Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Hvězdárna ve Vlašimi zve na oslavu svého 50. výročí
Jan Urban Vytisknout článek

Hvězdárna ve Vlašimi zve na oslavu svého 50. výročí

Hvězdárna ve Vlašimi. Zdroj: Cestykrajem.cz.
Hvězdárna ve Vlašimi. Zdroj: Cestykrajem.cz.
Hvězdárna ve Vlašimi si Vás dovoluje u příležitosti 50. výročí otevření vlašimské hvězdárny pozvat v pátek 27. května 2011 na vlašimskou hvězdárnu. Čeká Vás program plný zajímavých přednášek, ohlédnutí za historií hvězdárny samotné i večerní pozorování oblohy.

Můžete se těšit na následující program:

  • 18:00 - Zahájení. Úvodní slovo o historii vlašimské hvězdárny přednese Jan Urban (Vlašimská astronomická společnost).
  • 18:15 - Anna Kahounová (Fakulta humanitních studií UK Praha): Jan Zajíc a amatérská astronomie ve Vlašimi
  • 18:30 - Miroslav Bárta (Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.): Slunce a okolí: Náš blízký tajuplný vesmír
    Přednáška si klade za cíl seznámit posluchače s moderní sluneční fyzikou a zejména tou její částí, která se zabývá sluneční aktivitou. Kromě teoretických přístupů založených dnes často na masivních počítačových simulacích budou zmíněny i současné a plánované družicové i pozemní experimenty pro výzkum Slunce a okrajově i ostatních členů naší sluneční soustavy. Závěrem se z našeho vesmírného domova vydáme na krátký filmový výlet do vzdálenějšího kosmu, po které budou následovat dotazy návštěvníků.
  • 20:00 - Pozorování oblohy s výkladem Petra Pivoňky (v případě příznivého počasí), prohlídka hvězdárny

Vstupné dobrovolné. Drobné občerstvení je zajištěno. Zahájení prodeje výroční turistické známky a vzpomínkové publikace Jana Zajíce Dvojčata "Vysočiny aneb Z Pacova až do vesmíru".

Těšíme se na shledanou pod hvězdnou oblohou.


O hlavním přednášejícím:

Mgr. Miroslav Bárta, Ph.D. (* 1973) se zabývá sluneční astrofyzikou, především výzkumem radiového záření Slunce, sluneční plazmou, nestabilitami a vlnami v plazmě a slunečními erupcemi v rádiovém oboru. Magisterský titul získal na Matematicko-fyzikální fakultě UK Praha (1996), titul Ph.D. také na Univerzitě Karlově v Praze (2003). M. Bárta se stal vědeckým pracovníkem slunečního oddělení, v roce 2008 se stal držitelem Prémie Otto Wichterleho za výzkum slunečních erupcí a jejich modelování (cena je určena perspektivním a talentovaným vědeckým pracovníkům Akademie věd ČR do 35 let).

Otázka pro Miroslava Bártu: Proč jste se rozhodl věnovat ve svém vědeckém výzkumu zrovna Slunci?

M.B.: Byl jsem k tomu nasměrován vlastně už v mládí díky tomu, že jsem svou astronomickou dráhu zahájil jako amatér na hvězdárně ve Vlašimi. Tam se totiž tradičně věnoval astronomický kroužek zakreslování slunečních skvrn a já se té práce také účastnil. Významný milník pro mě nastal v době, kdy jsem se během studia astronomie rozhodoval o své diplomové práci. Měl jsem to štěstí, že jsem se potkal s dr. Karlickým, který vypsal diplomovou práci v oblasti radiového výzkumu Slunce. Tím jsem byl do tohoto oboru definitivně lapen.

Abstrakt přednášky

Sluneční soustava je náš vesmírný domov a Slunce jako jeho centrální objekt je naše nejbližší hvězda. To často svádí k unáhlenému závěru, že všechna jeho tajemství už byla odhalena - kdo by přece neznal svůj domov? Ve fyzice však často platí, že to, že je vše zdánlivě jasné, znamená, že jsme si jen nepoložili ty správné otázky. Mnohdy jsme k tomu pak dotlačeni okolnostmi. Názorným příkladem je sluneční magnetická aktivita a její vliv na meziplanetární prostor i planety samotné. S tím, jak roste závislost lidské civilizace na moderních, často kosmických technologiích (vždyť kdo dnes nevyužívá např. GPS nebo satelitní TV?), vystupuje do popředí i tento kdysi "neviditelný" atribut patřící přitom ke Slunci stejně jako banální fakt, že je zdrojem světla a tepla pro vše živé na Zemi. Tak jsme dnes svědky bouřlivého rozvoje oboru zvaného "výzkum kosmického počasí", který - jak se na správné počasí sluší - operuje s pojmy jako "sluneční vítr", "magnetická oblaka", nebo "magnetosférické bouřky". Cílem není nic menšího než umět kosmické počasí předpovídat a těchto předpovědí využívat k ochraně našich citlivých technologií před jeho nepřízní.

Jiná a nečekaná souvislost se objevila při studiu aktuálního problému změny klimatu. Zdá se, že výzkum dlouhodobých změn sluneční magnetické aktivity může přispět k diskusi i o této zdánlivě vzdálené otázce. Mimoto - tím, že je Slunce relativně dostupné pro testování našich hypotéz, slouží nám i jako laboratoř pro výzkum konceptů využívaných i v pro laika atraktivnějších oborech výzkumu. Příkladem budiž zkoumání erupcí na akrečních discích okolo černých děr a jiných exotických jevů, vše inspirováno fyzikou slunečních erupcí.


Doporučené odkazy:
[1] Vlašimská astronomická společnost
[2] Pozvánka na 50. výroční vlašimské hvězdárny (PDF; 129 kB)




O autorovi



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »