Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové objevili tři velké blízkozemní asteroidy

Astronomové objevili tři velké blízkozemní asteroidy

Umělecké ztvárnění asteroidu obíhajícího v blízkosti Slunce
Autor: DOE/FNAL/DECam/CTIO/NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva/Spaceengine

Astronomové využili přístroje Dark Energy Camera (DECam) na dalekohledu Víctor M. Blanco s objektivem o průměru 4 metry, který je umístěn na Cerro Tololo Inter-American Observatory v Chile. Podařilo se jim objevit dva vzácné asteroidy typu Atira/Apohele, jejichž celé dráhy leží uvnitř oběžné dráhy Země kolem Slunce, a jeden asteroid typu Apollo, který křižuje zemskou dráhu. Posledně zmíněný je pravděpodobně největším potenciálně nebezpečným asteroidem (Potentially Hazardous Asteroid – PHA) objeveným v uplynulých osmi letech.

Populace malých těles ve Sluneční soustavě – uvnitř drah planet Země a Venuše – nebyla doposud rozsáhle studována, protože je mimořádně obtížné je pozorovat vzhledem k intenzivní sluneční záři. Astronomové mají k dispozici pouze dvě krátká desetiminutová okna každou noc k průzkumu těchto oblastí. Kromě toho se taková pozorování odehrávají velice nízko nad obzorem, což znamená, že se konají přes hustou vrstvu zemské atmosféry, která může zeslabit a deformovat tato pozorování. Objevy nových asteroidů navzdory těmto problémům byly možné díky unikátním pozorovacím schopnostem kamery DECam.

Je nutné zkoumat velké oblasti oblohy s co největším dosahem, protože vnitřní asteroidy jsou vzácné a málo jasné. Musíme bojovat s jasným soumrakem v blízkosti Slunce, stejně tak se zkreslujícím efektem atmosféry Země,“ říká Scott Sheppard, astronom na Carnegie Institution for Science. „Kamera DECam může pokrýt velké části oblohy do hloubky nedosažitelné u malých dalekohledů, což nám dovoluje sledovat tyto oblasti s hlubším dosahem a studovat vnitřní oblasti Sluneční soustavy způsobem doposud nedostupným.“

Jedna z nově objevených planetek – 2022 AP7 – je objektem typu Apollo o průměru 1,5 kilometru obíhajícím po dráze, která může někdy v budoucnu zkřížit cestu Zemi.
Zbývající dva asteroidy – 2021 LJ4 a 2021 PH27 – obíhají po drahách, na kterých bezpečně zůstávají po celý oběh uvnitř zemské oběžné dráhy.

Asteroid 2021 PH27 má průměr zhruba jeden kilometr a je Slunci nejbližší známou planetkou. Díky tomu vykazuje největší efekt obecné teorie relativity ze všech těles Sluneční soustavy a v průběhu svého oběhu kolem Slunce je její povrch zahříván na teplotu, při níž by se tavilo olovo. Planetka 2021 PH27 silně gravitačně interaguje s Venuší, což může brzy vést k tomu, že se stane pro Venuši potenciálně nebezpečnou planetkou.

Náš dalekohled hledá za soumraku asteroidy uvnitř drah Země a Venuše,“ říká Scott Sheppard. „Zatím jsme objevili dva velké blízkozemní asteroidy, které mají v průměru zhruba jeden kilometr, což je velikost, o které říkáme, že to je zabiják planet.“

Pravděpodobně existuje už jen několik blízkozemních asteroidů s podobnými velikostmi, které zatím nebyly objeveny, a tyto asteroidy pravděpodobně mají oběžné dráhy, které je většinu času udržují uvnitř oběžných drah Země a Venuše. Hledání planetek uvnitř zemské dráhy je kvůli jasu Slunce tak obtížné, že doposud známe jen kolem 25 takových těles.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Blízkozemní asteroidy


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »