Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Česká republika vstoupí do Evropské jižní observatoře od 1. 1. 2007

Česká republika vstoupí do Evropské jižní observatoře od 1. 1. 2007

Podpis_smlouvy_CR-ESO.jpg
Dlouho očekávaná a především připravovaná událost nastala 22. prosince 2006. V dopoledních hodinách podepsala z pověření prezidenta republiky a předsedy vlády ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová za českou stranu dohodu o vstupu České republiky do Evropské jižní observatoře (ESO) od 1.1.2007. Za ESO smlouvu podepsal zástupce generální ředitelky Thomas Wilson. Aktu se zúčastnili předseda Akademie věd České republiky Václav Pačes, astronom z vyjednávacího týmu Petr Hadrava a také ředitel odboru vnějších vztahů ESO Claus Madsen. Smlouva musí být do 120 dní ratifikována oběma komorami parlamentu ČR.

Tiskové prohlášení ČAS č.92.

Evropská jižní observatoř (ESO) je mezivládní organizací. Byla založena z iniciativy amerického astronoma německého původu Waltera Baadeho a jeho holandského kolegy světové pověsti Jana Oorta v r. 1962. Vedle Belgie, Dánska, Finska, Francie, Itálie, Německa, Nizozemí, Portugalska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie se nyní Česká republika stává 13. členskou zemí ESO. Stala se tak první zemí střední a východní Evropy, která se k ESO připojuje. Vstup do ESO otevře nové možnosti nejen českým astronomům a astrofyzikům, ale i českému průmyslu.

Zakladatelské státy ESO se v r. 1963 rozhodly, že nové dalekohledy ESO budou postaveny v chilské poušti Atacama na jižní polokouli, jednom z nejsušších míst na Zemi. Zde ESO provozuje tři observatoře. Velmi velký teleskop (VLT) je umístěn na hoře Paranal ve výšce 2 600 m. Jsou zde umístěny čtyři obří dalekohledy, které představují nejvýkonnější zařízení svého druhu na světě. Nejstarší observatoř ESO se nachází na La Silla, 600 km severně od Santiago de Chile v nadmořské výšce 2 400 m, kde je umístěno několik středních dalekohledů. Třetím místem je Llano de Chajnantor ve výšce 5 000 m, kde se buduje soustava radioteleskopů s průměrem parabol 12 m (ALMA). ESO nedávno odsouhlasila studii směřující k výstavbě ještě většího dalekohledu. EELT (Evropský velmi velký dalekohled) má mít průměr hlavního zrcadla kolem 40 metrů a jeho zprovoznění bude znamenat revoluci v poznávání vesmíru. Generální ředitelství ESO je v německém Garchingu blízko Mnichova. Ročně je pro přístroje ESO připraveno přes 1 600 návrhů pozorovacího programu.

V listopadu 2006 navštívila česká delegace, vedená předsedou Akademie věd ČR prof. Václavem Pačesem, předsedou Českého národního astronomického komitétu prof. Janem Paloušem a českým velvyslancem v Chile Dr. Lubomírem Hladíkem, observatoř VLT ESO za doprovodu ředitele kanceláře ESO v Garchingu (SRN) Dr. Clause Madsena. Naši odborníci tak získali ucelenou představu o možnostech, které nám účast v ESO nabízí. Evropská jižní observatoř je svět, kde se vytváří budoucnost světové astronomie i fyziky.

ceska_vlajka_na_paranalu.jpg
Česká delegace pod horou Paranal s nejvýkonnější observatoří světa. Přivítala ji zde česká vlajka.
Podpis_smlouvy_CR-ESO.jpg
Dohodu o členství České republiky v Evropské jižní observatoři podepsali v budově Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ministryně školství Miroslava Kopicová a Thomas Wilson. Za nimi 2. zleva předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, uprostřed astronom Petr Hadrava, 1. zprava ředitel odboru vnějších vztahů ESO Claus Madsen.
Plakat_ESO-Palous_Heinzel.jpg
Na snímku je symbolický plakát s nápisem vítajícím Českou republiku do Evropské jižní observatoře, který drží předseda Rady pro zahraniční styky Akademie věd a předseda Českého národního komitétu astronomického prof. Jan Palouš (vlevo) a ředitel Astronomického ústavu Akademie věd ČR doc. Petr Heinzel (vpravo).

Odkazy:
Evropská jižní observatoř (v angličtině)
organizační informace ESO (předběžná tisková zpráva) o vstupu ČR do ESO (v angličtině)
Astronomický ústav Akademie věd ČR
Česká astronomická společnost
Instantní astronomické noviny (reportáž J. Grygara z návštěvy české delegace v ESO ještě před vstupem ČR - podzim 2006)

Tiskovou zprávu je možné stáhnout ve formátu MS Word




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »