Vesmírná milenka z observatoře La Silla v časopise FotoVideo

Tentokrát to byla Zdeňkova již patnáctá fotografická expedice na Evropskou jižní observatoř (ESO). Záminkou pro volbu termínu byla skutečnost, že se v tomto období Mléčná dráha „pokládá“ na horizont, což z našich zeměpisných šířek není možné pozorovat. A skýtá tak pro našince netradiční pohled na noční oblohu nad kopulemi a přístroji této známé a špičkové observatoře. Ostatně, přiložený snímek nám toto ukazuje v plné kráse. Tři „houby“ v popředí představují soustavu tří dalekohledů BlackGEM. Teleskopy skenují jižní oblohu a pátrají po kosmických zdrojích gravitačních vln, jako jsou například splynutí neutronových hvězd nebo černých děr.

Pro snímání fantastické oblohy na La Silla společnost Nikon zapůjčila svoji vlajkovou loď – bez-zrcadlovku Z8 – a společnost Tamron teleobjektiv 100-400. Jistě není nutné připomínat, že vézt na druhou stranu drahé vybavení, když už vám to neříká „pane“, je docela riskantní záležitost.

Bohužel i navzdory značným a pečlivým přípravám se počasí úplně nepovedlo. Masivní airglow a dvě noci se zataženou oblohou zkomplikovaly celou expedici. Do všeho zasahoval ostrý vítr, který atakoval hranici rychlosti 90 km/hod.

Navzdory nepřízni klimatu se několik úlovků povedlo získat. A jeden se dokonce netýkal ani noční oblohy. V této souvislosti je dobré připomenout jméno RNDr. Ladislava Křivského, CSc, z observatoře na Ondřejově. Ten se zabýval nejen výzkumem sluneční činnosti, ale také historií a egyptologií. V roce 1986 publikoval svoji práci na téma symboliky tvaru zapadajícího Slunce  a stavby egyptských pyramid. Téměř dokonalý snímek zdeformovaného Slunce se zeleným zábleskem skutečně připomíná schodovitou pyramidu v Sakkáře.

Každého milovníka fotografování nočních krás velmi trápí světelné znečištění. Na La Silla tento problém není, ale nastává jiný a možná mnohem horší. Zabijáci nočního nebe mají své jméno. Jsou to bezesporu satelity a ohrožují všechna místa na planetě bez výjimky. Nejen Starlinky, ale obrovské množství dalších postupně zaplavují oblohu.

Slovy Zdeňka – ještě před dvěma lety na širokoúhlých snímcích byly dráhy satelitů málo patrné, ale nyní jsou na každém. Jedna dvouminutová expozice Mléčné dráhy nad horizontem zaznamená hned několik jasných stop. Bohužel, není to jen problém amatérských astrofotografů, ale i profesionálních pracovišť. Prakticky už neexistuje snímek, kde by nebyla nějaká dráha satelitu. Tajně doufáme, že se jednou nebude celá obloha „hýbat“.

Počasí zamíchalo precizně připraveným plánem, ale co naplat. Příště to bude určitě lepší a o tom fotografování nebeských krás je. Co dodat závěrem? Fotografování vesmíru je nejen vášeň, ale i milenka, která sice mnohokrát potrápí, ale nesmírně potěší. Od toho milenky jsou.