Před sto lety se narodil zakladatel vlašimské hvězdárny Jan Zajíc
Jan Zajíc se narodil 29. ledna 1910 v jihočeském Pacově jako jedno z dvojčat. Tam vychodil školu a vyučil se kovářem, jeho srdce tíhlo ke strojařině, kterou následně studoval v Praze. Odtamtud se v osmnácti letech dostal na Slovensko, kde pracoval jako konstruktér-výpočtář u firmy Parička a spol., později jako vedoucí zámečník u Slovensko-české stavební společnosti. Po návratu do Čech pracoval v Čáslavi a Pacově, z vojny se vrátil roku 1934. V roce 1935 se oženil s manželkou Jolanou, která pocházela z Banské Bystrice. O rok později nastoupil do vlašimské zbrojovky Sellier a Bellot, na vlastní žádost absolvoval všechna technická zařazení, od nejnižších až po technickou kancelář, kde se zabýval vývojem nových originálních konstrukčních řešení, z nichž některá jsou v technologických postupech továrny dodnes. Za okupace pracoval v odbojové skupině s Antonínem Navrátilem a přes několikerá udání unikl zatčení.
Jeho velkou láskou byl klarinet a zpěv, zpíval ve vlašimském pěveckém sdružení Blaník, aktivně se zapojoval do kulturních a osvětových činnosti ve městě. Jeho největší láskou se však staly hvězdy.
Již jako desetiletý chlapec pozoroval hvězdnou oblohu z vrcholu stohu slámy na poli u rodného Pacova. Koncem padesátých let vstoupil do astronomického kroužku Sdruženého závodního klubu při Blanických strojírnách, byl hlavním iniciátorem a tahounem při výstavbě hvězdárny ve Vlašimi. Vedl přípravné a konstrukční práce, na přelomu 50. a 60. let řídil její stavbu. Hvězdárna byla v květnu 1961 slavnostně otevřena pro veřejnost. Pod jeho vedením vyrostlo ve Vlašimi mnoho úspěšných mladých astronomů, někteří z nich se astronomii začali věnovat profesionálně, mnohým z mladých lidí na hvězdárně byl vychovatelem, mužským vzorem či druhým otcem. Jan Zajíc byl mimořádným členem České astronomické společnosti. Za mnohaletou záslužnou činnost pro rozvoj amatérské astronomie mu byla udělena pamětní medaile Mikuláše Koperníka a pamětní medaile Jana Keplera. Jeho nejvýznamnějším životním oceněním však bylo znovuotevření vlašimské hvězdárny, jejíž hrozící likvidaci v letech 1992 až 1996 velmi těžko nesl a aktivně přispěl k její záchraně.
V roce 1999 Jan Zajíc obdržel od neziskových organizací Podblanicka ocenění Blanický rytíř za celoživotní dílo, zejména za osvětovou a výchovnou práci na vlašimské hvězdárně. Česká astronomická společnost mu v téže roce udělila čestné uznání za dlouholetou činnost ve prospěch české astronomie. Na sklonku života se pustil do sepsání svých pamětí, které jsou připravovány k vydání právě u příležitosti stého výročí jeho narození.
Na životní příběh Jana Zajíce se dobře hodí latinské přísloví "per aspera ad astra", tedy "přes překážky ke hvězdám". Nezatrpknul a uchoval si nakažlivý životní optimismus až do vysokého věku, a to i přes mnohé překážky a životní zklamání - prodělal několik těžkých nemocí, přežil oba své syny. Na svoji poslední cestu mezi hvězdy se Jan Zajíc vydal 7. prosince 2004.
Po zakladateli vlašimské hvězdárny je od roku 2000 pojmenována také jedna z planetek obíhajících mezi Marsem a Jupiterem, v roce 2005 byl po Janu Zajícovi pojmenován pozemní detektor kosmického záření na Pierre Auger Observatory v Argentině.
Je nezbytné připomenout, že velký podíl na odkazu Jana Zajíce pro Podblanicko náleží také manželce p. Zajíce Jolaně. Během jejich dlouhého společného života mu byla pevnou oporou, často sama nesla břímě výchovy synů a přiložila ruku k dílu ve chvílích, kdy se Jan Zajíc ve své urputnosti a směřování k cíli ocitl osamocen. Na věčnost svého manžela následovala na sklonku roku 2008.
