Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili nejrychleji obíhající asteroid

Astronomové objevili nejrychleji obíhající asteroid

Umělecké ztvárnění oběžné dráhy asteroidu 2021 PH27
Autor: CTIO/NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva, Spaceengine.org

Nově objevený asteroid 2021 PH27 má průměr zhruba 1 kilometr a oběhne kolem Slunce za pouhých 113 dnů – za nejkratší známou oběžnou periodu pro asteroid a druhou nejkratší pro jakýkoliv objekt ve Sluneční soustavě kromě Merkuru. 2021 PH27 má hlavní poloosu dráhy rovnou 70 miliónům kilometrů (0,46 AU). Obíhá tedy Slunce po eliptické dráze, která je navíc nestabilní a křižuje jak dráhu Venuše, tak i planety Merkur.

To znamená, že v průběhu několika miliónů roků bude pravděpodobně planetka rozbita při kolizi s některou z planet či pádem na Slunce, nebo bude naopak vyvržena ze své současní pozice do vnějších oblastí Sluneční soustavy.

Planetka 2021 PH27 byla objevena Scottem Sheppardem z Carnegie Institution for Science’s na fotografiích pořízených na Brown University, které pořídili astronomové Ian Dell’Antonio a Shenming Fu dne 13. srpna 2021.

„Předpokládáme, že planetka 2021 PH27 byla vypuzena z hlavního pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter a gravitace vnitřních planet tvarovala její dráhu do její současné podoby,“ dodává Scott Sheppard. „Nebo, pokud se na to podíváme z pohledu nezvykle vysokého sklonu její dráhy (32 stupňů vůči rovině oběhu planet), je pravděpodobné, že 2021 PH27 je vyhaslá kometa z vnějších oblastí Sluneční soustavy, která se zatoulala příliš blízko k jedné z planet a její dráha ji přivedla do vnitřní oblasti Sluneční soustavy.“

Dráha asteroidu 2021 PH27 promítnutá do roviny ekliptiky Autor: Katherine Cain and Scott Sheppard, courtesy of the Carnegie Institution for Science
Dráha asteroidu 2021 PH27 promítnutá do roviny ekliptiky
Autor: Katherine Cain and Scott Sheppard, courtesy of the Carnegie Institution for Science
Protože planetka 2021 PH27 obíhá velmi blízko Slunci, můžeme u ní pozorovat obecné relativistické efekty silného gravitačního pole na její dráhu. Tyto efekty byly dříve pozorovány již u planety Merkur, ale v případě této planetky jde o dosud největší u jakéhokoliv známého objektu ve Sluneční soustavě.

Projevuje se to v tzv. stáčení perihelia dráhy, které u Merkuru činí asi 43 úhlových vteřin za století. To nešlo vysvětlit pomocí Newtonových zákonů (nenašlo se žádné těleso, které by zde působilo svou gravitací) a pomohla v tom až relativitstická Einsteinova fyzika. V přípaě planetky 2021 PH27 jde dokonce o stáčení na úrovni jedné obloukové minuty.

Planetka 2021 PH27 se dostává tak blízko Slunce, že její povrchová teplota dosahuje 482 °C. Při největším přiblížení je zde dostatečná teplota k jejímu tavení,“ říká Scott Sheppard.

Asteroid bude brzy procházet za Sluncem a až do začátku příštího roku nebude pozorovatelný ze Země. Pozorovatelé tedy nebudou mít nyní příležitost upřesnit jeho dráhu a přesnou hodnotu stáčení perihelia jeho dráhy, což je potřebné k přidělení oficiálního jména.

Objev planetky 2021 PH27 byl publikován v Minor Planet Electronic Circular.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Stáčení perihelia, Asteroid 2021 PH27


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »