Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dokonalá dvojplanetka

Dokonalá dvojplanetka

Dráha planetky 2017 YE5 ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL

Často se setkáváme s tím, že tělesa prolétající v blízkosti Země, nebo i dále v pásech asteroidů, jsou dvojitá, nebo mají alespoň měsíčky. Někdy se stane, že vědci zpozorují dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště a v několika případech šlo dokonce o dvě podobně velké planetky. To je i případ planetky 2017 YE5.

Blízkozemní planetka, kterou objevil 21. prosince 2017 marocký tým Oukaimeden Sky Survey (MOSS), je takovým typickým příkladem, i když po objevu nebyla pochopitelně její dvojitost známa. Jenže na konci června 2018 se planetka dostala do blízkosti Země a to je příležitost pro velké radioteleskopy, aby si osahaly její povrch a ukázaly nám, jaký má tvar.

Výsledek pozorování příjemně překvapil, protože pozorována byla dvě prakticky stejně těžká tělesa podobné velikosti, obíhající kolem společného těžiště. Jedná se teprve o čtvrtý podobný případ v hisotii pozorování blízkozemních planetek. Díky velkému přiblížení k Zemi jde zároveň o dosud nejpodrobnější „snímky“ povrchu podobné dvojplanetky.

Při průletu 21. června byla (dvoj)planetka 2017 YE5 jen asi 6 miliónů km od nás. Na dalších 170 let jde o její největší přiblížení. Pro představu, jde o zhruba 16 vzdáleností ze Země na Měsíc a to už je v měřítku blízkozemních planetek poměrně těsný průlet. Samozřejmě každý týden mnohem menší tělesa prolétají i blíže než Měsíc, ale na vzdálenost větší se často přiblíží i několikasetmetrová tělesa.

Dvojplanetka 2017 YE5 z radioteleskopu Goldstone 21. 6. 2018 Autor: GSSR/NASA/JPL-Caltech
Dvojplanetka 2017 YE5 z radioteleskopu Goldstone 21. 6. 2018
Autor: GSSR/NASA/JPL-Caltech

Pozorování, která poskytla první informace o dvojitosti planetky, byla provedena 21. a 22. června pomocí radioteleskopu Goldstone Solar System Radar (GSSR) v Kalifornii, který je provozován NASA. Ale tehdy ještě nebylo zřejmé, zda jde o jedno těleso s dvěma výraznými laloky, nebo o dvojplanetku.

Naštěstí už je v provozu velký 300m radioteleskop Arecibo na ostrově Portoriko a tak se na tento zajímavý objekt zaměřil 24. června společně s radioteleskopem Green Bank v Západní Virginii. Funguje to tak, že Arecibo vyšle k planetce signál, který následně Green Bank analyzuje. Tím byla dvojitost objektu definitivně potvrzena. Pozoruhodné ovšem je, že už 21. června si v Goldstonu všimli, že každé z těles má jinou radarovou odrazivost, což je opravdu unikátní. Každé z těles musí mít tedy jinou hrubost povrchu, nebo i jiné fyzikální vlastnosti.

Dvojplanetka 2017 YE5 v noci z 25. na 26. června 2018 Autor: Arecibo/GBO/NSF/NASA/JPL-Caltech
Dvojplanetka 2017 YE5 v noci z 25. na 26. června 2018
Autor: Arecibo/GBO/NSF/NASA/JPL-Caltech

Dobu oběhu těles kolem sebe lze určit i ze změn jasu planetky. Tak to provedl např. Brian Warner ze Střediska pro výzkum sluneční soustavy v Rancho Cucamonga v Kalifornii. Periodu rotace těles určil na 20 až 24 hodin, což potvrdila i pozorování radarem. Navíc se ukázalo, že tělesa jsou větší, než by se z jejich kombinovaného jasu zdála. Velikost každé z planetek je asi 900 metrů.

Jistě není třeba dodávat, jak vzácný materiál vědci díky pozorováním radioteleskopů dostali. Určitě bude zajímavé, jaké další informace budou vědci schopni z dat vydolovat a jestli se někdy dovíme, co stojí za odlišnou odrazivostí povrchu obou těles.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Dvojplanetka, Blízkozemní planetka, 2017 YE5


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 2264: Detail mlhoviny Vánoční stromeček

Snímek zachycuje centrální část komplexu NGC 2264 v souhvězdí Jednorožce, známého jako mlhovina Vánoční stromeček. Jedná se o aktivní oblast tvorby hvězd vzdálenou přibližně 2 400 světelných let. Dominantou pole je mladá otevřená hvězdokupa, jejíž hvězdy ionizují okolní vodíková mračna a dávají jim charakteristickou narůžovělou záři. Součástí tohoto komplexu je i známá mlhovina Kužel, která se nachází na "vrcholku" stromečku.

Další informace »