Detailní snímek Jupiterova prstence

Tento zpracovaný snímek ukazuje „úzký“ prstenec, široký přibližně 1000 km, společně s rozptýleným slabě svítícím materiálem uvnitř prstence. „Toto je jeden z nejlepších obrázků Jupiterova prstence, jaké kdy byly pořízeny,“ říká Dr. Mark Showalter, planetolog SETI Institute in Mountain View, Kalifornie, který plánoval pořízení mnoha snímků prstence planety Jupiter během průletu sondy. „Prstenec vypadá odlišně, než jsme si představovali – obvykle se jeví mnohem širší.“ (Pozn. překl.: Některé zdroje dříve uváděly šířku 6 400 km.)

Mark Showalter je přesvědčen, že největší částice jsou v prstenci „uzavřeny“ do úzkého pásu gravitačním působením dvou vnitřních měsíců Adrastea a Metis. Prstenec, nacházející se ve vzdálenosti přibližně 130 000 km od středu planety, se také zdá být uprostřed tmavší, což vede k předpokladu existence malého, doposud neobjeveného měsíce, který „vyčistil“ prostor v okolí své dráhy a vytvořil zde mezeru (obdoba mezer v prstencích kolem planety Saturn). „Jestliže v tomto prostoru obíhá malý měsíček, máme naději, že jej objevíme na některém ze stovky dalších snímků, pořízených sondou New Horizons, které budou předány na Zemi v průběhu příštích několika týdnů,“ říká Dr. Andy Cheng (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland).

Mark Showalter dodává, že slabou záři, rozšiřující se do vnitřního prostoru prstence, má pravděpodobně na svědomí jemný prach, který je rozptýlen směrem k planetě. Jedná se o vnější okraj prstence, označovaného jako „halo“, což je v podstatě oblak prachu, který se rozprostírá od hlavního prstence směrem k horním vrstvám Jupiterovy oblačnosti. Tato část prstence bude zářit mnohem intenzivněji na dalších fotografiích, pořízených sondou New Horizons po přeletu na „zadní“ stranu planety Jupiter, kdy se sonda dívala zpět na prstence, které byly v té době osvětleny Sluncem ze zadu (pozorovala je tedy v protisvětle).

Jupiterův systém prstenců byl objeven v roce 1979, kdy jej astronomové spatřili na jednom snímku, pořízeném sondou Voyager 1. O měsíc později poskytla sonda Voyager 2 mnohem více fotografií prstence. Ten byl také zkoumán sondami Galileo a Cassini, a také pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST a pozemními dalekohledy.

Podle dřívějších pozorování se za hlavním Jupiterovým prstencem rozkládá ještě difúzní prstenec označovaný jako „Pavučinka“ (na vnější straně hlavního prstence), a dále ve vzdálenosti více než jeden milión km od planety by se měl nacházet tzv. „Retrográdní“ prstenec.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí