O střídání času mají odborníci jasno. Stále se ale čeká na politické rozhodnutí.

Shodnout se na jednom čase bylo vždy složité. Ještě do konce 19. století ukazovaly hodiny v každém městě různý čas svázaný s pohybem Slunce po obloze… a nikomu to nepřipadalo divné. Sjednocení si vyžádal rozvoj železnic (a tedy i jízdních řádů) spolu s rozvojem dálkové telekomunikace. Aby se lidé domluvili, museli začít používat standardní, pásmový čas. Rakousko-Uhersko se pro zavedení středoevropského času rozhodlo v roce 1891. Ten se odvozuje od slunečního času na patnáctém poledníku východní délky. Právě tady je přibližně ve 12 hodin Slunce nejvýše nad obzorem a od rána do oběda a od oběda do večera je sluneční den stejně dlouhý. Patnáctý poledník prochází Norskem, Švédskem, Dánskem, Polskem, Německem, Českou republikou, Rakouskem, Slovinskem, Chorvatskem a Itálií. U nás prochází například středem obce Andělka u Liberce, kaplí v Kamenném Zboží u Nymburku nebo středem Jindřichova Hradce.

Možná bychom podle středoevropského času žili v míru a klidu až do nynějška, kdyby se nerozběhla první světová válka. Extrémní doba si vyžádala extrémní úspory. A tak se kvůli nedostatku zdrojů energie (především drahého uhlí, ale také plynu nebo obyčejných svíček) vyplatilo posunout hodinové ručičky tam a zpět. V létě se tak večer prodloužil sluneční den a něco se – zřejmě – uspořilo. Po skončení světové války se od všeobecně nepopulárního letního času zase ustoupilo, aby se v průběhu 20. století tu a tam vrátil. K znovuzavedení střídání času v Československu došlo v roce 1979. V roce 1996 pak Evropská unie přechod mezi „létem“ a „zimou“ sjednotila.

Do hry vstupují i přírodní zákonitosti

Představa o úsporách energie je závislá na zeměpisné šířce. U rovníku nejsou rozdíly v délce dne a noci v průběhu roku významné, takže tamní státy letní čas nezavádí. Naopak poblíž severního pólu (Island, Skandinávie) se mění délka dne mnohem extrémněji, takže tam také význam nemá. Smysl má – alespoň na první pohled – v mírném zeměpisném pásmu. Od první světové války se navíc zcela změnil způsob našich životů a technologií, které nás obklopují.

Určitou naději k návratu k přirozenému chodu času vyslala v září 2018 Evropská komise. Bohužel však, byla naděje tak trochu polovičatá. Návrh – do budoucna zavazující – směrnice má za cíl „zajistit harmonizovaný přístup (…)“, a současně „navrhuje sezónní změny času v Unii ukončit“. Kupodivu hned druhým dechem dodává, že je vhodné „ponechat rozhodnutí o standardním čase na jednotlivých členských státech.“ A tím to zatím skončilo. Z členských zemí přijaly stanovisko jen Lotyšsko, které je pro letní čas (ale současně tak, aby používalo stejný čas jako okolní pobaltské státy). Naopak Portugalsko a Španělsko chtějí střídání času zachovat. Ostatní se dosud nevyjádřili. Česká republika souhlasí se zrušením střídání času, ale nepadlo rozhodnutí, zda si ponecháme trvale středoevropský čas nebo k němu přidáme jednu hodinu.

Jsem optimista a věřím, že finální směrnice Evropské komise bude znít tak, jak ji k tomu již v březnu 2019 vyzval Evropský parlament. Tedy „i poté, co se čas již nebude dvakrát ročně měnit, je zcela zásadní, aby byl v EU zachován jednotný časový režim.“ Vždyť nevýhody, které by tento časový Babylon způsobily na železnici, v letovém provozu, vnitřním obchodu… jsou jednoznačné a věřím, že si je nepřeje nikdo. Na čem jiném bychom se z pohledu evropského fungování měli shodnout snadněji, než na používání jednotného času.

Nejde jen o každodenní chod, ale o kvalitu našich životů

Odpověď na otázku, která stálá varianta by pro středoevropského člověka i společnost byla nejvhodnější, se pokusili odpovědět účastníci semináře na virtuální půdě Senátu. Nebudu vás dlouho napínat. I čeští specialisté to vidí stejně, jako to vidí všechny evropské odborné společnosti, které Komisi předaly svá stanoviska. Jejich vzkaz ve zkratce zní: „Vraťme se k celoročnímu standardnímu – středoevropskému (tedy tomu přírodnímu) času.“ 

Zdá se vám to přirozené? Mě taky. Bohužel i v tomto případě do rozhodování vstupuje politika a obava z neuposlechnutí veřejného mínění. Dokonce i v Česku, kde jsou biologické, sociální i ekonomické výhody pro zachování trvale „zimního“ času neoddiskutovatelné (a zdůrazňuji přímo ideální!), tak je podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2018 více lidí, kteří si přejí žít trvale podle letního času (65 % procent si přeje zrušení střídání času – z nich 44 procent lidí preferuje letní čas a 24 procent čas „zimní“). Otázku, zda by si tedy přáli, aby v zimě Slunce vycházelo až kolem 9.  hodiny, takže bychom chodili do práce za tmy a první vyučovací hodina ve škole by se odehrála pod umělým osvětlením, respondentům ale zřejmě už nikdo nepoložil.    

Na fakt, že trvalý letní čas povede k tomu, že více než čtyři měsíce bude většina populace většinu ranních hodin trávit ve tmě, upozornila docentka Alena Sumová z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. Zveřejnila také závěry výzkumů, které prokazují, že řada lidí nebude mít své vnitřní biologické hodiny seřízeny se sociálním časem, což povede k rozšíření civilizačních chorob, jakými jsou obezita nebo zvýšená hladina cholesterolu v krvi. „Vzhledem ke zdravotním aspektům spojeným s ustanovením celoročního sociálního času je třeba postupovat na základě expertních stanovisek, než výsledků referend,“ uzavřela svůj příspěvek Alena Sumová.

Profesorka Dana Hamplová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR také vyvrátila častý mýtus o ekonomických výhodách letního času. Paradoxně „delší dny“, na které jsme v létě zvyklí, vedou ke snížení produktivity práce, nižším příjmům a ke zhoršení studijních výsledků. „Pokud je večer déle světlo, lidé si to užívají na úkor spánku. Rozdíly jsou sice malé, ale pozorovatelné," uvedla Dana Hamplová.

Pokud bychom měli udržet v rámci většiny států Evropské unie (vyjma těch úplně na východě a na západě) stejný čas, je jedinou možnou volbou ten středoevropský. Už jenom proto, že přírodní jevy, v tomto případě východy a západy Slunce, závisí na zeměpisné délce. Při stejném čase – čím více na západ, tím později Slunce zapadá. Například obyvatelé slovenských Košic i Santiago de Compostela na západě Španělska mají na hodinkách stejný čas. Dne 2. února 2021 ale v Košicích vyšlo Slunce v 7.02, v Santiagu však v té době byla tma, jelikož zde Slunce vyšlo až v 8.47. Pokud bychom měli celoroční letní čas, pak je třeba připočíst ještě jednu hodinu!

Odborné argumenty pro zavedení středoevropského času iniciativa vědců shrnuje na populárně-naučném webu www.stredoevropskycas.cz. Pro předložení evropského občanského návrhu vznikla také evropská iniciativa For Only One Time, kterou v České republice reprezentuje kolega senátor Petr Šilar.

Mgr. Jiří Dušek, Ph.D.
místopředseda Výboru pro záležitosti EU
Senát Parlamentu České republiky