Mezosférické blesky nad Brazílií

Autor: Jakub Koukal
Úvod
Mezosférický blesk typu Red sprites (Rudý skřítek) je rozsáhlý elektrický výboj, který můžeme pozorovat nad bouřkovými mraky s výraznou bleskovou aktivitou. Skřítci vznikají nad bouřkami, jenž jsou známé pod zkratkou MCS (mezoměřítkový konvektivní systém). Jde o oválný komplex jednotlivých bouřkových jader, spojených do většího celku o velikosti až stovek kilometrů. Mateřská bouře musí být schopna intenzivní separace náboje a musí podporovat hromadění velkého množství náboje před samotným Sprites spuštěním ze zdrojového CG+ nebo vzácněji CC blesku. Mezosférické blesky vznikají jako reakce na tyto blesky ve zdrojovém bouřkové oblaku. Tyto zdrojové blesky mají vysokou amplitudu a velkou změnou nábojového momentu. Typ Red sprites patří do skupiny nadoblačných blesků, tzv. TLE (Transient Luminous Events), což lze volně přeložit jako přechodné světelné úkazy. Stratosférické blesky typu Red sprites dělíme do 7 kategorií podle vzhledu (medúza, mrkev, sloupec, anděl, ptačí kost, strom a další vzhledem neobvyklé tvary). Tyto nadoblačné blesky někdy předchází (asi 1/10 úkazů) další typ TLE, tzv. Sprites halo, které má typický tvar disku o průměru obvykle kolem 50 km a tloušťce kolem 10 km, které se nachází ve výšce kolem 85 km. Sloupkovité (Column) nadoblačné blesky mají typické rozmezí výšky 85–60 km, přičemž je třeba brát ohled i na jejich délku, která se pohybuje kolem 10–15 km. Mrkvovité (Carrot) nadoblačné blesky mají rozmezí výšky samotného těla 74–66 km, s doprovodnými úkazy – vlásečnicemi (Tendrils) – se spodní hranice snižuje na 40–50 km. Další doprovodné úkazy nad tělem nadoblačných blesků jsou například záře (Glows) s výškou kolem 80 km a pusinky (Pufs) s výškou asi 85 km. Tyto úkazy vznikají nejčastěji u andělů a mrkvovitých typů nadoblačných blesků. U typu anděl (Angel) se vyskytuje útvar ve tvaru písmene M, ten má výšku kolem 70 km. Zvláštním typem jsou medůzovité (Jellyfish) nadoblačné blesky, ty dosahují maximální výšky kolem 90 km. Mají typickou, jakoby mizející horní část v podobě rozmazané čepice. Tato, jakoby mlhou pokrytá horní část, se může vyskytnout i u ostatních typů a indikuje maximální hladinu pro nadoblačné blesky, která je 90 km nad povrchem Země.
Analýza TLE

Autor: Julio Lobo
|
|
|
|
| Čas úkazu: 23:17:32 UT | Čas úkazu: 23:20:20 UT | Čas úkazu: 23:23:51 UT |
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čas úkazu: 23:27:13 UT | Čas úkazu: 23:32:12 UT | Čas úkazu: 23:38:37 UT |
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čas úkazu: 23:39:42 UT | Čas úkazu: 23:46:16 UT | Čas úkazu: 23:52:38 UT |
|
|
|
|
|
|
|
| 2D projekce pozic ze všech sekvencí | 2D projekce včetně aktuální oblačnosti |
Poděkování při tvorbě článku patří Martinu Popkovi.
Zdroj:
Observatório Municipal de Campinas
Související:
O autorovi
38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Česká astrofotografie měsíce
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.




















