Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Pátrání po Mečounu

Pátrání po Mečounu

Mečoun
Mečoun
Při psaní článku o názvech meteorických rojů jsem narazil na evidentní nepravidelnost ve skloňování mezinárodních názvů souhvězdí v případě souhvězdí Dorado - Mečoun. Zarazily mě tři skutečnosti:

1. Genitiv od slova Dorado zní Doradus, což se vymyká pravidlům skloňování v latině
2. Odborný zoologický název mečouna není dorado
3. Dorado patrně není latinské slovo

Maje na vědomí tato fakta, začal jsem pátrat jednak u "známých", jednak ve slovnících.

První nejasnost odstranila externí spolupracovnice terminologické komise ČAS paní PhDr. Irena Zachová z FF MU v Brně. Ujistila mě, že Dorado se skloňuje podle řeckého(!) vzoru Sapfó, jehož genitiv je Sapfús. V latině se délky nevyznačují, tudíž Doradus, 3.deklinace.

Druhý problém byl složitější. Snadno jsem zjistil, že odborný zoologický název pro mečouna je Xiphias gladius. Taktéž brzy jsem zjistil, že Dorado nemůže být synonymem tohoto termínu, tudíž znamená něco jiného. Prvně jsem měl možnost nahlédnout do Meyerova malého konverzačního slovníku (Bibliographisches Institut, Leipzig und Wien 1893), kde k pojmu "Dorade" byla přiřazena ryba Coryphaena hippurus, německy Goldmakrele, český termín jsem zatím neznal. Když jsem pak získal možnost pátrat v dalších slovnících, zjistil jsem, že se jedná o rybu zlaka nachového (řád ostnoploutví, čeleď Coryphaenidae - dorádovití) (podle slovníku Universum). Ryba je zajímavá jednak údajně nádherným zbarvením (Meyer), jednak hřbetní ploutví, táhnoucí se téměř po celé délce těla (bohužel jsem si nepoznačil, ve kterém slovníku jsem obrázek našel).

Hledaje dále, zjistil jsem, že je v terminologii zmatek nebo že slovo dorado, resp. dorade je homonymem. Ottův slovník naučný řadí dorado - Coryphaena hippurus do čeledi Scombridae - makrelovité. Ruský Enciklopedičeskij slovar přiřazuje ke slovu dorade čeleď Siluridae a Encyclopaedia Britannica k pojmu dorado přiřazuje rybu Salminus maxillosus z čeledi Charicidae.

Skončeme tento zoologický exkurs a věnujme se samotnému názvu souhvězdí. J. Kleczek ve Velké encyklopedii vesmíru (Academia, Praha, 2002) uvádí: "České jméno souhvězdí vzniklo patrně překladem nesprávného názvu anglického nebo německého. Ve skutečnosti znamená dorado zlatou rybu." A skutečně, když jsem našel heslo Dorado ve Wikipedii a začal přepínat do různých indoevropských jazyků, zjistil jsem toto:

Zlatou rybou se souhvězdí Dorado nazývá v ruštině (Zolotaja ryba), běloruštině (Zalataja ryba), ukrajinštině (Zolota riba) bulharštině (Zlatna ribka), polštině (Zlota ryba), dánštině (Guldfisken) a norštině (Gullfisken). Mečounem se nazývá souhvězdí v němčině (Schwertfisch), švédštině (Svärdfisken), slovenštině (Mečiar), a ovšem v češtině. Tvar Dorado používá angličtina, španělština, italština, latina, portugalština a francouzština (zde Dorade). Konečně řečtina má tvar Dorás.V anglickém heslu ve Wikipedii je uvedeno, že význam slova je dolphinfish (Coryphaena hippurus) a že v minulosti bylo souhvězdí zobrazováno jako swordfish - tedy mečoun.

Jak tedy k tomuto zmatení došlo? Mnoho různojazyčných odkazů ve Wikipedii uvádí, že souhvězdí zavedli holandští mořeplavci Pieter Dirkszoon Keyser a Frederick de Houtman mezi lety 1595 až 1597. Johann Bayer ho v roku 1603 zobrazil ve svém díle Uranometria. Rybu zobrazil celkem věrně, takže lze těžko pochopit, proč J. Kepler zavedl pro ně název Mečoun - jak uvádí Wikipedie v ruské verzi - a tak byla později jinými autory kreslena.

Posledním problémem je, jakého je slovo "Dorado" původu. Třebaže řada odkazů uvádí, že Mečoun resp. Zlatá ryba je latinsky Dorado, není tomu tak, alespoň ne primárně. Forcellini lexicon (1858), což je výkladový latinský slovník, tento pojem nezná, a nenašel jsem ho ani v jiných latinských slovnících, které jsem měl bezprostředně po ruce (ostatně víme, že zlato je latinsky aurum, pozlacený je pak deauratus, což odpovídá španělskému dorado). Z různých poznámek ve slovnících jsem usoudil, že pojem dorado byl "zavlečen" do latiny z francouzského la Dorade (což byl asi tehdy novotvar vytvořený poté, co byla ryba objevena) a i v latině je rodu ženského.

Ostatně - ne všechny mezinárodní názvy souhvězdí jsou latinské. Typickým příkladem může být název Monoceros, což je slovo řecké (latinský tvar by zněl Unicornus).

V závěru bych chtěl poděkovat paní PhDr. Ireně Zachové z FF MU a panu Mgr. Vítu Slívovi z Biskupského gymnázia v Brně za cenné rady.




O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »