Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Hvězdárna ve Vlašimi zve na oslavu svého 50. výročí
Jan Urban Vytisknout článek

Hvězdárna ve Vlašimi zve na oslavu svého 50. výročí

Hvězdárna ve Vlašimi. Zdroj: Cestykrajem.cz.
Hvězdárna ve Vlašimi. Zdroj: Cestykrajem.cz.
Hvězdárna ve Vlašimi si Vás dovoluje u příležitosti 50. výročí otevření vlašimské hvězdárny pozvat v pátek 27. května 2011 na vlašimskou hvězdárnu. Čeká Vás program plný zajímavých přednášek, ohlédnutí za historií hvězdárny samotné i večerní pozorování oblohy.

Můžete se těšit na následující program:

  • 18:00 - Zahájení. Úvodní slovo o historii vlašimské hvězdárny přednese Jan Urban (Vlašimská astronomická společnost).
  • 18:15 - Anna Kahounová (Fakulta humanitních studií UK Praha): Jan Zajíc a amatérská astronomie ve Vlašimi
  • 18:30 - Miroslav Bárta (Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.): Slunce a okolí: Náš blízký tajuplný vesmír
    Přednáška si klade za cíl seznámit posluchače s moderní sluneční fyzikou a zejména tou její částí, která se zabývá sluneční aktivitou. Kromě teoretických přístupů založených dnes často na masivních počítačových simulacích budou zmíněny i současné a plánované družicové i pozemní experimenty pro výzkum Slunce a okrajově i ostatních členů naší sluneční soustavy. Závěrem se z našeho vesmírného domova vydáme na krátký filmový výlet do vzdálenějšího kosmu, po které budou následovat dotazy návštěvníků.
  • 20:00 - Pozorování oblohy s výkladem Petra Pivoňky (v případě příznivého počasí), prohlídka hvězdárny

Vstupné dobrovolné. Drobné občerstvení je zajištěno. Zahájení prodeje výroční turistické známky a vzpomínkové publikace Jana Zajíce Dvojčata "Vysočiny aneb Z Pacova až do vesmíru".

Těšíme se na shledanou pod hvězdnou oblohou.


O hlavním přednášejícím:

Mgr. Miroslav Bárta, Ph.D. (* 1973) se zabývá sluneční astrofyzikou, především výzkumem radiového záření Slunce, sluneční plazmou, nestabilitami a vlnami v plazmě a slunečními erupcemi v rádiovém oboru. Magisterský titul získal na Matematicko-fyzikální fakultě UK Praha (1996), titul Ph.D. také na Univerzitě Karlově v Praze (2003). M. Bárta se stal vědeckým pracovníkem slunečního oddělení, v roce 2008 se stal držitelem Prémie Otto Wichterleho za výzkum slunečních erupcí a jejich modelování (cena je určena perspektivním a talentovaným vědeckým pracovníkům Akademie věd ČR do 35 let).

Otázka pro Miroslava Bártu: Proč jste se rozhodl věnovat ve svém vědeckém výzkumu zrovna Slunci?

M.B.: Byl jsem k tomu nasměrován vlastně už v mládí díky tomu, že jsem svou astronomickou dráhu zahájil jako amatér na hvězdárně ve Vlašimi. Tam se totiž tradičně věnoval astronomický kroužek zakreslování slunečních skvrn a já se té práce také účastnil. Významný milník pro mě nastal v době, kdy jsem se během studia astronomie rozhodoval o své diplomové práci. Měl jsem to štěstí, že jsem se potkal s dr. Karlickým, který vypsal diplomovou práci v oblasti radiového výzkumu Slunce. Tím jsem byl do tohoto oboru definitivně lapen.

Abstrakt přednášky

Sluneční soustava je náš vesmírný domov a Slunce jako jeho centrální objekt je naše nejbližší hvězda. To často svádí k unáhlenému závěru, že všechna jeho tajemství už byla odhalena - kdo by přece neznal svůj domov? Ve fyzice však často platí, že to, že je vše zdánlivě jasné, znamená, že jsme si jen nepoložili ty správné otázky. Mnohdy jsme k tomu pak dotlačeni okolnostmi. Názorným příkladem je sluneční magnetická aktivita a její vliv na meziplanetární prostor i planety samotné. S tím, jak roste závislost lidské civilizace na moderních, často kosmických technologiích (vždyť kdo dnes nevyužívá např. GPS nebo satelitní TV?), vystupuje do popředí i tento kdysi "neviditelný" atribut patřící přitom ke Slunci stejně jako banální fakt, že je zdrojem světla a tepla pro vše živé na Zemi. Tak jsme dnes svědky bouřlivého rozvoje oboru zvaného "výzkum kosmického počasí", který - jak se na správné počasí sluší - operuje s pojmy jako "sluneční vítr", "magnetická oblaka", nebo "magnetosférické bouřky". Cílem není nic menšího než umět kosmické počasí předpovídat a těchto předpovědí využívat k ochraně našich citlivých technologií před jeho nepřízní.

Jiná a nečekaná souvislost se objevila při studiu aktuálního problému změny klimatu. Zdá se, že výzkum dlouhodobých změn sluneční magnetické aktivity může přispět k diskusi i o této zdánlivě vzdálené otázce. Mimoto - tím, že je Slunce relativně dostupné pro testování našich hypotéz, slouží nám i jako laboratoř pro výzkum konceptů využívaných i v pro laika atraktivnějších oborech výzkumu. Příkladem budiž zkoumání erupcí na akrečních discích okolo černých děr a jiných exotických jevů, vše inspirováno fyzikou slunečních erupcí.


Doporučené odkazy:
[1] Vlašimská astronomická společnost
[2] Pozvánka na 50. výroční vlašimské hvězdárny (PDF; 129 kB)




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »