Čemu vděčí Měsíc za svůj tvar?
Autor: Pavel Řehák
Již před více než dvěma staletími se Laplace pozastavil nad tím, že tvar našeho Měsíce, konkrétně jeho rotační i slapové vzedmutí (díky kterým má Měsíc tvar zhruba trojosého elipsoidu, zploštělého na pólech a na rovníku protaženého směrem k Zemi), neodpovídá jeho současné rotaci a orbitálnímu pohybu. Pozorovaná deformace tělesa oproti kulovému tvaru je totiž výrazně větší, nežli by odpovídalo tvaru v hydrostatické rovnováze. Donedávna se tento rozdíl přičítal tzv. fosilnímu stavu, tj. „zamrzlému“ v době před miliardami let, kdy byl Měsíc mnohem blíže k Zemi nežli nyní a kdy tedy byl rotační i slapový potenciál mnohem větší. Nyní se ukazuje, že tomu tak není.
Fosilním stavem nebylo schopné vysvětlit pozorovaný tvar beze zbytku; před zhruba deseti lety bylo prokázáno, že k úplnému vysvětlení tohoto rozdílu by byla nutná též výrazně větší výstřednost dráhy Měsíce (dosahující hodnot v rozmezí 0,16 – 0.60, podle různých modelů) nedlouho po jeho formování. To však je velice nepravděpodobné - většina vědců se domnívá, že tak velké hodnoty jsou neslučitelné s nyní běžně přijímaným modelem vzniku Měsíce (srážkou Země s velkou protoplanetou).
Autor: Wikipedie
Po odečtení vlivu této pánve (plus 30 dalších gravitačních anomálií, tzv. masconů) ze současného gravitačního pole Měsíce určili jeho skutečný „fosilní“ tvar. Odtud pak došli k závěru, že Měsíc byl formován a ztuhl na synchronní dráze s nízkou výstředností, tedy v naprostém souladu se současnými teoriemi vzniku Měsíce. Teprve později, během impaktu a vzniku největší pánve, byl tvar Měsíce přetvořen do současné podoby a „pootočen“ o zhruba 15°, takže Aitkenova pánev se posunula blíže k jižnímu pólu. A tak impakt Aitkenovy pánve nejenom že způsobil změnu tvaru Měsíce, ale též poněkud změnil náš pohled na tu tvář Měsíce, kterou vidíme ze Země.
O autorovi
Jan Vondrák
Jan Vondrák (*1940, Písek) je český astronom, popularizátor astronomie a v letech 2010 - 2017 předseda České astronomické společnosti. Po studiu geodézie na ČVUT (specializace geodetická astronomie, absolvoval 1962) nastoupil na Geodetickou observatoř Pecný v Ondřejově. Tam se zabýval pozorováním změn světového času a pohybu pólu na pasážníku, cikumzenitálu a vizuálním zenitteleskopu. V roce 1977 přešel do Astronomického ústavu AV ČR, kde se v oddělení Galaxií a planetárních systémů zabývá tzv. fundamentální astronomií (tedy výpočty rotace Země, astrometrie, výpočty efemerid, nebeskou mechanikou, kosmickou geodézií atd.). Od roku 2005 je emeritním pracovníkem AV ČR. Stránky autora.
