Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Pátrání po Mečounu

Pátrání po Mečounu

Mečoun
Mečoun
Při psaní článku o názvech meteorických rojů jsem narazil na evidentní nepravidelnost ve skloňování mezinárodních názvů souhvězdí v případě souhvězdí Dorado - Mečoun. Zarazily mě tři skutečnosti:

1. Genitiv od slova Dorado zní Doradus, což se vymyká pravidlům skloňování v latině
2. Odborný zoologický název mečouna není dorado
3. Dorado patrně není latinské slovo

Maje na vědomí tato fakta, začal jsem pátrat jednak u "známých", jednak ve slovnících.

První nejasnost odstranila externí spolupracovnice terminologické komise ČAS paní PhDr. Irena Zachová z FF MU v Brně. Ujistila mě, že Dorado se skloňuje podle řeckého(!) vzoru Sapfó, jehož genitiv je Sapfús. V latině se délky nevyznačují, tudíž Doradus, 3.deklinace.

Druhý problém byl složitější. Snadno jsem zjistil, že odborný zoologický název pro mečouna je Xiphias gladius. Taktéž brzy jsem zjistil, že Dorado nemůže být synonymem tohoto termínu, tudíž znamená něco jiného. Prvně jsem měl možnost nahlédnout do Meyerova malého konverzačního slovníku (Bibliographisches Institut, Leipzig und Wien 1893), kde k pojmu "Dorade" byla přiřazena ryba Coryphaena hippurus, německy Goldmakrele, český termín jsem zatím neznal. Když jsem pak získal možnost pátrat v dalších slovnících, zjistil jsem, že se jedná o rybu zlaka nachového (řád ostnoploutví, čeleď Coryphaenidae - dorádovití) (podle slovníku Universum). Ryba je zajímavá jednak údajně nádherným zbarvením (Meyer), jednak hřbetní ploutví, táhnoucí se téměř po celé délce těla (bohužel jsem si nepoznačil, ve kterém slovníku jsem obrázek našel).

Hledaje dále, zjistil jsem, že je v terminologii zmatek nebo že slovo dorado, resp. dorade je homonymem. Ottův slovník naučný řadí dorado - Coryphaena hippurus do čeledi Scombridae - makrelovité. Ruský Enciklopedičeskij slovar přiřazuje ke slovu dorade čeleď Siluridae a Encyclopaedia Britannica k pojmu dorado přiřazuje rybu Salminus maxillosus z čeledi Charicidae.

Skončeme tento zoologický exkurs a věnujme se samotnému názvu souhvězdí. J. Kleczek ve Velké encyklopedii vesmíru (Academia, Praha, 2002) uvádí: "České jméno souhvězdí vzniklo patrně překladem nesprávného názvu anglického nebo německého. Ve skutečnosti znamená dorado zlatou rybu." A skutečně, když jsem našel heslo Dorado ve Wikipedii a začal přepínat do různých indoevropských jazyků, zjistil jsem toto:

Zlatou rybou se souhvězdí Dorado nazývá v ruštině (Zolotaja ryba), běloruštině (Zalataja ryba), ukrajinštině (Zolota riba) bulharštině (Zlatna ribka), polštině (Zlota ryba), dánštině (Guldfisken) a norštině (Gullfisken). Mečounem se nazývá souhvězdí v němčině (Schwertfisch), švédštině (Svärdfisken), slovenštině (Mečiar), a ovšem v češtině. Tvar Dorado používá angličtina, španělština, italština, latina, portugalština a francouzština (zde Dorade). Konečně řečtina má tvar Dorás.V anglickém heslu ve Wikipedii je uvedeno, že význam slova je dolphinfish (Coryphaena hippurus) a že v minulosti bylo souhvězdí zobrazováno jako swordfish - tedy mečoun.

Jak tedy k tomuto zmatení došlo? Mnoho různojazyčných odkazů ve Wikipedii uvádí, že souhvězdí zavedli holandští mořeplavci Pieter Dirkszoon Keyser a Frederick de Houtman mezi lety 1595 až 1597. Johann Bayer ho v roku 1603 zobrazil ve svém díle Uranometria. Rybu zobrazil celkem věrně, takže lze těžko pochopit, proč J. Kepler zavedl pro ně název Mečoun - jak uvádí Wikipedie v ruské verzi - a tak byla později jinými autory kreslena.

Posledním problémem je, jakého je slovo "Dorado" původu. Třebaže řada odkazů uvádí, že Mečoun resp. Zlatá ryba je latinsky Dorado, není tomu tak, alespoň ne primárně. Forcellini lexicon (1858), což je výkladový latinský slovník, tento pojem nezná, a nenašel jsem ho ani v jiných latinských slovnících, které jsem měl bezprostředně po ruce (ostatně víme, že zlato je latinsky aurum, pozlacený je pak deauratus, což odpovídá španělskému dorado). Z různých poznámek ve slovnících jsem usoudil, že pojem dorado byl "zavlečen" do latiny z francouzského la Dorade (což byl asi tehdy novotvar vytvořený poté, co byla ryba objevena) a i v latině je rodu ženského.

Ostatně - ne všechny mezinárodní názvy souhvězdí jsou latinské. Typickým příkladem může být název Monoceros, což je slovo řecké (latinský tvar by zněl Unicornus).

V závěru bych chtěl poděkovat paní PhDr. Ireně Zachové z FF MU a panu Mgr. Vítu Slívovi z Biskupského gymnázia v Brně za cenné rady.




O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »