Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Chladla Země a Mars pomaleji?

Chladla Země a Mars pomaleji?

laserlink.jpg
Vědci zjistili, že planety podobné naší Zemi (terestrické) možná zůstávají v raném období tekuté mnohem déle než vědci předpokládali – až desítky miliónů let.

Objevy ukazují, že Země a Mars chladly pomaleji než si vědci mysleli na základě známého mechanismu, který je potřebný k tomu, aby udržel nitro planet horké. Nová data pomohou odhalit ranou historii planet. Země a Mars byly pravděpodobně v raném období formování „přikryty izolační vrstvou“, která značně zpomalila chladnutí a tuhnutí obou planet. Důkazy o procesech z tohoto období jsou uchovány na Marsu, zatímco na Zemi byly „vymazány“. Proto je výzkum Mars nejlepší příležitostí k tomu, abychom lépe rozuměli i formování Země.

Vinciane Debaille (LPI - Lunar a Planetary Institute, Houston), Alan Brandon (JSC - Johnson Space Center), Qing - zhu Yin a Ben Jacobsen (UCD - University of California, Davis) zveřejnili tyto nové objevy 22. listopadu v Nature.

Vědci si myslí, že samotná tvorba kůry nemůže být odpovědna za pomalé chladnutí magmatických oceánů, které v současnosti lze pozorovat na velkých planetách. Nové důkazy z Marsu ukazují spíše na to, že původní primitivní atmosféra fungovala jako izolátor.

Pomocí hmotnostních spektrometrů v JSC a UCD Debaille a její kolegové provedli přesná měření izotopu neodymu v 9 vzácných marťanských meteoritech, nazvaných shergottites. Shergottites – skupina meteoritů z Marsu pojmenovaná po prvním identifikovaném vzorku, který 25. srpna 1865 dopadl u Shergotty (Indie). Astronomové je zkoumali proto, že jejich chemické složení je považováno za „otisk prstu“, který přináší informace o velmi rané historii Marsu.

„Tyto kousky kamene vznikly jako roztavená láva hluboko v nitru Marsu a při erupci se dostaly na povrch,“ řekl Brandon. „Nejdříve dopadly na Mars. Na Zem se dostaly jako meteority poté, co byly po dopadech jiných těles na Mars vymrštěny do vesmíru.“ Meteority z Marsu jsou obrovskou pokladnicí informací.

Kovový prvek samarium má dva radioaktivní izotopy, které se rozpadají ve známém poměru k oběma izotopům neodymu. Přesná měření množství izotopů neodymu Debaille použila jako radiometrické hodiny k odvození doby, kdy se formovaly jednotlivé meteority v marťanském nitru.

„Očekávali jsme, že byly všechny utvořeny současně,“ řekla Debaille. „Ale zjistili jsme, že shergottites vznikaly ve dvou různých časech.“ První se vytvořil 35 miliónů let po vzniku Sluneční soustavy, nejmladší asi o 75 miliónů let později.

„Nejposlednější modely pro magmatické oceány ukazují, že tuhnou až několik miliónů let, což je překvapující,“ řekl Brandon. „Musí existovat nějaký typ izolační přikrývky něco jako skalnatá kůrka nebo silná atmosféra, která udrží marťanské nitro horké.“

Zdroj: www.spaceflightnow.com




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »