Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Český amatérský astronom představil dalekohled o průměru téměř jeden metr

Český amatérský astronom představil dalekohled o průměru téměř jeden metr

Ladin u svého dalekohledu
Autor: Martin Gembec

Jedním z nejznámějších velkých dalekohledů je metrový dobson doktora Hanßgena, který bývá k vidění na německém setkání Herzberger Teleskop Treffen. Podobně velký dalekohled, o průměru 90 cm, se občas vyskytne na vrcholku rakouských Alp na Edelweißspitze, kam jej vozívá jeden německý amatérský astronom. Mimochodem tímto přístrojem spatřilo i několik Čechů loni na podzim kometu 2I/Borisov, patrně jako jedni z mála na světě. V Česku se můžeme také setkat s opravdu velkými amatérskými dalekohledy. Například v Klubu astronomů Liberecka nedávno jeden z jeho členů prezentoval Taurus Izerinus o průměru 50 cm. To však vyprovokovalo kolegu a splnil si svůj dávný sen, když pořídil dalekohled dobsonova typu o průměru 95 cm.

Jak vidíme, amatérští astronomové si už dokáží pořídit opravdu velké dalekohledy. Před deseti, patnácti roky, bylo raritou potkat metrový přístroj. Vzpomínám, jak jsme se dostali roku 2006 poprvé k tomu obrovi dr. Hanßgena. Bylo to ještě na staré lokalitě u obce Jeßnigk. Na oblast bývalého východního Německa jde o velmi tmavou lokalitu, až mě to překvapilo. Nebyl problém zde zachytit zvířetníkové světlo i část zodiakálního mostu. Pořídil jsem zde i svou jedinou neskládanou souvislou expozici dlouhou 1 h 40 minut (fotil někdo s DSLR déle?), aniž by bylo pozadí přeexponované vlivem světelného smogu. A během jedné takové noci jsme se mohli kochat poprvé v životě objekty na obloze tak, jak jsme je do té doby znali pouze z fotografií.

Dobson dr. Hanßgena na Herzberger Teleskop Treffen 2006 Autor: Martin Gembec, Aleš Majer
Dobson dr. Hanßgena na Herzberger Teleskop Treffen 2006
Autor: Martin Gembec, Aleš Majer
Nejhezčí zážitky mám z poslední části noci, kdy už byl dr. Hanßgen znaven celonoční snahou ukázat návštěvníkům známé objekty oblohy. Lámanou němčinou jsem naznačil, že bych jeho dalekohled rád naváděl sám na některé objekty a protože nás kolem přístroje bylo jen několik, nebyl ani problém se vystřídat. Už jen ten pocit ovládat toho obra a přitom to šlo tak snadno… Viděl jsem tehdy poprvé mlhovinu Koňská hlava bez filtru a nemohu zapomenout na nádhernou červenou bariéru na hranici vnitřní části jinak modrozeleného středu mlhoviny v Orionu. Už kvůli tomu stálo za to na HTT jet.

Mezitím uběhly roky a dalekohledy amatérských astronomů se zvětšovaly. Ten největší na světě patrně prezentoval v roce 2016 Mike Clements z USA. Jeho parametry jsou skutečně úctyhodné. Průměr zrcadla je 70 palců, tedy asi 178 cm. Jistě si ani nedovedeme představit, jaký pohled na objekty oblohy s ním musí být. Výhodu mají už jen kolegové, kteří koukali tou zmíněnou devadesátkou Uweho z rakouské Edelweißspitze, protože tmavá obloha dost pomáhá. Proto si jistě dovedete představit mé překvapení, kdy se nám ozval kolega, že si pořídil podobný, ale ještě o fous větší dalekohled. Co bylo naprosto nepochopitelné, ve dnech, které následovaly po jeho zakoupení, se nejen nezatáhlo, ale přišlo krásné počasí s několika jasnými nocemi. Víte, traduje se, že když si koupíte nový dalekohled, zatáhne se. Vzhledem k tomu, že tehdy existoval pojem koronavirus pouze jako novinářský výraz v zahraniční rubrice, měli jsme možnost vyjet na pozorování do nejtmavší veřejně dostupné lokality v Jizerské oblasti tmavé oblohy, polského Rozdroże Izerskie.

Panorama krajiny na Rozdroze Izerskie 20. ledna 2020 Autor: Martin Gembec
Panorama krajiny na Rozdroze Izerskie 20. ledna 2020
Autor: Martin Gembec

Po příjezdu na místo zde obří dobson ještě nebyl. Kolegové už měli vybaleny své 40 a 50 cm dalekohledy a intenzivně se věnovali svému pozorovacímu plánu. Já si tedy zatím připravil fotonádobíčko a jal se fotit kometu na obloze a krajinu druhým fotoaparátem. A najednou byl tu. Co mě překvapilo při jeho sestavování nejvíc, byla hmotnost. K jeho vyložení pohodlně stačily dvě osoby a kdyby nebyl tak rozměrný, zvládl by to i člověk sám. Konstrukce je opravdu promyšlená a jedinou nevýhodou těchto obřích dobsonů je jejich výška. Bylo potřeba používat žebřík, který, aby se vešel do auta, nejevil příliš důvěry pro svou subtilnost, jak je vidět na přiložené fotografii. Pohled do dalekohledu dal ale vzpomenout na roky dávno minulé a všichni jsme si užívali známé i neznámé objekty oblohy. Takové galaxie Antény, nebo Thorova helma, to byly opravdové zážitky té noci. Když jsme končili a vysoko nad hlavou byla vidět galaxie M51, pocit, že v nejlepším se má končit převládl. Když si vezmu tu nádheru, ta spirální ramena a most spojující tuto galaxii s jejím očesaným průvodcem…

Leviathan of Parsonstown, replika dalekohledu lorda Rosse na jeho originálním stanovišti v parku u záměčku v irském městečku Birr Autor: Martin Gembec
Leviathan of Parsonstown, replika dalekohledu lorda Rosse na jeho originálním stanovišti v parku u záměčku v irském městečku Birr
Autor: Martin Gembec
Byla to nádhera a dalo to vzpomenout na to, jak kdysi v 19. století lord Parsons pozoroval tento objekt, rozeznal onu spirální strukturu této mlhoviny a nechal na její počest dokonce v parku u velkého dalekohledu sestavit zákoutí tvaru spirální galaxie, dnes už zarostlé stromy. Ostatně Parsonstown, dnes Birr v Irsku, jsem měl tu čest navštívit a repliku tohoto neuvěřitelného dalekohledu téměř osahat. Dalo to představu, jak to asi vypadá při pozorování oním největším amatérským dalekohledem dneška. Tento přístroj, tehdy největší na světě, ještě se zrcadlem z leštěného kovu, měl průměr 72 palců, jen o dva více, než ten současný americký.

Každé úžasné pozorování jednou končí a i my jsme už na konci našich vzpomínek na pozorování velkými dalekohledy. Pokud se chcete někdy podívat na oblohu velkým dalekohledem a nemáte možnosti, jako Alan Maury ze San Pedro de Atacama v Chile, přijeďte třeba na Jizerku. Věříme, že tradiční Den a noc na Jizerce proběhne 15. srpna podle původního plánu.

Děkuji, že jste dočetli článek až do konce. A omlouvám se všem, kdo uvěřili, že takto velký dalekohled na severu Čech skutečně existuje. Jak vidíte, článek vyšel 1. dubna, a tak věřím, že jste se nenachytali. Věřte však, že kromě smyšleného dalekohledu, o němž píši, protože mě k tomu navedla fotka z úvodu článku, jsou ostatní informace pravdivé a snad vám zpříjemnily jinak ne moc veselé období, které nyní prožíváme. Skutečná fotografie dalekohledu, který kolega vlastní, je zde dole. Využili jsme známý trik s perspektivou. Hezký apríl všem.

Ladin u svého dalekohledu - neupravené foto z 20. ledna na Rozdroze Autor: Martin Gembec
Ladin u svého dalekohledu - neupravené foto z 20. ledna na Rozdroze
Autor: Martin Gembec

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Krásná zimní noc na Rozdroze
[2] Herzberger Teleskop Treffen 2006



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Aprííl, Dobson, Pozorování 


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »