě již zmiňovaných se věnoval např. kapilárním jevům, vyřešil problém Brownova pohybu, výrazně přispěl k rozvoji statistické fyziky (např. Einsteinova-Boseova rozdělovací funkce), kvantové mechaniky a ovlivnil spoustu dalších vědních oborů a vědců.
V roce 1954 na něj začala doléhat těžká nemoc, měl nedostatečnou funkci jater, hemolytickou chudokrevnost a 18.4.1955 ve věku 76 let zemřel.
