Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Může astronomie pomoci s hledáním nalezišť ropy a plynu? Může a dělá to!

Může astronomie pomoci s hledáním nalezišť ropy a plynu? Může a dělá to!

Těžba ropy (ilustrační obrázek)
Autor: Zbynek Burival

Astronomie a astrofyzika je typickým příkladem tzv. základního výzkumu. Zkoumá vesmír, ale bezprostředně se její výzkum neaplikuje do oblastí běžného života (resp. mnohem později, kdy např. dnes létáme do vesmíru díky Keplerovým zákonům formulovaným před 400 roky). V Astronomickém ústavu AV ČR však pracuje skupina odborníků na dráhovou dynamiku umělých družic Země a gravitační pole Země, která tento mýtus bortí. Zcela mimo obor astronomie a astrofyziky nyní vyšla v recenzovaném a impaktovaném časopisu vědecká práce kolektivu vedeného profesorem Jaroslavem Klokočníkem z Astronomického ústavu AV ČR. Do kolektivu patří též jeden vědecký pracovník Geologického ústavu AV ČR a další je z Vysoké školy báňské v Ostravě.

Tisková zpráva Astronomického ústavu AV z 16. prosince 2021

V roce 2012 objevil první autor článku, profesor Jaroslav Klokočník, čistě náhodou – při průzkumu impaktních kráterů na Zemi – korelaci mezi existencí známých obřích ložisek uhlovodíků a jedním z gravitačních aspektů (deskriptorů), tj. veličin odvozených z modelu gravitačního pole (EM). EM je soubor čísel charakterizujících zemské gravitační pole, která se počítají z rozmanitých družicových a dalších měření (toho jsme se také zúčastnili). Tím gravitačním aspektem je tzv. úhel napětí (strike angle), velmi citlivý na podzemní variace hustoty. Běžná je jeho chaotická prostorová orientace. V místech nalezišť uhlovodíků, podzemní vody, paleojezer, hlubokých říčních údolí či geologických zlomů je ale „učesán“, v dané oblasti jednostranně orientován. To je vodítkem pro „detektivní práci“ zmíněného kolektivu. Bohužel to není vodítko jednoznačné (jako vždy tam, kde by byla k disposici jen gravitační informace). Další data geologická, geofyzikální, topografická a magnetická jsou proto vítána.

Příklad testovacího regionu k detekci lokalit s možnou akumulací ropy a zemního plynu, známá naleziště v oblasti Kaspického moře. Autor: Jaroslav Klokočník
Příklad testovacího regionu k detekci lokalit s možnou akumulací ropy a zemního plynu, známá naleziště v oblasti Kaspického moře.
Autor: Jaroslav Klokočník
Před deseti lety autoři jako testovací oblasti použili známá naleziště Ghawar (Saudská Arábie), Kaspické moře nebo Perský záliv. Nyní rozšířili metodu na celý svět. Vytipovali místa se zvětšenou pravděpodobností výskytu nalezišť ropy nebo zemních plynů, popř. vody (což je pro určité státy také velmi důležité). Metoda nevyžaduje lokální hloubkové práce a mohla by tak být levným nástrojem pro pomoc při předběžné prospekci ve vzdálených oblastech. Sníží riziko suchých vrtů a tím může podstatně snížit náklady. Rozlišovací mez metody je dána rozlišovací schopností modelu gravitačního pole na zemském povrchu, což je dnes cca 10 km. Metodu tedy nelze použít pro malá lokální naleziště.

Profesor Klokočník k tomu dodává: "Vypadá to jako zdánlivý nesmysl, jak pomocí družicových dat můžeme vytipovávat místa nalezišť ropy a zemního plynu. Ale testovali jsme to na známých nalezištích a funguje to. Napadlo mě to v roce 2012 a od té doby na to téma máme již třetí publikaci. A teď k tomu máme i geologicko-geofyzikální interpretaci."

Výsledek může být důležitý ekonomicky i strategicky tím, že potenciálních nalezišť dosud nevyužitých může být na světě spousta v rozmanitých zemích.

Obsáhlá vědecká práce kolektivu Klokočník J., Kostelecký J., Bezděk A., Cílek V., 2021, nazvaná Prostorové rozdělení úhlu napětí odvozené z gravitačního modelu EIGEN 6C4 - nová možnost pro prospekci ropy a zemního plynu?, vyšla v časopise International Journal of Oil, Gas and Coal Technology 28(3), 306–332. https://doi.org/10.1504/IJOGCT.2021.10037627. Její pdf je k dispozici na vyžádání u prof. Klokočníka.

Kontakty

Prof. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc. – Oddělení galaxií a planetárních systémů, Astronomický ústav AV ČR, jklokocn@asu.cas.cz, telefon 721 115 148
Doc. Mgr. Aleš Bezděk, Ph.D. – Oddělení galaxií a planetárních systémů, Astronomický ústav AV ČR a FSv ČVUT, katedra geomatiky, ales.bezdek@asu.cas.cz
Prof. Ing. Jan Kostelecký, DrSc. – Výzkumný ústav geografický, kartografický a topografický a Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, kost@fsv.cvut.cz
RNDr. Václav Cílek, CSc. – Geologický ústav AV ČR, cilek@gli.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Dvě sopky skryté pod ledem Antarktidy
[2] Dvě jezera skrytá pod ledem Antarktidy
[3] Největší impaktní kráter je patrně pod ledem Antarktidy
[4] Impaktní krátery pod ledem Antarktidy
[5] Odkud přiletěl impaktor
[6] Domovská stránka prof. Jaroslava klokočníka



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Jaroslav Klokočník, Gravitační anomálie


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »