< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Zemřel Sir Arthur Charles Clarke (1917 – 2008)
Petr Kubala Vytisknout článek

Zemřel Sir Arthur Charles Clarke (1917 – 2008)

Arthur C. Clarke
Arthur C. Clarke
Včera večer dorazila do Evropy velmi smutná zpráva. Na Srí Lance zemřel ve věku 90 let jeden z nejslavnějších autorů Sci-fi literatury v historii - Sir Arthur Charles Clarke. Jeho jméno zná snad každý příznivce Sci-fi literatury i astronomie. Do povědomí veřejnosti se dostal mimo jiné svým románem 2001: Vesmírná odysea. Na počest této knihy byla pojmenována i jedna z kosmických sond (Mars Odyssey), která i v těchto dnech zkoumá z oběžné dráhy povrch rudé planety.

Dnes ráno jsem chtěl ještě před snídaní absolvovat tradiční kolečko na internetu – odpovědět na emaily a prohlédnout si online zdroje k exoplanetám. Když jsem zapnul internet, najel mi seznam.cz a na něm velmi smutná zpráva – Zemřel spisovatel Arthur C. Clarke. Vzhledem k jeho věku a dlouhodobé nemoci se to asi dalo čekat, přesto se jednalo o zprávu, která asi nejednoho příznivce Sci-fi, astronomie či kosmonautiky hluboce zasáhla.

Sepisovat životopis tohoto známého spisovatele snad ani nemá cenu. Podrobnosti o něm najedete v článku od M.Hromadové k jeho 90. narozeninám, které oslavil v prosinci a v odkazech na konci.

Jako nejslavnější dílo Arthura C. Clarka je označován román 2001: Vesmírná odysea. Musím se ale přiznat, že mou nejoblíbenější knihou je Měsíční prach, pokud jste nečetli, vřele doporučuji.

Arthur C. Clarke byl takovým Julesem Vernem 20. století. Už v roce 1945 dokázal předpovědět, že družice budou jednou využívány pro přenos televizního signálu. Clarke vystudoval fyziku a aplikovanou matematiku. Zřejmě právě díky tomu jsou jeho romány a povídky promyšleny do té nejmenší podrobnosti a ctí fyzikální zákony. Je docela možné, že spousta věcí, které se v jeho knihách objevují, se jednoho dne stane součástí každodenní reality.

Clarkovo jméno nese planetka – „4923 Clarke“ a dinosaurus „Serendipaceratops arthurcclarkei“ objevený v Austrálii.

„Pokročilá věda se nedá odlišit od magie.“

„Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.“


Doporučené odkazy:




O autorovi

Petr Kubala

V letech 2008 a 2009 byl vedoucím redaktorem astro.cz.

Další články autora (104)

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »