Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vyhodnocení jedinečné fotografické soutěže je za dveřmi…

Vyhodnocení jedinečné fotografické soutěže je za dveřmi…

Tři diamanty ztemnělého Slunce
Autor: Petr Horálek

Knihovna U Mokřinky v Mokrém na Rychnovsku zahájila před letními prázdninami 2. ročník fotografické soutěže „Pohled, který mě vzal za srdce“, která navázala na úspěch stejnojmenného prvního ročníku. V dnešní době digitálních fotoaparátů určitě není o témata nouze, a tak podtitul letošního ročníku podpořil určitě jedno z těch nejhezčích, a ještě k tomu přímo astronomických, tedy Slunce ve všech podobách. Slavnostní vyhodnocení soutěže, do které se nakonec dorazilo 57 fotografií, se bude konat dne 30. října 2015 od 17:30 ve společenském klubu knihovny v Mokrém (budova bývalého obchodu čp. 88 – naproti knihovně). Na programu není jen samotné vyhodnocení, ale čeká nás zajímavá přednáška Petra Horálka, cestovatele a astrofotografa, s lákavým názvem Od citrónů na Zélandu pod Evropskou jižní observatoř. Všichni jste proto do Mokrého srdečně zváni!

Do soutěže dorazilo 57 krásných snímků, na které se můžete podívat na stránkách Obce Mokré.

Účastníci soutěže mohli zaslat dvě fotografie, které byly vystaveny na webových stránkách knihovny a také v tištěné podobě přímo v knihovně, kde také probíhalo hlasování. Soutěžních fotografií se sešlo 57 a rozhodování tedy nebylo vůbec jednoduché. Hlasující mohli vybrat až pět fotografií, které je zaujaly. Stačilo vyplnit hlasovací lístek a poslat e-mailem nebo jej vhodit do hlasovací schránky v knihovně. Osobně hlasovalo 37 osob a e-mailem jich došlo 106. Celkem tedy hlasovalo 142 osob, které předaly 631 hlasů. Soutěž se setkala opět s velkým zájmem, což předčilo všechna očekávání při faktu, že malá obec Mokré čítá pouhých 145 obyvatel! Bylo nám tedy velkou ctí pořádat celonárodní (vlastně mezinárodní) soutěž!

Soutěžící měli zaslat spolu s fotografiemi také údaj o svém bydlišti. Snímky se Sluncem ve všech podobách k nám přišly až z Ústí nad Labem, Chomutova, Ostravy, Vlašimi, Přerova a dokonce ze Slovenska z Plevníku-Drienové. Nechyběly samozřejmě fotografie „Mokeráků“ a mokerských slunečních východů a západů. Slunce se objevovalo na fotografiích z dovolené od moře, z výletů po horách nebo jen když vykouklo za domy bydliště samotného fotografa. V každém případě všechny fotografie vzbuzovaly údiv a člověka hned naladily na dobrou náladu, tak jaksi sluníčkově. Určitě se většina z nás pohledem na hřejivé slunce alespoň v mysli vrátila do zcela již nenávratně minulých letních dní. A protože se do soutěže zapojili i samotní astrofotografové, údiv v nás vyvolaly i pohledy na nesmírně zajímavé jevy jako zatmění Slunce nebo tzv. protuberance.

Při slavnostním vyhodnocení se rozhodně budeme těšit nejen na soutěžící, ale také na milovníky povídání o hvězdách a tajemných dálkách. A když popřeje počasí, večer se vypravíme na místní hřiště, kde budeme společně pozorovat hvězdy hvězdářským dalekohledem.

Pozvánka na vyhodnocení soutěže Slunce ve všech podobách v Mokrém. Autor: Obec Mokré.
Pozvánka na vyhodnocení soutěže Slunce ve všech podobách v Mokrém.
Autor: Obec Mokré.
Program slavnostního předání tedy bude skutečně bohatý. Hned po vyhodnocení totiž zazní i přednáška Petra Horálka, cestovatele, astrofotografa a popularizátora astronomie, s lákavým názvem Od citrónů na Zélandu pod Evropskou jižní observatoř. O čem bude? Malinko, ale jen malinko vám ji přiblížíme slovy lektora samotného: „Každý má v hlavě mnoho velkých snů a každý velký sen znamená dlouhou i trnitou cestu. Zveme vás na povídání cestovatele a popularizátora astronomie Petra Horálka, který se vydal sbírat ovoce na Nový Zéland, aby se po únavných dnech na farmách mohl v klidných chvílích kochat jižním hvězdnatým nebem a prostřednictvím astrofotografií jej ukázal celému světu. Jeho bezhlavá vášeň jej ale zavedla mnohem dál – k návratu na vysněné Cookovy ostrovy, jižního hvězdnatého ráje, a posléze přes Kanárské ostrovy a jižní Afriku až do „Mekky“ současné astronomie. Tedy na observatoře La Silla a Paranal v Chile. Prožijte nezvyklou pouť provázenou dech beroucími nočními fotografiemi.“

Hlavním partnerem soutěže byla Hvězdárna barona Artura Krause Pardubice. Dalším partnery byl Petr Horálek – astrofotograf, Česká astronomická společnost, město Opočno, obec Přepychy, časopis Moje země a samozřejmě obec Mokré. Vítězové se mohou těšit na tyto ceny: astronomický dalekohled Firstcope, exkurze na hvězdárnách Pardubice a Úpice, předplatné astronomického časopisu Astropis, knihu Petra Horálka Tajemná zatmění, fotografickou knihu Vzpomínky na Opočno a další knižní publikace. Při pátečním vyhodnocení se na vás těší Dagmar Honsnejmanová za obec Mokré, Petr Horálek za Českou astronomickou společnost a Petr Komárek z pardubické hvězdárny. O soutěži najdete více také na stránkách knihovny U Mokřinky www.obecmokre.cz/knihovna.

Všem partnerům soutěže patří velké poděkování za přízeň a věnování nádherných cen. Za organizátory Dagmar Honsnejmanová a Petr Komárek.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Knihovna U Mokřinky



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Knihovna Mokré, Slunce, Soutěž 


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »