Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Červnové Lyridy

Červnové Lyridy

June Lyrids - ilustrační Autor: NASA
June Lyrids - ilustrační
Autor: NASA
Meteorická činnost v červnu je velmi nízká, přesto však i v tento měsíc můžeme spatřit meteory nejen sporadické, ale také ty náležející k nějakému meteorickému roji. V červnu mohou patřit k roji s poměrně nízkou aktivitou, který nazýváme Červnové Lyridy (june Lyrids, JLY).

Tento meteorický roj je aktivní od 12. do 19. června. V maximu, které nastává 16. 6., můžeme pozorovat až 10 meteorů za hodinu. Meteory vylétávají ze souhvězdí Lyry, z blízkosti hvězdy Kappa Lyrae.

Červnové Lyridy jsou zvláštní hlavně proto, že se jedná o roj tzv. outburstový. To znamená, že jeho aktivita velmi kolísá.

Historie roje

Roj objevil S. Dvorak 15. června 1966 při kempování v horách San Bernardino v Kalifornii. Jeho pozornost upoutal jasný meteor, který vylétl ze souhvězdí Lyry a pohyboval se rychle k severovýchodu. Brzo poté spatřil Dvorak další meteory. Po hodině a půl se mu podařilo zakreslit 16 meteorů, z nichž 13 vylétlo z dosud neznámého radiantu o souřadnicích (RA/DEC) 278°/+30°. Nezávisle na něm zaznamenal jen o pár hodin později F. W. Talbot v Anglii radiant vzdálený jen pár stupňů od předchozího (RA: 275,5°, DEC: +30°) a určil hodinovou frekvenci na 9 meteorů za hodinu.

O rok později, v roce 1967, rušil pozorování svit Měsíce, proto potvrzení nového roje přišlo až v roce 1968, a to opět z Kalifornie. V noci 15. 6. během jedné hodiny zaznamenal Richard Nolthenius 8 meteorů a o dva dny později jich ve stejnou hodinu viděl 7.

V roce 1969 shromáždil a analyzoval Keith B. Hindley z britské astronomické asociace data od 46 pozorovatelů (celkem 172 odpozorovaných hodin). Celkový počet červnových Lyrid byl 363. Průměrná jasnost meteorů byla druhá magnituda a stejně jako u sporadických meteorů převažovala bílá barva meteorů. Přesné procento barev bylo následující: 52 % bílá, 33 % modrá, 9 % žlutá a 6 % oranžovo-červené meteory. Pozici radiantu určil Hindley nasledující, RA: 278° (+/-2°), DEC: +35° (+/-3°). Hindley také potvrdil, že neexistují žádná pozorování před rokem 1966. Pozorování tohoto nového roje poté pokračovalo i v dalších letech, množství pozorovaných meteorů tohoto roje však nedosáhlo počtů zaznamenaných v tomto roce.

Byla také vypočítána parabolická dráha střední dráha roje, která odhalila možnou, ne však dostatečně přesvědčivou, souvislost roje s kometou Mellish (1915II). Tato kometa má mírně hyperbolickou oběžnou dráhu s výstředností 1,0002. Radarové dráhy meteorů roje získal Zdeněk Sekanina z pozorování uskutečněných v Illinois, a to v roce 1969. Ten také v roce 1976 publikoval výsledky radarového pozorování tohoto roje.

Ačkoliv pozorování pokračovala i po roce 1969, zdálo se, že aktivita roje se snížila či skoro zmizela. V roce 1971 bylo od 26 pozorovatelů z Kanady a Spojených států odpozorováno asi 215 hodin. V průběhu června, od 10. 6. do 24. 6., se neustále a nepravidelně měnila HR (hodinová frekvence). Radiant roje byl určen z 37 meteorů na pozici (RA/DEC) 278,3°/+41° díky skupince pozorovatelů, kteří pozorovali v od 1. do 17. června blízko Ottawy.

V roce 1972 opět roj ukázal, jak se aktivita roje rok od roku mění. Na základě dat od 20 pozorovatelů v termínu od 9. 6. do 22. 6. (Meteor News) bylo zjištěno, že maximální HR může být jen 2 až 3 meteory za hodinu a že velmi kolísá. O dva roky později však došlo opět k oživení roje. Tento rok jej pozoroval objevitel roje S. Dvorak čtyři noci v polovině června. Během těchto nocí zaznamenal následují průměrné hodinové frekvence (HR, nikoliv ZHR – korigované hodinové frekvence): 14./15. 6. - 2,9 met./hod., 15./16. 6. - 6,5 met./hod., 16./17. 6. - 6,2 met./hod., 17./18. 6. - 2,3 met./hod. Dále S. Dvorak v záznamu pozorování uvedl, že meteory byly rychlé a převažující barvou byla modro-zelená.

Od roku 1975 až do osmdesátých let zájem o červnové Lyridy stagnoval. Našlo se jen málo pozorovatelů, kteří se i nadále snažili každoročně tento roj pozorovat, mnozí z nich však jen v době jeho maxima. Činnost roje tedy prakticky nebyla zaznamenávána v jiné pozorovací noci mimo maximum (15. 6., případně 16. 6.).

Až v roce 1996 nastal v pozorování roje zlom, tento rok byl totiž pozorován outburst více pozorovateli. Jedním z nich byl také český amatérský astronom Miloš Weber. V průběhu měsíce června napozoroval Weber 28 meteorů za 5,7 hodin pozorovacího času ve 4 pozorovacích nocích, z nichž 11 patřilo k roji červnových Lyrid. Během těchto nocí zaznamenal následují průměrné korigované hodinové frekvence (ZHR): 10./11. 6. - 3,1 (+/-5,3) met./hod., 11./12. 6. - 4,5 (+/-4,5) met./hod., 14./15. 6. - 8,9 (+/-5,4) met./hod. Ve stejném roce ovšem pozorovali M. Langbroek, R. Lunsford a G. Zay meteorickou aktivitu roje ksi Drakonid s radiantem na pozici RA: 274° (280°) a DEC: +53° (+55°). Tito pozorovatelé poukázali na možnost kontaminace ZHR červnových Lyrid pozorovaných M. Weberem právě meteory roje ksi Drakonid s radiantem vzdáleným v deklinaci více jak 20 stupňů od polohy radiantu roje během outburstu v roce 1966 (a následujících letech).

June Lyrids Autor: IMO
June Lyrids
Autor: IMO
Výzkum tohoto roje pak zůstal na mrtvém bodě. Mateřské těleso dosud není známé. Problém je, že tento roj má heliocentrickou rychlost blízkou hyperbolickému limitu a také se doposud nepovedlo prokázat, zda outburst v roce 1966 byl způsobený stejným meteorickým rojem jako outburst v roce 1996. V současné době uvádí katalog IAU MDC pozici radiantu červnových Lyrid (RA/DEC): 280,3°/+55°, tedy blízko pozorované pozice radiantu ksi Drakonid v roce 1996. Pracovní seznam P. Jenniskense pak v kolonce „june Lyrids“ uvádí polohy radiantů (a orbitální parametry středních drah) z pozorování v letech 1940 (M. Weber a kol.) a 1966 (S. Dvorak), polohu radiantu roje z radarových pozorování Z. Sekaniny a také polohy radiantů z pozorování v roce 1996, které je uváděno jako pozorování meteorického roje ksi Drakonid. Proto je také v tomto pracovním seznamu u tohoto roje uvedeno v záhlaví „june Lyrids = ksi Draconids“. V pracovním seznamu IMO je pak pozice radiantu (viz. obrázek) uváděna v návaznosti na pozorování z outburstu v roce 1966.

Novodobé pozorování a dráhy

June Lyrids Autor: Jakub Koukal
June Lyrids
Autor: Jakub Koukal
Díky databázi drah meteoroidů EDMOND (verze 5.0) máme 11 zaznamenaných drah meteorů, které náleží k roji červnových Lyrid (přiřazeno podle katalogu IAU MDC). Z těchto drah bylo redukčními kritérii vybráno celkem 5 přesných drah pro výpočet střední dráhy proudu červnových Lyrid. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´<0,05, maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce 85,2 +/- 2,6 a poloha radiantu (RA/DEC) 281,6°/+53,6°. Průměrná rychlost červnových Lyrid byla stanovena na 32,9 +/-0,7 km/s. Roj tedy patří ke středně pomalým (z hlediska geocentrické rychlosti).


Zdroj

Meteor Showers Online
June Lyrids 1996
EDMOND (v 5.0)




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »