Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Desátá planeta znovu na scéně?

Desátá planeta znovu na scéně?

Část oblohy v oboru infračerveného záření
Část oblohy v oboru infračerveného záření
V listopadu 2010 byl v časopise Icarus publikován článek, jehož autoři - astrofyzikové John Matese a Daniel Whitmire - v něm předpokládají existenci průvodce našeho Slunce většího než Jupiter, který by se měl nacházet v oblasti Oortova oblaku, v dalekém skladišti malých ledových těles na okraji Sluneční soustavy. Pro pojmenování této hypotetické planety použili autoři článku název Tyche. Ve své teoretické práci tvrdí, že důkazy existence této planety by mohla poskytnout družice s názvem WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer).

WISE je družicí NASA, která byla vypuštěna v prosinci 2009 a jejímž úkolem je prozkoumat celou oblohu ve čtyřech pásmech infračerveného záření (3,4; 4,6; 12 a 22 μm). Pořídila již více než 2,7 miliónu fotografií vesmírných objektů od vzdálených galaxií až po asteroidy a komety relativně blízko naší Země. Nedávno družice WISE dokončila prodlouženou misi, dovolující realizovat průzkum pásu planetek a druhé kompletní naskenování nejvzdálenějších vesmírných objektů ve dvou pásmech infračerveného záření. Družice již objevila velké množství doposud neznámých objektů včetně mimořádně chladných hvězd neboli hnědých trpaslíků, 20 komet, 134 blízkozemních objektů (NEO) a více než 33 000 planetek v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem.

Po dosavadním úspěšném průzkumu byla v polovině února 2011 družice uvedena do hibernovaného stavu. Analýza dat průběžně pokračuje. Předběžné publikování výsledků dat za prvních 14 týdnů je plánováno na duben 2011 a finální zpráva o výsledcích pozorování je plánována na březen 2012.

Odpovědi na nejčastěji kladené otázky:

Kdy mohou data z družice WISE potvrdit nebo vyloučit existenci hypotetické planety Tyche?

Část oblohy v oboru infračerveného záření
Část oblohy v oboru infračerveného záření
Je příliš brzy na to, abychom věděli, zda data z družice WISE potvrdí nebo vyloučí přítomnost velkého objektu v oblasti Oortova mračna. Analýzy, které budou probíhat během příštích dvou let, budou nutné ke zjištění, zda WISE je skutečně schopná zaregistrovat takovéto těleso či nikoliv. Data za prvních 14 týdnů pozorování budou uvolněna v dubnu 2011 a není pravděpodobné, že budou dostačující. Kompletní průzkum, naplánovaný do března 2012, by měl umožnit mnohem lepší proniknutí do podstaty problému.

Je jisté, že WISE by mohla pozorovat takové planety, pokud existují?

Je to pravděpodobné, avšak není to hotová věc, že družice WISE může potvrdit či vyvrátit existenci planety Tyche. Protože WISE prozkoumala celou oblohu jednou, následně prohlédla celou oblohu kompletně znovu o 6 měsíců později ve dvou oblastech infračerveného záření, mohla by zaregistrovat změny v polohách velkých planetárních těles v Oortově oblaku. Dvě vlnové délky infračerveného záření byly použity při druhém průzkumu oblohy vzhledem k zaměření na identifikaci velmi malých studených hvězd (nebo hnědých trpaslíků), které jsou velmi podobné planetám větším než Jupiter, jimž by se mohla podobat hypotetická planeta Tyche.

Pokud Tyche existuje, proč trvá tak dlouho nalezení další planety ve Sluneční soustavě?

Část oblohy v oboru infračerveného záření
Část oblohy v oboru infračerveného záření
Tyche bude příliš studená a bude zářit velmi slabě, než aby mohla být spatřena dalekohledem při pozorování v oboru viditelného světla. Citlivější kosmické dalekohledy, pracující v oboru infračerveného záření, mohou "poskládat" nepatrnou záři takovýchto objektů, pokud se "dívají" tím správným směrem. WISE je citlivý kosmický dalekohled, který se dívá do všech směrů.

Proč je tato hypotetická planeta přezdívána "Tyche" a proč bylo vybráno řecké jméno, když jména ostatních planet jsou odvozena z římské mytologie?

V 80. letech minulého století se hovořilo o jiném průvodci Slunce. Objekt, pojmenovaný po řecké bohyni Nemesis byl navrhován k vysvětlení periodických období velkého vymírání na Zemi. Nemesis měla obíhat kolem Slunce po velmi protáhlé eliptické dráze, "vyrušovat ze spánku" komety v oblasti Oortova oblaku přibližně každých 26 miliónů roků a posílat spršky těchto komet do vnitřních oblastí Sluneční soustavy. Některé z těchto komet se měly srazit se Zemí, což mohlo mít katastrofální důsledky pro život. Nedávné vědecké analýzy však již nepodporují představu, že velká vyhynutí organismů na Zemi nastávala v pravidelně se opakujících intervalech. A tudíž hypotetická Nemesis již není potřebná. Avšak je zde stále ještě možnost, že Slunce může mít vzdáleného, doposud nespatřeného průvodce na téměř kruhové oběžné dráze s dobou oběhu několika miliónů roků - který nemusí způsobovat devastační efekty na pozemském životě. K odlišení tohoto objektu od zlomyslné Nemesis použili astronomové jméno její laskavé sestry z řecké mytologie - Tyche.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »