Pohádka do vánoční nálady: O vianočnom sne cencúlika

Bol advent. Napadol prvý sneh a hneď bolo aj v astroparku belšie, veselšie a krajšie. No, ako to už býva, slniečko z neho pomaly odhryzkávalo: „Chrum, chrum, mňam, mňam,“ a veľké aj menšie kusy s rachotom padali zo striech. A beloby začalo ubúdať rýchlejšie ako z toho mesiaca na oblohe i v kalendári. Veľké tmavé mapy sa všade zväčšovali, lebo mu zmrzlina chutila.  Ujedalo si aj na strieške, kde viselo zopár malých a jeden veľký neobyčajný cencúľ.  Rozpúšťajúca sa terpentínová farba ho vymaľovala  do jantárova a on sa v lúčoch slnka  jagal  zlatožltým ohňom.

Zbadala ho aj okolo letiaca bublinka Lenka: „Ó, ten je krásny a vyzerá tak horúco,“ pomyslela si v duchu a tíško povedala, „len na chvíľku si k tebe prisadnem a zohrejem sa.“

No hneď, ako sa ho dotkla, zistila, že bol celý veľmi studený, okrem srdca. No, to bolo tak horúce, že sa zaľúbila na prvý pohľad. Aj cencúlika to zasiahlo ako blesk z jasného neba. Nič také nádherné farebné, ľahké a krehké ešte nezažil, cítil jej sladkosť a točila sa mu z nej hlava.

„Len si ju troška pridržím a poteším sa,“ pomyslel si,  a tak sa spolu kochali, nevedno ako dlho, možno im zastal aj čas. No v mieste ich dotyku onedlho vyrástli nielen čarovné ornamenty, ale i  menší ľadový cencúlik s krásnou kresbou.

Veľký sa na neho s úľubou a hrdo zadíval: „Ty si ale nádherný, a ako sa mi podobáš, vždy som chcel mať syna a spoločníka.“

Aj bublinke Lenke sa veľmi páčil a tak spolu všetci traja trávili ligotavé, šperkovo rozprávkové okamihy. Vietor i slnko sa s nimi pohrávali, a ako sa pomaličky šmýkalo  po oblohe, šteklilo ich to stále viac a inde. Z jantárového cencúľa ubúdalo, bublinka sa začala veľmi triasť zimou a chvieť vo vetre, i poskakovať, darmo ju cencúlik pridržiaval.

Chcela im ešte toľko toho povedať, o tom, že je s nimi šťastná, ale, že im to asi už dlho nevydrží.  No, že nezáleží na tom, ako dlho, ale ako krásne žili. Stihla sa však len zhlboka nadýchnuť a zrazu jej nebolo. Užasnutý cencúľ sa pozeral, kde zmizla. Jeho malá ľadová kópia sa ho tuho primrznuto držala. Už neudržal jantárovo medené slzy, plakal a plakal a žiaľ z neho ukrajoval.

Malé cenculiatko sa len nechápavo dívalo a keď veľký pozrel na tú bezradnosť vedĺa seba, s pokorou v  topiacom sa srdci, si v duchu povedal: „Tam hore ma ale  niekto musel mať veľmi rád. Veruže, nič podobné by sa mi nikdy ani neprisnilo, že niekedy stretnem niečo také éterické, ako bola moja bublinka a že sa dožijem aj teba, veď cencúľom sa také veci nikdy v živote nestávajú.“

Silnejšie sa k nemu primkol a pošepkal mu: „Budem ťa držať, kým budem vládať.“

A tak spoločne odolávali slnku a spomínali na svoju Bub-Lenku. A možno vydržali aj veľmi veľmi dlho, lebo  zakrátko slniečko zašlo najskôr za stromy a potom aj za mraky.

Neviem, ako to dopadlo,  musela som ich ponechať svojmu osudu, lebo každý má ten svoj. Ale dôležité je, že som vám o ňom porozprávala a vy možno poviete tento zvláštny príbeh iným. Niekedy sa v takej bublinke narodia hviezdičky ako nádej, ale v tejto cencúlik stretol svoju lásku a  splnil sa mu vianočný sen o synovi.

O autorce

RNDr. Daniela Rapavá (*1956, Komárno, Slovensko) je světově uznávaná slovenská fotografka, zaměřující se zejména na optické jevy na bublinách a vrstvách zamrzlých kapalin. Vystudovala jadernou fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Bratislavě a poté postgraduální studium z astronomie. Pracovala na geofyzikální observatoři SAV v Hurbanově, od roku 1983 na hvězdárně v Rimavské Sobotě. Věnovala se odborným pozorováním Slunce, zatmění, meteorů a pozičním měření, ale hlavně popularizaci astronomie, přírodních věd i ekologické výchově. Je kurátorkou výtvarné výstavy Vesmír očima dětí.

Jejím koníčkem byla vždy fotografie, zejména makro, zpočátku živá příroda, později i fyzikální fotografie, zaměřená převážně na světlo a jeho projevy, zobrazení v kapkách, bublinách, barevné interference i jevy v polarizovaném světle na dvojlomných materiálech (led, plast, celofán), difrakce na pavučině, na některých běžných chemických látkách v polarizovaném světle a vždy ji fascinovaly zmrazené bubliny. Výstava těchto fotografií s názvem Tajemství světla a vody byla průběžně doplňována, pravidelně instalována v Kongresovém centru SAV v Smolenicích jako součást seminářů pro učitele fyziky i putovní po Slovensku. Výstava Kouzlení se světlem byla instalována na MFF UK V Praze.

Daniela byla mnohokrát za svou unikátní fotografickou tvorbu oceněna v tuzemsku i v zahraničí. Publikovala na prestižních stránkách (Optics Picture of the Day, Earth Science Picture of the Day, Spaceweather, 1xcom), odkud její snímky přebírají další servery a vydavatelé. Její snímky tak zdobí mimo mnohá další periodika i časopis National Geographic. Kromě fyzikální fotografie se věnuje také volné tvorbě (imprese, kreativní foto a psaní) i společným výstavám se žáky. Její fotografie naleznete na danielaphoto.webnode.sk/.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Daniela Rapavá - Fotogalerie a osobní stránka