Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Astronomové staví největší sluneční dalekohled

Astronomové staví největší sluneční dalekohled

Rozestavěný velký sluneční dalekohled na vrcholu Halekala na Havaji. Autor: National Solar Observatory / Ruth Kneale
Rozestavěný velký sluneční dalekohled na vrcholu Halekala na Havaji.
Autor: National Solar Observatory / Ruth Kneale
Připojený obrázek zachycuje staveniště nové sluneční observatoře na vrcholu Haleakala Crater (Maui, Havajské ostrovy), která by měla být uvedena do provozu v roce 2019. Hlavní zrcadlo dalekohledu bude mít průměr 4 metry. Stane se tak největším slunečním teleskopem na světě.

Dalekohled ponese jméno senátora Daniela K. Inouye. Jeho celý název bude Daniel K. Inouye Solar Telescope (DKIST). Bude schopen rozlišit útvary menší než 0,03 obloukové vteřiny, což odpovídá 20 až 70 km na povrchu Slunce. K dosažením tak úžasného rozlišení bude dalekohled využívat nejnovější technologie adaptivní optiky k odstranění vad obrazu v důsledku atmosférických turbulencí. K tomu bude sloužit počítačem řízená deformace optické plochy dalekohledu.

Nejmenší útvary, které na povrchu Slunce vidíme ve velkých amatérských dalekohledech, jsou sluneční granule – bubliny horkého plynu vystupující na povrch ze slunečního nitra. Každá z nich má průměr přibližně 1500 km. Dalekohled DKIST bude schopen rozlišit útvary 60krát menší.

Největším současným slunečním dalekohled je McMath-Pierce Solar Telescope, který je vybaven objektivem o průměru 1,6 metru. Pracuje od roku 1962 na Kitt Peak v Arizoně.

Dalekohled DKIST bude zaměřen na tři klíčové oblasti výzkumu: jaká je podstata slunečního magnetismu; jak magnetismus ovládá Slunce; jak můžeme modelovat a předpovídat měnící se výkon Slunce, který ovlivňuje Zemi? Sluneční dalekohled DKIST bude jako první teleskop schopen zobrazit a přímo studovat malé magnetické struktury, což astronomům pomůže pochopit, jak proměnlivost množství slunečního záření může vést ke klimatickým změnám na Zemi.

Schéma chystaného největšího slunečního dalekohledu na Havaji Autor: National Solar Observatory / L. Phelps
Schéma chystaného největšího slunečního dalekohledu na Havaji
Autor: National Solar Observatory / L. Phelps
Nový pozemní sluneční dalekohled bude mít i výrazně lepší časové rozlišení – jednotlivé snímky bude pořizovat co 3 sekundy. Pro porovnání: kosmický dalekohled NASA s názvem Solar Dynamics Observatory (SDO) pořizuje snímky každých 10 sekund na osmi vlnových délkách. Dvojice slunečních sond STEREO snímají Slunce co 3 minuty a známá sonda SOHO (Solar Heliospheric Observatory) jednou za 12 minut. Schopnost častěji pořizovat jednotlivé snímky pomůže rozlišit rychle se vyvíjející struktury na povrchu Slunce a ve spodních vrstvách jeho atmosféry, a to na mnoha vlnových délkách od blízkého ultrafialového přes viditelné až po daleké infračervené záření díky nezvykle čistému a suchému ovzduší, které panuje v této nadmořské výšce.

Dalekohled Daniel K. Inouye Solar Telescope (dříve označovaný ATST – Advanced Technology Solar Telescope) je budován konsorciem firem pod vedením National Solar Observatory a zahrnuje University of Chicago, New Jersey Institute of Technology, University of Hawaii, High Altitude Observatory, NASA, U.S. Air Force a další.

Zdroj: phys.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Související články:
Největší sluneční dalekohled
Ještě jeden největší sluneční dalekohled




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »