Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Webbův teleskop přinesl nový důkaz o existenci planety kolem Alfa Centauri

Webbův teleskop přinesl nový důkaz o existenci planety kolem Alfa Centauri

Vizualizace kandidáta na exoplanetu u Alfa Centauri A
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, Robert L. Hurt (Caltech/IPAC)

Nejbližší hvězdný systém Alfa Centauri, který se skládá ze dvou hvězd podobných Slunci a jednoho červeného trpaslíka, Proximy Centauri, má také planety. Kromě dřívějšího objevu u Proximy, Slunci nejbližší hvězdy, máme nyní díky dalekohledu Jamese Webba další důkaz o existenci planety také kolem jedné ze dvou větších hvězd Alfa Centauri.

Trojitá hvězdná soustava se nachází pouhé čtyři světelné roky od nás a již dlouho budí v našich představách naději na existenci podobných planetárních soustav, jako je ta naše. Alfa Centauri, která se nachází na jižní obloze a není tedy z ČR pozorovatelná, se skládá z dvojhvězdy Alfa Centauri A a Alfa Centauri B, což jsou hvězdy podobné Slunci, a slabého červeného trpaslíka Proxima Centauri, který za své jméno vděčí tomu, že je nejblíže ke Slunci, asi 4,246 světelného roku. Alfa Centauri je třetí nejjasnější hvězdou na noční obloze. I když kolem Proximy Centauri jsme již byli schopni potvrdit existenci tří exoplanet, u jasnějších hvězd Alfa Centauri A a Alfa Centauri B je to obtížnější.

Pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba pomocí přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument) nyní poskytla dosud nejsilnější důkaz o existenci plynného obra obíhajícího kolem Alfa Centauri A. Výsledky byly uveřejněny v časopisu The Astrophysical Journal Letters.

Pokud by se to potvrdilo, šlo by o nejbližší exoplanetu, která obíhá v obyvatelné zóně hvězdy podobné Slunci, protože její vzdálenost od Alfy Centauri A je někde mezi jednou a dvěma astronomickými jednotkami (tedy vzdálenostmi Země od Slunce). Vzhledem k tomu, že vědci o kandidátské planetě tvrdí, že jde o plynného obra, život, jak jej známe, by na něm nebyl možný.

Pozorovat planety v tomto hvězdném systému je extrémně obtížné, i když jde o blízké hvězdy. JWST je schopen pomocí přístroje MIRI zakrýt hvězdu a hledat slabé objekty vedle ní, ale pozorování ztěžuje světlo druhé hvězdy. Speciálními postupy se podařilo tento úkol vyřešit a spatřit asi 10 000× slabší objekt. Bylo třeba vyloučit, že nejde o vzdálenou galaxii, která se náhodně promítá za touto hvězdou, stejně jako další pohybující se objekty, například asteroid. 

Snímek běžné přehlídky oblohy z pozemské observatoře vlevo zobrazuje dvojhvězdný systém Alfa Centauri A a B jako jasnou hvězdu. Hubbleův dalekohled (snímek uprostřed) dokáže rozlišit obě složky této dvojhvězdy. Vpravo na snímku je kandidát na exoplanetu a samotná hvězda Alfa Centauri A byla zakryta a nachází se v místě se symbolem hvězdy. Autor: NASA, ESA, CSA, Aniket Sanghi (Caltech), Chas Beichman (NExScI, NASA/JPL-Caltech), Dimitri Mawet (Ca
Snímek běžné přehlídky oblohy z pozemské observatoře vlevo zobrazuje dvojhvězdný systém Alfa Centauri A a B jako jasnou hvězdu. Hubbleův dalekohled (snímek uprostřed) dokáže rozlišit obě složky této dvojhvězdy. Vpravo na snímku je kandidát na exoplanetu a samotná hvězda Alfa Centauri A byla zakryta a nachází se v místě se symbolem hvězdy.
Autor: NASA, ESA, CSA, Aniket Sanghi (Caltech), Chas Beichman (NExScI, NASA/JPL-Caltech), Dimitri Mawet (Ca

Ačkoli pozorovací kampaň v srpnu 2024 zobrazila objekt celkem dobře, v dalších pokusech v únoru a dubnu 2025 nebylo vidět nic. Kromě dat z roku 2024 existoval jistý náznak existence planety v datech napozorovaných v roce 2019 na VLT ESO v Chile. Vědci provedli řadu simulací různých oběžných drah planety tak, aby nemohla například opustit složitý dvojhvězdný systém a zjistili, že v 50 % případů by případná planeta mohla být úhlově příliš blízko hvězdě a nebyla by vidět v novějších datech. Tím pádem je to nepřekvapilo. 

Z napozorovaných dat si nyní vědci myslí, že jde o plynného obra velikosti Saturnu, který obíhá po protáhlé eliptické dráze ve vzdálenosti jedné až dvou astronomických jednotek od své hvězdy. Pokud se v budoucnu existence planety potvrdí, bude to průlom v našich schopnostech přímo zobrazit exoplanety v blízkém okolí Slunce.

Mozaika tří snímků z JWST systému Alfa Centauri A a B. Vlevo přeexponované světlo obou hvězd. Uprostřed je Alfa Centauri A zakryta, jak to umí přístroj MIRI. Vpravo je obraz vyčištěn o známé chyby dané zobrazovací soustavou (zrcdla šestiúhelníkového tvaru a držák sekundárního zrcadla). Autor: NASA, ESA, CSA, Aniket Sanghi (Caltech), Chas Beichman (NExScI, NASA/JPL-Caltech), Dimitri Mawet (Ca
Mozaika tří snímků z JWST systému Alfa Centauri A a B. Vlevo přeexponované světlo obou hvězd. Uprostřed je Alfa Centauri A zakryta, jak to umí přístroj MIRI. Vpravo je obraz vyčištěn o známé chyby dané zobrazovací soustavou (zrcdla šestiúhelníkového tvaru a držák sekundárního zrcadla).
Autor: NASA, ESA, CSA, Aniket Sanghi (Caltech), Chas Beichman (NExScI, NASA/JPL-Caltech), Dimitri Mawet (Ca

Pokud půjde vše dobře, nejpozději v roce 2027 by na oběžné dráze mělo pracovat jakési dvojče Hubbleova dalekohledu, Nancy Grace Roman Space Telescope, který bude mít sice mnohem širší zorné pole než Hubble, ale bude zde přístroj schopný sledovat exoplanety v dvouhvězdném systému.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] https://webbtelescope.org/
[2] https://arxiv.org/



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Alfa Centauri, Exoplanety


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »