Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Curiosity má za sebou jeden marsovský rok

Curiosity má za sebou jeden marsovský rok

sol 613 Curiosity selfie detail Autor: NASA/JPL-Caltech
sol 613 Curiosity selfie detail
Autor: NASA/JPL-Caltech
687 pozemských dnů. To je doba, po kterou už je Curiosity na povrchu Marsu ke 24. červnu 2014. A hlásí úspěšně splněnou základní misi. Bylo někdy na povrchu Marsu prostředí vhodné pro mikrobiální život? Na tuto otázku už Curiosity odpověděla. A odpověď je kladná.

Už krátce po přistání v srpnu 2012 se podařilo vyfotografovat břehy menší říčky. Na snímku byly nánosy plné valounků. Později, v lokalitě Yellowknife Bay, zkoumala Curiosity, zda bylo místo přistání, tedy dno kráteru Gale, vhodné místo k žití pro jednoduché formy života. Robot zde navrtal deskovité kameny tvořené usazeninami a mohl nám dát historickou odpověď “ANO”. Analýza navrtaných vzorků ukázala, že daná lokalita byla kdysi dnem mělkého jezera s chemickými látkami vhodnými pro mikrobiální život. Pokud by zde kdysi takový život existoval, byly by zde pro něj příhodné podmínky.

Mezi další důležité objevy uplynulého marsovského roku patří:

  • měření úrovně radiace během letu k Marsu a behem pobytu na Marsu pomůže v přípravě případné mise lidí na Mars
  • měření podílu lehkých a těžkých prvků v atmosféře ukázalo, že dřívější atmosféra musela ztratit na váze především procesem úbytku lehkých prvků, například z vysokých vrstev atmosféry. Z dalších měření vyplývá, že v atmosféře je velice málo, pokud vůbec, metanu, který by případně produkovaly živé organismy
  • určení stáří hornin na Marsu a toho, jak byly kameny vystaveny ničivým účinkům záření, umožňuje určit, kdy voda na Marsu byla a jak škodlivé záření účinkuje na organické molekuly v horninách a půdě

sol 663 Curiosity mapa cesty Autor: NASA/JPL-Caltech
sol 663 Curiosity mapa cesty
Autor: NASA/JPL-Caltech
Curiosity je stále na cestě podél kopce, do jehož svahu by se ráda dostala v budoucnu. Vědci po cestě určili několik zajímavých zastávek. Letos na jaře se nejvíce zdržela v oblasti Kimberley. Zde navrtané vzroky si nyní veze uvnitř pro další analýzu. Víme už, že tyto vzorky jsou bohatší na magnetit, než předchozí. Klíčové samozřejmě je, zda se zde magnetit vytvořil druhotnými procesy, nebo už se vyskytoval v matečné vyvřelé hornině. V případě, že by se vytvářel dodatečně v prostředí tekuté vody, pomohlo by to k dalšímu upřesnění představ o výskytu vody na tehdejším povrchu Marsu. Předběžné výsledky naznačují, že tato místa obsahují mnohem pestřejší mix jílovitých usazenin, než předchozí zkoumané horniny v oblasti Yellowknife Bay. V oblasti Kimberley byl detekován také minerál ortoklas, což je druh na draslík bohatého živce, kterého je velké množství v zemské kůře, ale který dosud na povrch Marsu nebyl spolehlivě detekován. Předpokládáme-li, že horniny v oblasti pochází z okrajů kráteru Gale a byly sem doneseny erozí, potom výskyt tohoto minerálu napovídá, že marsovské horniny zde procházely složitějšími geologickými procesy s opakovaným tavením a tuhnutím.

sol 613 Curiosity selfie Autor: NASA/JPL-Caltech
sol 613 Curiosity selfie
Autor: NASA/JPL-Caltech
Jak bylo řečeno, Curiosity je nyní opět na cestě. Za posledních 23 solů (marsovských dnů) ujela přes 1,5 km. Tímto rychlým tempem se blíží k další zajímavé lokalitě nazvané Murray Buttes. Po průjezdu sníženinami s tmavými nánosy písku už na ni čekají jen svahy kopce Mt. Sharp (vyvýšeniny Aeolis Mons ve středu kráteru Gale). Jistě víte, že koncem roku 2013 se objevil problém s rychlejším opotřebením kol vozítka, ale ten se podařilo překonat lepším volením trasy místy s méně agresivním povrchem. Mapování pomocí Mars Reconnaissance Orbiteru umožňuje najít lepší trasu, která je sice delší, ale umožní dostat se bezpečně k úpatí kopce.

Vědci jsou potěšeni, že cíl mise byl splněn blíže místu přistání a nebylo potřeba hned šplhat do svahů Mt. Sharp. Naopak vrstevnaté usazeniny v tomto kopci umožní sledovat vývoj vody na Marsu v různých obdobích jeho historie. Objev vodou ovlivněných hornin v oblasti Yellowknife Bay byl zkrátka pro vědce příjemným překvapením, zatímco způsob, jakým se potom poškozovala kola vozítka, bylo zase nepříjemným překvapením. Je třeba se stále učit a i když kola nejsou jako nová, nemělo by to znamenat zásadní ovlivnění délky trvání mise nebo vzdálenosti, kam se chtějí s vozítkem dostat.

Zdroje a doporučujeme:
[1] NASA’s Mars Curiosity Rover Marks First Martian Year with Mission Successes
[2] Curiosity prokázal někdejší obyvatelnost Marsu
[3] Podrobný seriál o vozítku Curiosity
[4] Curiosity: první informace a snímky (srpen 2012)




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »