Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Asteroid Itokawa má tvar ragbyového míče

Asteroid Itokawa má tvar ragbyového míče

ostrofig_9-Itokawa.jpg
Největší radioteleskop na světě (Arecibo, Portoriko), jehož anténa má průměr 305 m, byl nedávno využit jako radar za účelem zjištění tvaru planetky Itokawa (původní označení 1986 SF36) a parametrů její rotace. Planetka byla pojmenována na počest Hideo Itokawy, zakladatele japonského kosmického výzkumu. Výzkumy planetky prováděla skupina astronomů z Jet Propulsion Laboratory (JPL, NASA).

Přibližný tvar a rozměry planetky byly známy již dříve. Průzkum pomocí radioteleskopu v Arecibu vedl k upřesnění těchto parametrů. Planetka má tvar velkého ragbyového míče o rozměrech 700 x 300 metrů, se značnými nerovnostmi na povrchu. Kolem Slunce obíhá ve vzdálenosti 0,95 až 1,69 AU. To znamená, že křižuje dráhy Země i Marsu. Sklon dráhy k ekliptice je 1,6°.

MUSES-C se blíží k asteroidu
MUSES-C se blíží k asteroidu
A proč se astronomové tolik zajímají o tuto malou planetku? V květnu 2003 k ní byla vypuštěna japonská kosmická sonda MUSES-C, která byla po startu přejmenována na HAYABUSA. Vědecký program sondy je velmi zajímavý. Jejím hlavním úkolem je odebrat z povrchu planetky asi 1 gram horniny a dopravit tento vzorek do pozemních laboratoří.

V květnu letošního roku se uskuteční gravitační manévr při průletu sondy kolem Země tak, aby zamířila k cílové planetce. Do blízkosti planetky se sonda dostane v červnu 2005. Nejprve bude navedena na oběžnou dráhu kolem planetky ve vzdálenosti 20 km. Z této dráhy bude provádět detailní průzkum povrchu planetky. Cílem je určení fyzikálních a dynamických parametrů: velikosti, tvaru, topografie povrchu, směru rotační osy, periody rotace, složení a struktury povrchu. Získaná data také umožní výběr vhodných míst k odběru vzorků. Malý "skákací" robot MINERVA, který vyrobila organizace ISAS, bude použit k průzkumu okolí a povrchu planetky.

V další fázi bude následovat těsné přiblížení k povrchu planetky. Sonda třikrát uskuteční krátkodobé "přistání" na různých místech povrchu. Bude se spíše jednat o několikasekundový kontakt sondy s planetkou. Při každém setkání bude směrem k povrchu planetky vystřelen kovový projektil, který zde vytvoří malý kráter. Část vyvrženého materiálu bude zachycena pomocí speciálního "trychtýře" na kosmické sondě a uložena do zásobníku v návratovém pouzdře. Tento odběr vzorků se bude opakovat na třech různých místech. Návratová část sondy se vzorkem z povrchu asteroidu přistane na Zemi v červnu 2007.

arecibo.jpg
Na závěr ještě jedna informace, týkající se samotného radioteleskopu. V těchto dnech byl opatřen novou kamerou ALFA (Arecibo L-Band Feed Array). Co do velikosti je srovnatelná s doposud používaným zařízením. Je zavěšena na lanech nad anténou radioteleskopu ve výšce 150 m a spojena s počítačovým centrem prostřednictvím optických vláken. Nová kamera umožní astronomům 7krát zefektivnit svou práci. To znamená, že za stejný časový úsek bude možno prozkoumat 7krát větší oblast hvězdné oblohy. Astronomům to umožní urychlit práce na objevování pulsarů, při mapování rozložení neutrálního vodíku v naší i cizích galaxiích apod. První pozorování novou kamerou se uskutečnilo 24. 4. 2004.

Zdroj: spacedaily.com a alfa.naic.edu




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »