Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Detailní snímek Jupiterova prstence

Detailní snímek Jupiterova prstence

Jupiterův prstenec na fotografii ze sondy New Horizons.
Jupiterův prstenec na fotografii ze sondy New Horizons.
Kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) na palubě americké kosmické sondy New Horizons pořídila zajímavý snímek Jupiterova prstence v průběhu gravitačního manévru, přesněji 24. 2. 2007, ze vzdálenosti 7,1 miliónu km.

Tento zpracovaný snímek ukazuje „úzký“ prstenec, široký přibližně 1000 km, společně s rozptýleným slabě svítícím materiálem uvnitř prstence. „Toto je jeden z nejlepších obrázků Jupiterova prstence, jaké kdy byly pořízeny,“ říká Dr. Mark Showalter, planetolog SETI Institute in Mountain View, Kalifornie, který plánoval pořízení mnoha snímků prstence planety Jupiter během průletu sondy. „Prstenec vypadá odlišně, než jsme si představovali – obvykle se jeví mnohem širší.“ (Pozn. překl.: Některé zdroje dříve uváděly šířku 6 400 km.)

Mark Showalter je přesvědčen, že největší částice jsou v prstenci „uzavřeny“ do úzkého pásu gravitačním působením dvou vnitřních měsíců Adrastea a Metis. Prstenec, nacházející se ve vzdálenosti přibližně 130 000 km od středu planety, se také zdá být uprostřed tmavší, což vede k předpokladu existence malého, doposud neobjeveného měsíce, který „vyčistil“ prostor v okolí své dráhy a vytvořil zde mezeru (obdoba mezer v prstencích kolem planety Saturn). „Jestliže v tomto prostoru obíhá malý měsíček, máme naději, že jej objevíme na některém ze stovky dalších snímků, pořízených sondou New Horizons, které budou předány na Zemi v průběhu příštích několika týdnů,“ říká Dr. Andy Cheng (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland).

Mark Showalter dodává, že slabou záři, rozšiřující se do vnitřního prostoru prstence, má pravděpodobně na svědomí jemný prach, který je rozptýlen směrem k planetě. Jedná se o vnější okraj prstence, označovaného jako „halo“, což je v podstatě oblak prachu, který se rozprostírá od hlavního prstence směrem k horním vrstvám Jupiterovy oblačnosti. Tato část prstence bude zářit mnohem intenzivněji na dalších fotografiích, pořízených sondou New Horizons po přeletu na „zadní“ stranu planety Jupiter, kdy se sonda dívala zpět na prstence, které byly v té době osvětleny Sluncem ze zadu (pozorovala je tedy v protisvětle).

Jupiterův systém prstenců byl objeven v roce 1979, kdy jej astronomové spatřili na jednom snímku, pořízeném sondou Voyager 1. O měsíc později poskytla sonda Voyager 2 mnohem více fotografií prstence. Ten byl také zkoumán sondami Galileo a Cassini, a také pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST a pozemními dalekohledy.

Podle dřívějších pozorování se za hlavním Jupiterovým prstencem rozkládá ještě difúzní prstenec označovaný jako „Pavučinka“ (na vnější straně hlavního prstence), a dále ve vzdálenosti více než jeden milión km od planety by se měl nacházet tzv. „Retrográdní“ prstenec.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



43. vesmírný týden 2019

43. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 21. 10. do 27. 10. 2019. V neděli se vrací Středoevropský čas. Měsíc mění fázi od poslední čtvrti k novu. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn a na ranní obloze se pomalu objeví Mars. Aktivita Slunce je rekordně nízká. Proběhl první čistě ženský výstup do volného kosmu z paluby ISS. Před 50 lety se narodil čínský amatérský astronom, který je spoluobjevitelem komety Ikeya-Zhang, jež nás potěšila na jaře 2002.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Corona Australis

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech   Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíční momentka

Neni co dodat :-)

Další informace »