Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Detailní snímek Jupiterova prstence

Detailní snímek Jupiterova prstence

Jupiterův prstenec na fotografii ze sondy New Horizons.
Jupiterův prstenec na fotografii ze sondy New Horizons.
Kamera LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) na palubě americké kosmické sondy New Horizons pořídila zajímavý snímek Jupiterova prstence v průběhu gravitačního manévru, přesněji 24. 2. 2007, ze vzdálenosti 7,1 miliónu km.

Tento zpracovaný snímek ukazuje „úzký“ prstenec, široký přibližně 1000 km, společně s rozptýleným slabě svítícím materiálem uvnitř prstence. „Toto je jeden z nejlepších obrázků Jupiterova prstence, jaké kdy byly pořízeny,“ říká Dr. Mark Showalter, planetolog SETI Institute in Mountain View, Kalifornie, který plánoval pořízení mnoha snímků prstence planety Jupiter během průletu sondy. „Prstenec vypadá odlišně, než jsme si představovali – obvykle se jeví mnohem širší.“ (Pozn. překl.: Některé zdroje dříve uváděly šířku 6 400 km.)

Mark Showalter je přesvědčen, že největší částice jsou v prstenci „uzavřeny“ do úzkého pásu gravitačním působením dvou vnitřních měsíců Adrastea a Metis. Prstenec, nacházející se ve vzdálenosti přibližně 130 000 km od středu planety, se také zdá být uprostřed tmavší, což vede k předpokladu existence malého, doposud neobjeveného měsíce, který „vyčistil“ prostor v okolí své dráhy a vytvořil zde mezeru (obdoba mezer v prstencích kolem planety Saturn). „Jestliže v tomto prostoru obíhá malý měsíček, máme naději, že jej objevíme na některém ze stovky dalších snímků, pořízených sondou New Horizons, které budou předány na Zemi v průběhu příštích několika týdnů,“ říká Dr. Andy Cheng (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland).

Mark Showalter dodává, že slabou záři, rozšiřující se do vnitřního prostoru prstence, má pravděpodobně na svědomí jemný prach, který je rozptýlen směrem k planetě. Jedná se o vnější okraj prstence, označovaného jako „halo“, což je v podstatě oblak prachu, který se rozprostírá od hlavního prstence směrem k horním vrstvám Jupiterovy oblačnosti. Tato část prstence bude zářit mnohem intenzivněji na dalších fotografiích, pořízených sondou New Horizons po přeletu na „zadní“ stranu planety Jupiter, kdy se sonda dívala zpět na prstence, které byly v té době osvětleny Sluncem ze zadu (pozorovala je tedy v protisvětle).

Jupiterův systém prstenců byl objeven v roce 1979, kdy jej astronomové spatřili na jednom snímku, pořízeném sondou Voyager 1. O měsíc později poskytla sonda Voyager 2 mnohem více fotografií prstence. Ten byl také zkoumán sondami Galileo a Cassini, a také pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST a pozemními dalekohledy.

Podle dřívějších pozorování se za hlavním Jupiterovým prstencem rozkládá ještě difúzní prstenec označovaný jako „Pavučinka“ (na vnější straně hlavního prstence), a dále ve vzdálenosti více než jeden milión km od planety by se měl nacházet tzv. „Retrográdní“ prstenec.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



27. vesmírný týden 2022

27. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 7. do 10. 7. 2022. Měsíc bude v první čtvrti. Planety jsou vidět na ranní obloze. Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) se pohybuje souhvězdím Hadonoše. Aktivita Slunce je nízká. SLS je zpět ve VAB po úspěšném testu. Starship 24 a Super Heavy B7 poprvé se všemi motory. Před čtvrtstoletím se podařilo první úspěšné přistání na Marsu od mise Viking ze sedmdesátých let 20. století.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M63

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2022 získal snímek „M 63“, jehož autorem je Zdeněk Vojč       M 63. Nu, opravdu trochu nudné pojmenování. Příliš to nevylepší ani NGC 5055, i přes tolik pětek. Ale nebyli by to romantičtí astronomové, aby tomuto objektu na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Rho Ophiuchi z pouste v Kalifornii

Nic neni nad tmavou oblohu ktera necha vyniknout kontrastu i barvam a to bez jakychkoliv filtru. Porizeno kamerou ZWO 294MC s objektivem Canon 70-200mm USM L na montazi Celestron AVX s celkovou expozici 4 hodiny.

Další informace »