Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Ještě jeden největší sluneční dalekohled

Ještě jeden největší sluneční dalekohled

Sluneční skvrna a okolí. Autor: Kitt Peak Observatory.
Sluneční skvrna a okolí.
Autor: Kitt Peak Observatory.
V článku Největší sluneční dalekohled ze dne 1. 2. 2010 jsme vás informovali o přípravě velkého slunečního dalekohledu ATST (Advanced Technology Solar Telescope) s objektivem o průměru 4 m, který by měl od roku 2017 pracovat na vrcholu sopky Haleakala na Havajských ostrovech. Připravuje se však i velký evropský sluneční dalekohled EST s českou účastí, rovněž vybavený objektivem o průměru 4 m.

Pozorování naší nejbližší hvězdy se věnuje velké množství světových observatoří. Připomeňme si alespoň některé. V roce 1962 byl uveden do provozu sluneční dalekohled s objektivem o průměru 1,6 m. Byl vybudován na Kitt Peak National Observatory (Arizona, USA) a byl pojmenován McMath-Pierce Solar Telescope.

V roce 1969 rozšířil možnosti astronomů při pozorování Slunce věžový vakuový dalekohled Vacuum Tower Telescope (Sacramento Peak, USA), který byl v roce 1998 po rekonstrukci přejmenován na Richard B. Dunn Solar Telescope. Je vybaven objektivem o průměru 1,52 m. Od roku 2002 je v provozu švédský dalekohled (průměr objektivu 98 cm) s názvem Swedish 1-m Solar Telescope (SST). Jedná se rovněž o vakuový dalekohled vybudovaný na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy). Německý (ve spolupráci se Španělskem a Českou republikou) sluneční dalekohled GREGOR s objektivem o průměru 1,5 m je ve zkušebním provozu a od konce roku 2010 bude kompletně připraven k výzkumu Slunce. Je vybudován na Tenerife (Kanárské ostrovy), na hoře Pico de Teide, v nadmořské výšce 3 714 m n. m.

Sluneční dalekohled GREGOR
Sluneční dalekohled GREGOR
V případě připravovaného dalekohledu European Solar Telescope (EST) se jedná o celoevropský projekt, na jehož návrhu se pracuje od roku 2008. Financování návrhové studie zastřešuje Evropská komise jako součást 7. rámcového programu EU, včetně 29 partnerských organizací a spolupracujících institucí z 15 různých států (včetně České republiky). Projekt slunečního dalekohledu prosazuje asociace EAST (European Association for Solar Telescopes), jejíž snahou je postavit dalekohled, který by udržel Evropu na předním místě v oboru sluneční fyziky. V provozu by měl být od roku 2019. Hlavní dalekohled bude vybaven adaptivní optikou.

EST je sluneční dalekohled s objektivem o průměr 4 m, který bude vybudován na Kanárských ostrovech. Bude optimalizován na studium magnetických vazeb mezi spodní fotosférou a svrchní chromosférou. To vyžaduje diagnostiku teplotních, dynamických a magnetických vlastností plazmy v širokém rozsahu výšek, snímkování na různých vlnových délkách, použití spektroskopu a spektroskopického polarimetru. K dosažení těchto cílů bude EST specifikován na vysoké prostorové a časové rozlišení využitím přístrojů, které mohou efektivně poskytovat dvojrozměrné spektrální informace. Výzkum Slunce bude probíhat ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření.

Zdroj: www.iac.es
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »