Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Asteroid Itokawa má tvar ragbyového míče

Asteroid Itokawa má tvar ragbyového míče

ostrofig_9-Itokawa.jpg
Největší radioteleskop na světě (Arecibo, Portoriko), jehož anténa má průměr 305 m, byl nedávno využit jako radar za účelem zjištění tvaru planetky Itokawa (původní označení 1986 SF36) a parametrů její rotace. Planetka byla pojmenována na počest Hideo Itokawy, zakladatele japonského kosmického výzkumu. Výzkumy planetky prováděla skupina astronomů z Jet Propulsion Laboratory (JPL, NASA).

Přibližný tvar a rozměry planetky byly známy již dříve. Průzkum pomocí radioteleskopu v Arecibu vedl k upřesnění těchto parametrů. Planetka má tvar velkého ragbyového míče o rozměrech 700 x 300 metrů, se značnými nerovnostmi na povrchu. Kolem Slunce obíhá ve vzdálenosti 0,95 až 1,69 AU. To znamená, že křižuje dráhy Země i Marsu. Sklon dráhy k ekliptice je 1,6°.

MUSES-C se blíží k asteroidu
MUSES-C se blíží k asteroidu
A proč se astronomové tolik zajímají o tuto malou planetku? V květnu 2003 k ní byla vypuštěna japonská kosmická sonda MUSES-C, která byla po startu přejmenována na HAYABUSA. Vědecký program sondy je velmi zajímavý. Jejím hlavním úkolem je odebrat z povrchu planetky asi 1 gram horniny a dopravit tento vzorek do pozemních laboratoří.

V květnu letošního roku se uskuteční gravitační manévr při průletu sondy kolem Země tak, aby zamířila k cílové planetce. Do blízkosti planetky se sonda dostane v červnu 2005. Nejprve bude navedena na oběžnou dráhu kolem planetky ve vzdálenosti 20 km. Z této dráhy bude provádět detailní průzkum povrchu planetky. Cílem je určení fyzikálních a dynamických parametrů: velikosti, tvaru, topografie povrchu, směru rotační osy, periody rotace, složení a struktury povrchu. Získaná data také umožní výběr vhodných míst k odběru vzorků. Malý "skákací" robot MINERVA, který vyrobila organizace ISAS, bude použit k průzkumu okolí a povrchu planetky.

V další fázi bude následovat těsné přiblížení k povrchu planetky. Sonda třikrát uskuteční krátkodobé "přistání" na různých místech povrchu. Bude se spíše jednat o několikasekundový kontakt sondy s planetkou. Při každém setkání bude směrem k povrchu planetky vystřelen kovový projektil, který zde vytvoří malý kráter. Část vyvrženého materiálu bude zachycena pomocí speciálního "trychtýře" na kosmické sondě a uložena do zásobníku v návratovém pouzdře. Tento odběr vzorků se bude opakovat na třech různých místech. Návratová část sondy se vzorkem z povrchu asteroidu přistane na Zemi v červnu 2007.

arecibo.jpg
Na závěr ještě jedna informace, týkající se samotného radioteleskopu. V těchto dnech byl opatřen novou kamerou ALFA (Arecibo L-Band Feed Array). Co do velikosti je srovnatelná s doposud používaným zařízením. Je zavěšena na lanech nad anténou radioteleskopu ve výšce 150 m a spojena s počítačovým centrem prostřednictvím optických vláken. Nová kamera umožní astronomům 7krát zefektivnit svou práci. To znamená, že za stejný časový úsek bude možno prozkoumat 7krát větší oblast hvězdné oblohy. Astronomům to umožní urychlit práce na objevování pulsarů, při mapování rozložení neutrálního vodíku v naší i cizích galaxiích apod. První pozorování novou kamerou se uskutečnilo 24. 4. 2004.

Zdroj: spacedaily.com a alfa.naic.edu




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »