Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili nejrychleji obíhající asteroid

Astronomové objevili nejrychleji obíhající asteroid

Umělecké ztvárnění oběžné dráhy asteroidu 2021 PH27
Autor: CTIO/NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva, Spaceengine.org

Nově objevený asteroid 2021 PH27 má průměr zhruba 1 kilometr a oběhne kolem Slunce za pouhých 113 dnů – za nejkratší známou oběžnou periodu pro asteroid a druhou nejkratší pro jakýkoliv objekt ve Sluneční soustavě kromě Merkuru. 2021 PH27 má hlavní poloosu dráhy rovnou 70 miliónům kilometrů (0,46 AU). Obíhá tedy Slunce po eliptické dráze, která je navíc nestabilní a křižuje jak dráhu Venuše, tak i planety Merkur.

To znamená, že v průběhu několika miliónů roků bude pravděpodobně planetka rozbita při kolizi s některou z planet či pádem na Slunce, nebo bude naopak vyvržena ze své současní pozice do vnějších oblastí Sluneční soustavy.

Planetka 2021 PH27 byla objevena Scottem Sheppardem z Carnegie Institution for Science’s na fotografiích pořízených na Brown University, které pořídili astronomové Ian Dell’Antonio a Shenming Fu dne 13. srpna 2021.

„Předpokládáme, že planetka 2021 PH27 byla vypuzena z hlavního pásu asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter a gravitace vnitřních planet tvarovala její dráhu do její současné podoby,“ dodává Scott Sheppard. „Nebo, pokud se na to podíváme z pohledu nezvykle vysokého sklonu její dráhy (32 stupňů vůči rovině oběhu planet), je pravděpodobné, že 2021 PH27 je vyhaslá kometa z vnějších oblastí Sluneční soustavy, která se zatoulala příliš blízko k jedné z planet a její dráha ji přivedla do vnitřní oblasti Sluneční soustavy.“

Dráha asteroidu 2021 PH27 promítnutá do roviny ekliptiky Autor: Katherine Cain and Scott Sheppard, courtesy of the Carnegie Institution for Science
Dráha asteroidu 2021 PH27 promítnutá do roviny ekliptiky
Autor: Katherine Cain and Scott Sheppard, courtesy of the Carnegie Institution for Science
Protože planetka 2021 PH27 obíhá velmi blízko Slunci, můžeme u ní pozorovat obecné relativistické efekty silného gravitačního pole na její dráhu. Tyto efekty byly dříve pozorovány již u planety Merkur, ale v případě této planetky jde o dosud největší u jakéhokoliv známého objektu ve Sluneční soustavě.

Projevuje se to v tzv. stáčení perihelia dráhy, které u Merkuru činí asi 43 úhlových vteřin za století. To nešlo vysvětlit pomocí Newtonových zákonů (nenašlo se žádné těleso, které by zde působilo svou gravitací) a pomohla v tom až relativitstická Einsteinova fyzika. V přípaě planetky 2021 PH27 jde dokonce o stáčení na úrovni jedné obloukové minuty.

Planetka 2021 PH27 se dostává tak blízko Slunce, že její povrchová teplota dosahuje 482 °C. Při největším přiblížení je zde dostatečná teplota k jejímu tavení,“ říká Scott Sheppard.

Asteroid bude brzy procházet za Sluncem a až do začátku příštího roku nebude pozorovatelný ze Země. Pozorovatelé tedy nebudou mít nyní příležitost upřesnit jeho dráhu a přesnou hodnotu stáčení perihelia jeho dráhy, což je potřebné k přidělení oficiálního jména.

Objev planetky 2021 PH27 byl publikován v Minor Planet Electronic Circular.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Stáčení perihelia, Asteroid 2021 PH27


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »