Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Curiosity pátrá na Marsu po metanu, zatím bezúspěšně
Vít Straka Vytisknout článek

Curiosity pátrá na Marsu po metanu, zatím bezúspěšně

Fotografie Marsu Autor: NASA
Fotografie Marsu
Autor: NASA
Slovní spojení Mars a metan vzbuzuje zápal v nejednom vědci díky zásadnímu převratu, který by mohlo zkoumání tohoto plynu na Marsu vnést do hledání života na této na první pohled nehostinné planetě. Zatím nám však chybí podstatná věc: nezvratný důkaz o přítomnosti většího množství tohoto plynu na Rudé planetě. Ten zatím, jak v pátek oznámili vědci, nepřinesl ani rover Curiosity. Zatím.

Nejjednodušší známý uhlovodík jménem methan (mimo chemii dle českého pravopisu metan) v atmosféře Marsu. To je dodnes docela kontroverzní otázka. Přitom jeho přítomnost by mohla znamenat aktivitu živých organismů nebo alespoň složitější geologickou aktivitu, třeba interakci vody a hornin, v každém případě zásadní krok k dalšímu poznávání Marsu (přes 90 procent obsahu metanu v atmosféře Země údajně pochází z činnosti živých organismů).

O prvotní potvrzení přítomnosti metanu v marťanské atmosféře se postarali pozemští astronomové v roce 2003, nicméně další pozorování ukázala, že do roku 2006 téměř všechen metan zmizel. Přechodné stopy metanu již zachytila i evropská sonda Mars Express, pracující na oběžné dráze Marsu od roku 2003.

Graf procentuálního zastoupení pěti nejčastějších plynů v atmosféře Marsu dle měření Curiosity v říjnu. Zleva oxid uhličitý, argon, dusík, kyslík, oxid uhelnatý. Autor: NASA
Graf procentuálního zastoupení pěti nejčastějších plynů v atmosféře Marsu dle měření Curiosity v říjnu. Zleva oxid uhličitý, argon, dusík, kyslík, oxid uhelnatý.
Autor: NASA
Do pátrání po metanu se nyní vrhnul i americký rover Curiosity, pracující uvnitř kráteru Gale od 6. srpna letošního roku a strávil čtyři noci nasáváním okolního vzduchu. První analýzy marťanské atmosféry pomocí laserového spektrometru přístroje SAM (Sample Analysis at Mars) ukázaly vyšší koncentraci metanu, vědce však tento prvotní signál nechal naprosto chladnými – domnívali se, že analyzován byl ve skutečnosti vzduch ze Země, který absolvoval cestu na Mars v komůrce spektrometru. A neprohádali: po několika analýzách okolní atmosféry došlo k provětrání komory přístroje a signál metanu zmizel.

Astronomové před devíti lety naměřili množství metanu v atmosféře Marsu asi 50 částic na miliardu, Curiosity jich na miliardu nenašla ani pět.

Vědci se ale nevzdávají: distribuce metanu podle nich může souviset s aktuálním ročním obdobím na Marsu, v kráteru Gale na jižní polokouli, kde pracuje Curiosity, je teď brzké jaro. Tým vědců plánuje v pátrání po metanu pomocí laserového spektrometru Curiosity v následujících měsících pokračovat, jak se roční období bude pomalu měnit (na Marsu trvá rok cca dvakrát déle než na Zemi), laditelný laserový spektrometr přístroje SAM je údajně 100krát výkonnější, než jakýkoliv jiný přístroj, který kdy pracoval na odhalení metanové záhady Marsu.

Výkyvy ve výsledcích měření také mohou naznačovat, že na Marsu existuje nějaký nám dosud neznámý region nebo princip absorbování či ničení metanu, vědci předpokládali, že tento plyn by mohl zůstat v atmosféře Rudé planety až 300 let, extrémní výkyvy stavu je však zaskočily.

Autoportrét Curiosity Autor: NASA
Autoportrét Curiosity
Autor: NASA
Přiložený snímek je autoportrétem vozítka Curiosity ve vysokém rozlišení a plných barvách, který NASA poskládala jako mozaiku z 55 zaslaných fotografií z kamery MAHLI na konci robotické paže roveru, pořízených 31. října. Kolem roveru jsou viditelné stopy jeho šesti kol a na levé straně také čtyři „zářezy“ v půdě od lopatky pro odebírání vzorků. Vpravo je poté úpatí 5 km vysoké hory Aeolis Mons. Autoportréty Curiosity pořizuje především k posouzení vlastního stavu odborníky na Zemi.

Zdroj:

Spaceflightnow.com 2/11/2012




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Curiosity, Mars


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »