Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Desátá planeta znovu na scéně?

Desátá planeta znovu na scéně?

Část oblohy v oboru infračerveného záření
Část oblohy v oboru infračerveného záření
V listopadu 2010 byl v časopise Icarus publikován článek, jehož autoři - astrofyzikové John Matese a Daniel Whitmire - v něm předpokládají existenci průvodce našeho Slunce většího než Jupiter, který by se měl nacházet v oblasti Oortova oblaku, v dalekém skladišti malých ledových těles na okraji Sluneční soustavy. Pro pojmenování této hypotetické planety použili autoři článku název Tyche. Ve své teoretické práci tvrdí, že důkazy existence této planety by mohla poskytnout družice s názvem WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer).

WISE je družicí NASA, která byla vypuštěna v prosinci 2009 a jejímž úkolem je prozkoumat celou oblohu ve čtyřech pásmech infračerveného záření (3,4; 4,6; 12 a 22 μm). Pořídila již více než 2,7 miliónu fotografií vesmírných objektů od vzdálených galaxií až po asteroidy a komety relativně blízko naší Země. Nedávno družice WISE dokončila prodlouženou misi, dovolující realizovat průzkum pásu planetek a druhé kompletní naskenování nejvzdálenějších vesmírných objektů ve dvou pásmech infračerveného záření. Družice již objevila velké množství doposud neznámých objektů včetně mimořádně chladných hvězd neboli hnědých trpaslíků, 20 komet, 134 blízkozemních objektů (NEO) a více než 33 000 planetek v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem.

Po dosavadním úspěšném průzkumu byla v polovině února 2011 družice uvedena do hibernovaného stavu. Analýza dat průběžně pokračuje. Předběžné publikování výsledků dat za prvních 14 týdnů je plánováno na duben 2011 a finální zpráva o výsledcích pozorování je plánována na březen 2012.

Odpovědi na nejčastěji kladené otázky:

Kdy mohou data z družice WISE potvrdit nebo vyloučit existenci hypotetické planety Tyche?

Část oblohy v oboru infračerveného záření
Část oblohy v oboru infračerveného záření
Je příliš brzy na to, abychom věděli, zda data z družice WISE potvrdí nebo vyloučí přítomnost velkého objektu v oblasti Oortova mračna. Analýzy, které budou probíhat během příštích dvou let, budou nutné ke zjištění, zda WISE je skutečně schopná zaregistrovat takovéto těleso či nikoliv. Data za prvních 14 týdnů pozorování budou uvolněna v dubnu 2011 a není pravděpodobné, že budou dostačující. Kompletní průzkum, naplánovaný do března 2012, by měl umožnit mnohem lepší proniknutí do podstaty problému.

Je jisté, že WISE by mohla pozorovat takové planety, pokud existují?

Je to pravděpodobné, avšak není to hotová věc, že družice WISE může potvrdit či vyvrátit existenci planety Tyche. Protože WISE prozkoumala celou oblohu jednou, následně prohlédla celou oblohu kompletně znovu o 6 měsíců později ve dvou oblastech infračerveného záření, mohla by zaregistrovat změny v polohách velkých planetárních těles v Oortově oblaku. Dvě vlnové délky infračerveného záření byly použity při druhém průzkumu oblohy vzhledem k zaměření na identifikaci velmi malých studených hvězd (nebo hnědých trpaslíků), které jsou velmi podobné planetám větším než Jupiter, jimž by se mohla podobat hypotetická planeta Tyche.

Pokud Tyche existuje, proč trvá tak dlouho nalezení další planety ve Sluneční soustavě?

Část oblohy v oboru infračerveného záření
Část oblohy v oboru infračerveného záření
Tyche bude příliš studená a bude zářit velmi slabě, než aby mohla být spatřena dalekohledem při pozorování v oboru viditelného světla. Citlivější kosmické dalekohledy, pracující v oboru infračerveného záření, mohou "poskládat" nepatrnou záři takovýchto objektů, pokud se "dívají" tím správným směrem. WISE je citlivý kosmický dalekohled, který se dívá do všech směrů.

Proč je tato hypotetická planeta přezdívána "Tyche" a proč bylo vybráno řecké jméno, když jména ostatních planet jsou odvozena z římské mytologie?

V 80. letech minulého století se hovořilo o jiném průvodci Slunce. Objekt, pojmenovaný po řecké bohyni Nemesis byl navrhován k vysvětlení periodických období velkého vymírání na Zemi. Nemesis měla obíhat kolem Slunce po velmi protáhlé eliptické dráze, "vyrušovat ze spánku" komety v oblasti Oortova oblaku přibližně každých 26 miliónů roků a posílat spršky těchto komet do vnitřních oblastí Sluneční soustavy. Některé z těchto komet se měly srazit se Zemí, což mohlo mít katastrofální důsledky pro život. Nedávné vědecké analýzy však již nepodporují představu, že velká vyhynutí organismů na Zemi nastávala v pravidelně se opakujících intervalech. A tudíž hypotetická Nemesis již není potřebná. Avšak je zde stále ještě možnost, že Slunce může mít vzdáleného, doposud nespatřeného průvodce na téměř kruhové oběžné dráze s dobou oběhu několika miliónů roků - který nemusí způsobovat devastační efekty na pozemském životě. K odlišení tohoto objektu od zlomyslné Nemesis použili astronomové jméno její laskavé sestry z řecké mytologie - Tyche.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »