Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Slunce dalekohledem Coronado PST

Slunce dalekohledem Coronado PST

PST_22072005_14_A.jpg
Rádi bychom se s Vámi podělili o výsledek prvního našeho pokusu vyfotografovat sluneční protuberance dalekohledem Coronado PST. Ačkoli prezentovaný snímek (zatím - doufejme) nedosahuje zcela úrovně nejlepších fotografií, publikovaných ve Sky&Telescope apod., my, autoři snímku, jsme s výsledkem spokojeni. Přinejmenším už jenom vzhledem k podmínkám, za jakých obrázek vznikal: Ve středu 20. července 2005 totiž souvislá vrstva rychle letící nízké oblačnosti nad oblastí západních Čech (Hnačov, okr. Klatovy) dávala pramalou naději byť i jen na kousek modré oblohy.

DSC_0012.jpg
Krátce před polednem se sice v mracích začaly objevovat první "díry", ty však nebyly nijak velké a díky silnému větru netrvaly okamžiky vyjasnění déle než několik desítek vteřin, nezřídka "díra" sluneční disk zcela minula, samozřejmě k naší velké nelibosti. Nicméně díky těmto krátkodobým vyjasněním, která se opakovala cca v půlhodinových intervalech, se nám postupně podařilo celou sestavu (Coronado PST, montáž GP DX a WEB kamera Phillips ToUcam + notebook s programem K3CCD Tools), určenou pro snímání Slunce, vyladit a obraz Sluníčka zaměřit na čip kamery. Pak již nezbývalo než čekat a doufat. Odměna za trpělivost přišla okolo osmnácté hodiny, kdy se objevila (vzhledem k dosavadnímu vývoji počasí) "obrovská" díra, která nám nakonec umožnila natočit několik kýžených sekvencí videa (celkový objem dat několik GB) a získat tak "materiál" pro další zpracování.

Ačkoli se Slunce v současné době nachází poblíž minima své aktivity, vizuální pohled dalekohledem Coronado na něj je přímo fantastický - granulace, tmavé filamenty a hlavně protuberance vystupující z okraje slunečního disku jsou úkazy doposud známé jen z fotografií anebo pozorovatelné pouze během úplného zatmění Slunce. V okuláru 40 mm Coronada toto vše vidíte na vlastní oči! Zvláště pohled na protuberance, znatelně se měnící již během několika hodin, zaručeně nadchne i ortodoxního vyznavače Deep-Sky objektů (vlastní zkušenost).

Problém však nastane v okamžiku, kdy se rozhodnete toto vše vyfotografovat: Zkušenost ukázala, že jedinou schůdnou metodou bude použití CCD anebo WEB kamery. My jsme použili osvědčenou kameru Phillips ToUCam Pro ve spojení s programem K3CCD Tools. Obraz Slunce je v dalekohledu Coronado PST (40/400) asi o 1/3 větší, než je plocha čipu, což ale v našem případě nevadilo, neboť výraznější protuberance se na okraji slunečního kotouče nacházela pouze jedna, takže zbytek Slunce jsme mohli s čistým svědomím "obětovat".

Prvním velkým problémem je přesné zaostření kamery - seeing je obvykle značný, takže určit správnou polohu ohniska není vůbec jednoduché a dva lidé (v našem případě), z toho jeden ukrytý pod bundou, hledící na displej notebooku a vykřikující pokyny "dopředu!" a "zpátky!", s tím měli poměrně dost práce.

Dlouhé "lavírování" rovněž vyžaduje správné nastavení parametrů kamery - zisku a expozičního času. Při příliš krátké expozici obraz protuberance okamžitě mizí, při příliš dlouhé se naopak zanikne v červené záři, která se objeví při okraji slunečního disku. Nakonec se nám osvědčila expozice 1/100 s a zisk kamery nastavený skoro na minimum. Citlivost kamery k modré barvě byla nastavena na nulu (aby pixely s modrými filtry neprodukovaly zbytečně šum). Takto jsme natočili několik sekvencí v délce 20 sekund, z nich byla vybrána ta nejzdařilejší, jednotlivé framy nejméně poškozené seeingem byly pak složeny v programu Registax a výsledný obrázek ještě dále upraven v programu MaxIm DL a ve Photoshopu.

Závěrem lze konstatovat, že tento první test s dalekohledem Coronado potvrdil, že pořízení velmi pěkných snímků slunečních protuberancí touto relativně dostupnou cestou určitě není nerealizovatelné a že při troše experimentování a samozřejmě nezbytného štěstí na dobré atmosférické podmínky už nebudeme muset efektní záběry Sluníčka obdivovat pouze v zahraničních časopisech.

Zdeněk Bardon, Jan Eliášek, 25. července 2005




O autorovi

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon

Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem (www.bardon.cz) a jen za několik málo let oslaví půl století pod oblohou. Jeho vášeň k astronomii odstartovala kometa Kohoutek v roce 1973. Záhy navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se několikrát zúčastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo jakousi koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře. Tak krátký příklad za všechny: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), observatoř OGS na Tenerife (ESA) a Dánský 1,54 m dalekohled na observatoři ESO, La Silla v Chile.

Je „otcem“ zakladatelem a současným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM), také členem několika astronomických organizací: Mezinárodní astronomická unie (čestný člen), Česká astronomická společnost (ČAS), Slovenský zväz astronómov (SZA) a profesionální Evropské astronomické unie (EAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř Zdeňkovi udělila čestný titul ESO Photo Ambassador. Také je autorem knihy: Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA.



29. vesmírný týden 2024

29. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 7. do 21. 7. 2024. Měsíc bude na konci týdne v úplňku. Na obloze prochází nízko položenými souhvězdími a 17. 7. se potká s hvězdou Antares ve Štíru. Planety jsou nejlépe vidět ráno, především Saturn a zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je střední. Evropská raketa Ariane 6 při prvním startu uspěla a horní stupeň uvolňující palivo byl vidět i z ČR. Před 130 lety se narodil Georges Lemaître, který odvodil vztah rozpínání vesmíru známý dnes jako Hubbleův zákon. Před 55 lety proběhlo první přistání lidí na Měsíci, mise Apollo 11. Před 30 lety dopadla na Jupiter kometa Shoemaker-Levy 9.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS nad západním obzorem

Další informace »