Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronautica - planetka s poř. č. 100000

Astronautica - planetka s poř. č. 100000

minorplanet_orbits.jpg
Byla pojmenována 100 000. planetka - obdržela jméno Astronautica, aby připomínala počátek kosmické éry před 50 lety.

Díky rozvoji pozorovací techniky (od vizuální až k CCD) roste velmi rychle počet objevených a očíslovaných planetek. Také počítače velmi zrychlují výpočty a zejména shromažďování a archivování objevených planetek.

Teprve planetku s přiděleným pořadovým číslem a spolehlivě určenou dráhou lze pojmenovat. Na základě návrhů to činí Komise pro jména planetek a komet Mezinárodní astronomické unie (the CSBN of the IAU). Od roku 2003 je předsedkyní Jana Tichá, ředitelka Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích a pracovištěm na Kleti.

První a největší těleso v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem objevil 1. ledna 1801 italský mnich, matematik a astronom Giuzeppe Piazzi (1746 - 1826). Nejdříve (téměř půl století) byl Ceres považován za planetu, později za planetku a v srpnu 2006 na zasedání IAU v Praze byl zařazen mezi Trpasličí planety.

První 1 000 planetek se objevovalo více než 100 letech (1801-1923), 5 000 bylo známo již v roce 1991, 10 000 v roce 1999, 20 000 v roce 2001 (200 let po objevu Ceres), 50 000 v roce 2002 a 100 000 v roce 2007.

Pro tak významnou planetku hledali členové komise pojmenování více než 2 roky. Nakonec jim pomohlo 50. výročí zahájení kosmické éry lidstva (4. října 1957 - Sputnik). Symbolické je i to, že hranice kosmického prostoru se obvykle definují výškou 100 000 m nad povrchem Země.

Definitivní pojmenování publikované v Minor Planet Circular No.60731 z 26. září 2007:
(100000) Astronautica = 1982 SH1
Objevena 28. září 1982 J. Gibsonem na Palomaru.
Tato planetka je nazvána Astronautica, aby připomínala padesáté výročí začátku kosmické éry, zahájené startem první umělé družice Země 4. října 1957. Jméno je spojeno se stejně významným číslem planetky, neboť hranice kosmického prostoru je definována výškou 100 000 metrů nad povrchem Země.

Většina z objevených planetek patří mezi tělesa hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem, jsou však mezi nimi i blízkozemní planetky (NEA) i tělesa pohybující se uvnitř dráhy Země (IEO) či naopak těles Kuiperova pásu za drahou Neptunu (TNO) včetně tzv. těles rozptýleného disku (SDO).

Absolutní prvenství při objevování planetek patří americkému projektu LINEAR (Lincoln Laboratory Near Earth Asteroid Research) s 1m dalekohledem v Novém Mexiku a počítačovým centrem v Massachusetts. Mezi významná světová pracoviště patří Kleťská observatoř s moderním 1,06m dalekohledem KLENOT (KLEt' Observatory Near Earth and Other unusual objects observations Team and Telescope), určeným pro sledování blízkozemních asteroidů a dalších planetek a komet s neobvyklými drahami.

Planetkové centrum Minor Planet Center (MPC) při IAU, sídlí na Harvard-Smithsonianské astrofyzikální observatoři (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts), shromažďuje a archivuje objevy planetek, přiděluje označení nových objevů i definitivní čísla, a hlavně se zde počítají dráhy. Ředitelem je od roku 1978 Brian G. Marsden, jeden z nejvýznamnějších odborníků na dynamiku malých těles sluneční soustavy.

Zdroj: http://cfa-www.harvard.edu a www.planetky.cz




O autorovi



40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »