Zemřel zakladatel vlašimské hvězdárny Jan Zajíc

Jan Zajíc se narodil 29. 1. 1910 v Pacově jako jedno z dvojčat. Vyučil se kovářem v Pacově, jeho srdce tíhlo ke strojařině, kterou studoval v Praze. Odtamtud se v 18 letech dostal na Slovensko, kde pracoval jako konstruktér-výpočtář u firmy Parička a spol., dále jako vedoucí zámečník u Slovensko-české stavební společnosti. Po návratu do Čech pracoval v Čáslavi a v Pacově, z vojny se vrátil roku 1934. Oženil se v roce 1935 s manželkou Jolanou, která pochází z Banské Bystrice. V červenci 1936 nastoupil do vlašimské zbrojovky Sellier a Bellot. Na vlastní žádost absolvoval všechna technická zařazení, od nejnižších až po technickou kancelář, kde se zabýval vývojem nových originálních konstrukčních řešení, z nichž některá jsou v technologických postupech továrny dodnes. Za okupace pracoval v odbojové skupině s Antonínem Navrátilem a několikrát unikl zatčení Gestapem. Po válce odmítl funkci ministra strojírenství. Jeho velkou láskou byl klarinet a zpěv, aktivně vedl kulturní a osvětové aktivity v regionu. Jeho největší láskou se však staly hvězdy.

Již jako desetiletý chlapec pozoroval oblohu z vrcholu stohu slámy na poli u rodného Pacova. Koncem padesátých let minulého století vstoupil do astronomického kroužku Sdruženého závodního klubu při Blanických strojírnách, byl jedním z iniciátorů výstavby hvězdárny ve Vlašimi a vedl přípravné a konstrukční práce. Pod jeho vedením byla hvězdárna na přelomu 50. a 60. let postavena a v květnu 1961 otevřena pro veřejnost. Pod jeho vedením vyrostlo ve Vlašimi mnoho úspěšných mladých astronomů, někteří z nich se astronomii začali věnovat profesionálně. Jan Zajíc byl zakládajícím členem Vlašimské astronomické společnosti a mimořádným členem České astronomické společnosti. Za mnohaletou záslužnou činnost pro rozvoj amatérské astronomie mu byla udělena pamětní medaile Mikuláše Koperníka a pamětní medaile Jana Keplera.

Za svoje celoživotní kulturní a osvětové aktivity obdržel v dubnu 1999 ocenění Blanický rytíř, které udělují neziskové organizace Podblanicka fyzickým osobám za ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Jeho nejvýznamnějším životním oceněním však bylo v roce 1997 znovuotevření vlašimské hvězdárny, jejíž hrozící likvidaci v letech 1992 až 1996 velmi těžko nesl a sám přispěl k její záchraně.

V únoru roku 2000 mu byla u příležitosti 90. narozenin předána planetka 10626 "Zajíc", kterou po něm pojmenovala její objevitelka astronomka Lenka Šarounová z ondřejovské hvězdárny.

Jan Zajíc nikdy nebyl v žádné politické straně. Svoji angažovanost totiž vždy směřoval podle citátu, který je připisován Albertu Einsteinovi: "Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to." I přes pokročilý věk se velmi živě zajímal nejen o Vlašim a celé Podblanicko, ale i o dění ve vesmíru.

Slovy bývalého předsedy ČAS a popularizátora astronomie dr. Jiřího Grygara se na životní příběh Jana Zajíce skvěle hodí latinské přísloví "Per aspera ad astra". Pan Jan Zajíc právě přes nesmírné překážky a životní zklamání nezatrpknul, uchoval si nakažlivý životní optimismus a rozdával radostnou pohodu kolem sebe do vysokého věku dodnes. I proto je uznáván nejen mezi spoluobčany v regionu, ale i mezi profesionálními astronomy v celé republice.