Tanečky ledových krystalků
Autor: Zdeněk Bardon
Jsou tanečky ledových krystalků jako název naprostý nesmysl? No, ve své podstatě nejsou. Po pravdě jde o dost raritní meteorologický jev, který se opakuje s počátkem léta. Je relativně vzácný, někdy výrazný a jindy jen sporadický jev.O co se vlastně jedná? Nejde o nic menšího než o noční svítící oblaka. Magicky stříbrné žilky viditelné později večer a nebo brzy ráno nad severním obzorem jsou fakt mimořádným fenoménem. Pro letošní sezónu jsou už bohužel minulostí. Co to vlastně je?
Jak se můžeme dočíst na nejrůznějších portálech, tak vysvětlení je zdánlivě jednoduché. Jde o ledové krystalky proudící ve výškách nad 85 kilometrů. Jednoznačně jde o nejvýše pozorovatelnou oblačnost, kterou lze prostým okem vidět. V oblasti mezosféry se nic jiného ani pozorovat nedá. Prostě je to příliš vysoko.
Paradoxně jedinou šancí vidět něco tak mimořádného je počátek léta, kdy v této oblasti klesá teplota pod mínus 120 stupňů Celsia. Zároveň poloha Slunce spolupracuje při osvětlení ledových krystalků.
Autor: Zdeněk Bardon
Pokud se mrkneme na portál Wikipedie, tak se jednoznačně dočteme asi toto: „Noční svítící oblaka se skládají z malých ledových krystalků o průměru cca 0,2 μm, která vznikají desublimací vodní páry na jádrech ze sopečného a meteoritického prachu o průměru asi 0,05 μm“. Ovšem nejzajímavější je další pasáž: „Tento druh oblaku není stále dokonale prozkoumán. Jde o nedávný meteorologický objev. Nejstarší zmínky o jeho pozorování pocházejí z roku 1885, první pozorovaný výskyt zřejmě souvisel s výbuchem sopky Krakatoa v roce 1883. Logicky se výskyt oblak začal spojovat se sopečným a meteoritickým prachem. Později bylo zjištěno, že oblaka jsou tvořena ledovými krystaly. Vzhledem k významnému nárůstu pozorování během 20. a 21. století se uvažuje o souvislosti výskytu nočních svítících oblak s globální změnou klimatu, nebo i v souvislosti se sluneční aktivitou".
Toliko Wikipedia. Nicméně, pozorovat již zmíněný jev je skutečným zážitkem. Je to fakt parádní podívaná a na své si přijdou i romantici kochající se oblohou.
Viděl jsem to mnohokrát a jsem stále ohromen množstvím variant. Nikdy, zdůrazňuji nikdy, se obrazová sekvence neopakuje, a proto je to mimořádné pozorování.
Fotografuji noční oblohu už více než padesát let. Ano, čtete dobře. Skutečně padesát. Před nějakým časem jsem se pustil pro mně do neprobádaného oboru, které není klasickou astrofotografií, ale její název lze pojmenovat jako noční video. Je tak trochu jiný svět.
Máte-li zájem shlédnout skutečný taneček ledových krystalků, tak zde nabízím jednominutové video letošního nejbombastičtějšího výskytu nočních svítcích oblaků nad pevnostním městem Josefov. Možná budete ohromeni neuvěřitelnými detaily a prouděním, které zdánlivě připomíná moře. Silně doporučuji počítač, protože video je v rozlišení 4k na mém kanálu YouTube.
Hezký zážitek a jasné nebe!
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zdenek Bardon na Youtube
O autorovi
Zdeněk Bardon
Zdeněk Bardon (nar.1961) je amatérským astronomem a astrofotografem (www.bardon.cz). Jeho vášeň k astronomii v roce 1973 odstartovala kometa C/1973 E1 Kohoutek. Navštěvoval hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se účastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. S vášní astrofotografa a srdcem technika si na střeše svého domu vybudoval malou robotickou observatoř (2005) a pojmenoval ji: „Bačkorová observatoř”. Její průmyslové řízení se stalo koncepční předlohou pro mnohem větší observatoře kde se Zdeněk podílel na modernizaci. Např.: Perkův 2-metrový dalekohled (AsÚ AVČR Ondřejov), 1M ZEISS observatoř OGS - Tenerife (ESA), WHT La Palma (ING), DK154 a E152 dalekohledy (ESO, La Silla, Chile) a 1,5m VATT Vatikánské observatoře v Arizoně (USA).
Je „otcem“ zakladatelem (2005) a nyní již čestným předsedou soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Je nositelem prestižních ocenění: Mezinárodní astronomická unie (IAU) (čestný člen) a Čestný člen České astronomické společnosti (ČAS). V roce 2018 Evropská jižní observatoř (ESO) Zdeňkovi udělila titul ESO Photo Ambassador. Dále je členem Slovenského zväzu astronómov (SZA) a Evropské astronomické unie (EAS). Planetka 6248 Bardon nese jeho jméno. Je autorem tří knih o astrofotografii - Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA., Bačkorový astronom na cestách za tmou, a Mojí milenkou je vesmír.
