Dokonalá dvojplanetka

Blízkozemní planetka, kterou objevil 21. prosince 2017 marocký tým Oukaimeden Sky Survey (MOSS), je takovým typickým příkladem, i když po objevu nebyla pochopitelně její dvojitost známa. Jenže na konci června 2018 se planetka dostala do blízkosti Země a to je příležitost pro velké radioteleskopy, aby si osahaly její povrch a ukázaly nám, jaký má tvar.

Výsledek pozorování příjemně překvapil, protože pozorována byla dvě prakticky stejně těžká tělesa podobné velikosti, obíhající kolem společného těžiště. Jedná se teprve o čtvrtý podobný případ v hisotii pozorování blízkozemních planetek. Díky velkému přiblížení k Zemi jde zároveň o dosud nejpodrobnější „snímky“ povrchu podobné dvojplanetky.

Při průletu 21. června byla (dvoj)planetka 2017 YE5 jen asi 6 miliónů km od nás. Na dalších 170 let jde o její největší přiblížení. Pro představu, jde o zhruba 16 vzdáleností ze Země na Měsíc a to už je v měřítku blízkozemních planetek poměrně těsný průlet. Samozřejmě každý týden mnohem menší tělesa prolétají i blíže než Měsíc, ale na vzdálenost větší se často přiblíží i několikasetmetrová tělesa.

Pozorování, která poskytla první informace o dvojitosti planetky, byla provedena 21. a 22. června pomocí radioteleskopu Goldstone Solar System Radar (GSSR) v Kalifornii, který je provozován NASA. Ale tehdy ještě nebylo zřejmé, zda jde o jedno těleso s dvěma výraznými laloky, nebo o dvojplanetku.

Naštěstí už je v provozu velký 300m radioteleskop Arecibo na ostrově Portoriko a tak se na tento zajímavý objekt zaměřil 24. června společně s radioteleskopem Green Bank v Západní Virginii. Funguje to tak, že Arecibo vyšle k planetce signál, který následně Green Bank analyzuje. Tím byla dvojitost objektu definitivně potvrzena. Pozoruhodné ovšem je, že už 21. června si v Goldstonu všimli, že každé z těles má jinou radarovou odrazivost, což je opravdu unikátní. Každé z těles musí mít tedy jinou hrubost povrchu, nebo i jiné fyzikální vlastnosti.

Dobu oběhu těles kolem sebe lze určit i ze změn jasu planetky. Tak to provedl např. Brian Warner ze Střediska pro výzkum sluneční soustavy v Rancho Cucamonga v Kalifornii. Periodu rotace těles určil na 20 až 24 hodin, což potvrdila i pozorování radarem. Navíc se ukázalo, že tělesa jsou větší, než by se z jejich kombinovaného jasu zdála. Velikost každé z planetek je asi 900 metrů.

Jistě není třeba dodávat, jak vzácný materiál vědci díky pozorováním radioteleskopů dostali. Určitě bude zajímavé, jaké další informace budou vědci schopni z dat vydolovat a jestli se někdy dovíme, co stojí za odlišnou odrazivostí povrchu obou těles.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL