Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Nejstarší část brněnské hvězdárny byla zrekonstruována

Nejstarší část brněnské hvězdárny byla zrekonstruována

g35m.jpg Autor: Archiv HaP Brno

Autor: Archiv HaP Brno
V průběhu několika minulých měsíců byla zrekonstruována nejstarší část Hvězdárny a planetária Brno - otočná kopule o průměru 7 metrů. Přístupná bude během komentovaných pozorování Slunce a příležitostně i ve večerních hodinách.

"Poté, co jsme v loňském roce kompletně opravili celou brněnskou hvězdárnu za téměř 98 milionů korun, došlo také k malé, ale významné rekonstrukci hvězdářské kopule, která zažila již mnohé. Nyní je hvězdárna kompletní a dle počtu návštěvníků patří v Brně mezi jednu z nejatraktivnějších lokalit zejména pro veřejnost a rodiče s dětmi," uvedl primátor města Brna Roman Onderka.

"Jedná se o nejstarší část organizace, která byla budována v letech 1948-1954 a nikdy neprošla významnou rekonstrukcí. Nyní jsme ji ale upravili na historické pracoviště. Návštěvníci zde naleznou výstavu o dějinách Hvězdárny a planetária Brno, včetně Kraví hory, renovovaný dalekohled o průměru objektivu 20 centimetrů a ohniskové délce 3 metry, který doplní speciální sluneční dalekohled. Využívat je budeme ke komentovaným pozorováním Slunce a objektů sluneční soustavy," řekl ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek.

Základní údaje
Rekonstrukce objektu s kopulí o průměru 7 metrů probíhala od května do září 2012. Náklady ve výši přibližně 300 tisíc korun hradila ze svého rozpočtu Hvězdárna a planetárium Brno. Byly vybourány příčky, kompletně renovována podlaha a elektroinstalace. Hlavní dalekohled - refraktor 200/3000 - prošel radikálním omlazením. Navíc byl k němu připojen nový sluneční dalekohled s průměrem objektivu 10 cm s tzv. H_alfa filtrem pro sledování Slunce a slunečních protuberancí. V předsálí je umístěna výstava o dějinách hvězdárny se zřetelem na okolní Kraví horu.

Z historie nejstarší části hvězdárny
Myšlenka na vybudování moravské metropolitní observatoře se objevila krátce po první světové válce. Avšak teprve v roce 1944 vznikla při Přírodovědném klubu v Brně astronomická sekce, z níž se po skončení války vytvořila samostatná společnost. V květnu 1946 se ustavila Společnost pro vybudování lidové hvězdárny v zemském hlavním městě Brně, ke které se přidali členové Československé astronomické společnosti a Astronomického ústavu Masarykovy univerzity, "sudičkami" se pak stali významní odborníci, zejména Josef Mikuláš Mohr, Otto Obůrka, Bedřich Onderlička, Luboš Perek, Alois Peřina, Karel Raušal, Karel Šotola a Vladimír Vanýsek.

Podle původních plánů měla na tehdy skoro lysém kopci Kraví hora vzniknout budova o třech kopulích pro "dalekohledy ekvatoriálně montované" doplněné o meridiánovou síň, planetárium, přednáškový sál, meteorologickou stanici a nezbytné zázemí. Poválečná ekonomická situace ale tyto ambiciózní představy brzo zredukovala na dvě menší, zvnějšku prakticky identické pozorovatelny s kamenným pláštěm a sedmimetrovou kopulí. Jižní, městská, hvězdárna byla zasvěcena lidové astronomii, severní, univerzitní, vědě.

Počátky stavby. Autor: Archiv HaP Brno
Počátky stavby.
Autor: Archiv HaP Brno
První výkop
První výkop proběhl 30. srpna 1948 v místech, kde se tehdy rozkládal Sad Antonia Gramsciho, pojmenovaný podle marxistického teoretika a vůdce italského dělnického hnutí. Jak dokládají tehdejší údernické záznamy, "bez kladení základního kamene, bez poklepů a slavnostních řečí zabořily se do skály první špičáky". Další postup ale brzdil nedostatek stavebních dělníků i materiálu, stejně jako houževnaté skalní podloží. Nakonec zde místní obyvatelé v rámci akce Občané budují své město zdarma odpracovali více než padesát tisíc brigádnických hodin.

Hrubá stavba dokončena 1950
Hrubá stavba obou budov sice byla dokončena již roku 1950, avšak pro zdržení výroby otáčivých kopulí se s prvním pozorováním začalo až v létě 1953. V městské hvězdárně byl provizorně umístěn dalekohled o průměru objektivu 16 centimetrů získaný "z universitní hvězdárny oxfordské, vybavený dobrou ekvatoriální montáží a hodinovým strojkem ", který zapůjčil Jaroslav Císař (1894-1983).

Ředitel hvězdárny a jeden z jejich zakladatelů Oto Obůrka (s čepicí), vedle něj tehdejší předseda národního výboru Kalášek a zástupci pracujících. Foto Říše hvězd.
Ředitel hvězdárny a jeden z jejich zakladatelů Oto Obůrka (s čepicí), vedle něj tehdejší předseda národního výboru Kalášek a zástupci pracujících. Foto Říše hvězd.
První návštěva městské hvězdárny
První návštěva městské hvězdárny - úředně zaznamenaná v knize exkurzí - na Kraví horu dorazila 6. července 1953. Mezi průvodci, označovanými do dnešních dnů jako demonstrátoři, figuruje známý popularizátor Jiří Grygar, objevitel jedné z nejslavnějších vlasatic 20. století Luboš Kohoutek, astrofyzik Zdeněk Kvíz či profesor astronomie Miroslav Vetešník, tehdy studenti místních středních a vysokých škol.

Moravská metropolitní hvězdárna, stejně jako univerzitní pozorovatelna byla zpočátku považována za provizorní stavbu, která mohla být na žádost majitele pozemku kdykoli zbourána. Přesto byla 16. října 1954 slavnostně zprovozněna a jejím prvním ředitelem se stal Otto Obůrka (1909-1982) a zřizovatelem Městský národní výbor v Brně. V době krátce předcházející také získala svůj první název: "Ve shodě s usnesením krajské konference KSČ v Brně požádala Společnost pro vybudování hvězdárny pana presidenta republiky Klementa Gottwalda, aby lidové hvězdárně propůjčil laskavě své jméno." Když ale byla v roce 1954 skutečně otevírána, ustálil se naštěstí název na Oblastní lidová hvězdárna v Brně.

Pohled do kopule s refraktorem o průměru objektivu 20 cm. Snímek vznikl zřejmě v šedesátých letech 20. století. Autor: Archiv HaP Brno
Pohled do kopule s refraktorem o průměru objektivu 20 cm. Snímek vznikl zřejmě v šedesátých letech 20. století.
Autor: Archiv HaP Brno
Hvězdárna se budovala a rozšiřovala spontánně, svépomocně a často z materiálů "co dům dal". Ve stísněných prostorách se začaly scházet nejrůznější skupiny pozorovatelů - do jedné ze dvou místností o rozměrech 2 x 4 metry se prý naskládalo až 14 astronomů, v kopuli mnohdy postávali posluchači na přednáškách, pro které se nepodařilo dojednat jiný sál, většina akcí se dokonce odehrávala u přenosných astronomických přístrojů na chodníku v parku. Nezapomenutelným byl především rok 1957, kdy na obloze zářila nápadná kometa Arend-Roland, později vystřídaná kometou Mrkos, došlo k tzv. velké opozici Marsu a na sklonku téhož roku začal kolem Země kroužit Sputnik 1. V roce 1958 se pak začalo budovat malé planetárium.

Další informace: Hvězdárna a planetárium Brno a Fenomén Kraví hora.




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna 


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »