Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili tři velké blízkozemní asteroidy

Astronomové objevili tři velké blízkozemní asteroidy

Umělecké ztvárnění asteroidu obíhajícího v blízkosti Slunce
Autor: DOE/FNAL/DECam/CTIO/NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva/Spaceengine

Astronomové využili přístroje Dark Energy Camera (DECam) na dalekohledu Víctor M. Blanco s objektivem o průměru 4 metry, který je umístěn na Cerro Tololo Inter-American Observatory v Chile. Podařilo se jim objevit dva vzácné asteroidy typu Atira/Apohele, jejichž celé dráhy leží uvnitř oběžné dráhy Země kolem Slunce, a jeden asteroid typu Apollo, který křižuje zemskou dráhu. Posledně zmíněný je pravděpodobně největším potenciálně nebezpečným asteroidem (Potentially Hazardous Asteroid – PHA) objeveným v uplynulých osmi letech.

Populace malých těles ve Sluneční soustavě – uvnitř drah planet Země a Venuše – nebyla doposud rozsáhle studována, protože je mimořádně obtížné je pozorovat vzhledem k intenzivní sluneční záři. Astronomové mají k dispozici pouze dvě krátká desetiminutová okna každou noc k průzkumu těchto oblastí. Kromě toho se taková pozorování odehrávají velice nízko nad obzorem, což znamená, že se konají přes hustou vrstvu zemské atmosféry, která může zeslabit a deformovat tato pozorování. Objevy nových asteroidů navzdory těmto problémům byly možné díky unikátním pozorovacím schopnostem kamery DECam.

Je nutné zkoumat velké oblasti oblohy s co největším dosahem, protože vnitřní asteroidy jsou vzácné a málo jasné. Musíme bojovat s jasným soumrakem v blízkosti Slunce, stejně tak se zkreslujícím efektem atmosféry Země,“ říká Scott Sheppard, astronom na Carnegie Institution for Science. „Kamera DECam může pokrýt velké části oblohy do hloubky nedosažitelné u malých dalekohledů, což nám dovoluje sledovat tyto oblasti s hlubším dosahem a studovat vnitřní oblasti Sluneční soustavy způsobem doposud nedostupným.“

Jedna z nově objevených planetek – 2022 AP7 – je objektem typu Apollo o průměru 1,5 kilometru obíhajícím po dráze, která může někdy v budoucnu zkřížit cestu Zemi.
Zbývající dva asteroidy – 2021 LJ4 a 2021 PH27 – obíhají po drahách, na kterých bezpečně zůstávají po celý oběh uvnitř zemské oběžné dráhy.

Asteroid 2021 PH27 má průměr zhruba jeden kilometr a je Slunci nejbližší známou planetkou. Díky tomu vykazuje největší efekt obecné teorie relativity ze všech těles Sluneční soustavy a v průběhu svého oběhu kolem Slunce je její povrch zahříván na teplotu, při níž by se tavilo olovo. Planetka 2021 PH27 silně gravitačně interaguje s Venuší, což může brzy vést k tomu, že se stane pro Venuši potenciálně nebezpečnou planetkou.

Náš dalekohled hledá za soumraku asteroidy uvnitř drah Země a Venuše,“ říká Scott Sheppard. „Zatím jsme objevili dva velké blízkozemní asteroidy, které mají v průměru zhruba jeden kilometr, což je velikost, o které říkáme, že to je zabiják planet.“

Pravděpodobně existuje už jen několik blízkozemních asteroidů s podobnými velikostmi, které zatím nebyly objeveny, a tyto asteroidy pravděpodobně mají oběžné dráhy, které je většinu času udržují uvnitř oběžných drah Země a Venuše. Hledání planetek uvnitř zemské dráhy je kvůli jasu Slunce tak obtížné, že doposud známe jen kolem 25 takových těles.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Blízkozemní asteroidy


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »