Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Výstava: Kosmické záření - rok 101
redakce Vytisknout článek

Výstava: Kosmické záření - rok 101

Viktor Hess. Zdroj: Wiki.
Viktor Hess. Zdroj: Wiki.
100 let od objevu kosmického záření si v roce 2012 připomněl celý vědecký svět. Zřejmě nejvýraznější oslavy se odehrály v Česku, konkrétně v Ústí nad Labem. Jejich průběh připomene výstava „Kosmické záření - rok 101“, kterou připravili hlavní organizátoři jubilea Muzeum města Ústí nad Labem, Přírodovědecká fakulta UJEP a Český hydrometeorologický ústav v Ústí nad Labem. Sídlo hydrometeorologického ústavu na v Ústí nad Labem na Kočkově se zároveň stalo poutavým expozičním prostorem, kde se uskuteční vernisáž ve čtvrtek 24. ledna 2013 od 10 hodin.

Expozice rekapituluje vlastní události ze 7. srpna 1912, kdy rakouský vědec Victor Franz Hess vzlétl z Ústí nad Labem k extrémnímu balónovému letu, při němž překonal výšku pěti kilometrů a konečně získal vědecký důkaz, že všudypřítomná radiace na zemském povrchu přichází z výrazné části z vesmíru. Objev měl zásadní význam pro další rozvoj fyziky elementárních částic a v roce 1936 za něj Hess získal Nobelovu cenu.

Tématem výstavy jsou především vlastní oslavy, a to včetně odkazů na zahraniční akce v Rakousku a v Německu. Ty české se vymykaly, neboť stály na netradičních formách prezentace vědy. Například fyzikální objev připomnělo zvláštní „ozářené“ pivo Kosmik z minipivovaru Na Rychtě. Přesně v den a hodinu startu epochálního Hessova letu meteorologové vypustili z Prahy-Libuše balónovou sondu, která měla potvrdit, a také skutečně potvrdila, sto let stará měření. Žel, jubilejní sondu, která se měla stát muzejním exponátem, přejel po dopadu traktor.

Muzeum města Ústí nad Labem připravilo rozsáhlou výstavu věnovanou objevitelům a objevování v Ústeckém kraji. Tématu kosmického záření a jeho přesahům do současnosti se věnovala populárně vědecká konference. Oslavy přinesly i rekonstrukci vlastního letu, kdy se z Ústí opět vznesl balón s posádkou v historických kostýmech. Současně se do oblak vydalo 2012 heliem plněných balónků, které vynesly organizátorům zápis do České knihy rekordů. Jako trvalá památka na příspěvek města Ústí nad Labem k Hessově Nobelově ceně stojí v areálu ústecké univerzity bronzová pamětní deska, jejímž autorem je ústecký výtvarník Karel O. Hájek. Veřejnost si může výstavu prohlédnout 23. března 2013 v rámci dnů otevřených dveří na ústeckém hydrometeorologickém ústavu.

Mgr. Václav Houfek
Muzeum města Ústí nad Labem
Masarykova 1000/3
400 01 Ústí nad Labem




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Viktor Hess, Kosmické záření


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »