Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Největší sluneční dalekohled

Největší sluneční dalekohled

Model slunečního dalekohledu ATST.
Model slunečního dalekohledu ATST.
National Science Foundation (NSF) přidělila 298 miliónů dolarů asociaci AURA (Association of Universities for Research in Astronomy) na výstavbu nového slunečního dalekohledu ATST (Advanced Technology Solar Telescope) o průměru 4 m. ATST se stane největším a nejvýkonnějším dalekohledem k pozorování Slunce. Žádné srovnatelné zařízení neexistuje, ani se neplánuje. ATST se stane světovou vlajkovou lodí pro výzkum magnetických jevů ve sluneční atmosféře.

"Toto je mimořádná příležitost pro NSO (National Solar Observatory) udávat tón ve výzkumu Slunce," říká Dr. William Smith, prezident společnosti AURA. "Díváme se dopředu a očekáváme, že brzy k tomu získáme prvotřídní pozorovací techniku." Na vývoji nového dalekohledu bude spolupracovat celkem 22 vědeckých pracovišť a universit.

Sluneční dalekohled bude postaven na vrcholu sopky Haleakala (Maui, Havajské ostrovy), v nadmořské výšce 3 084 m n. m. Tato lokalita byla vybrána na základě posouzení 72 míst, následně byl jejich počet snížen na šestici stanovišť pro dodatečný průzkum přímo na místě. Z těchto šesti míst pouze Haleakala vyhověla všem požadavkům pro dalekohled ATST: nízké znečištění atmosféry, nejvíce dnů v roce s jasnou oblohou, nízká hladina prachu v ovzduší a nejmenší teplotní výkyvy. Toto místo je blízko již existující observatoře Mees Solar Observatory (MSO), kterou vlastní a provozuje University of Hawai'i's Institute for Astronomy, hlavní partner projektu dalekohledu.

Porozumění úloze magnetických polí ve vnějších oblastech Slunce je rozhodující pro pochopení činnosti slunečního dynama, proměnlivosti sluneční aktivity včetně erupcí a koronálních výronů hmoty, které mohou významně ovlivňovat život na Zemi. Astronomové budou dalekohled ATST využívat k výzkumu změn ve sluneční aktivitě a jejich dopadů na tzv. kosmické počasí. Sluneční erupce, výrony hmoty a další projevy sluneční činnosti mohou mít následně významný dopad na pozemské telekomunikace a energetické soustavy, mohou vyřadit z činnosti telekomunikační družice a rovněž ohrozit kosmonauty na oběžné dráze.

Schéma slunečního dalekohledu ATST.
Schéma slunečního dalekohledu ATST.
Sluneční dalekohled ATST s primárním zrcadlem o průměru 4 m bude napájet řadu moderních přístrojů, navržených k detailnímu studiu slunečního světla v rozsahu od blízkého ultrafialového (350 nm) až po daleké infračervené záření (28 000 nm nebo-li 28 mikrometrů). Systém adaptivní optiky vyššího řádu, který byl vyzkoušen na NSO - Richard B. Dunn Solar Telecope (Sacramento Peak), bude provádět zaostřování obrazu a odstraňovat tak defekty, způsobené zemskou atmosférou. To umožní dalekohledu ATST pozorovat detaily ve sluneční atmosféře s doposud nevídaným rozlišením, o velikosti pouhých 40 km.

Jedinečné vyhlídky konstrukce dalekohledu ATST spočívají v tom, že umožní astronomům pozorovat jak velmi jasný sluneční disk, tak i mimořádně slabě zářící sluneční korónu, nejvyšší vrstvu sluneční atmosféry. ATST bude velmi přesně měřit magnetická pole v koróně, jejíž jasnost je pouze několik milióntin jasu slunečního disku.

Výstavba dalekohledu bude zahájena ještě v roce 2010, první pozorování by se měla uskutečnit v roce 2017.

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »