Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dokonalá dvojplanetka

Dokonalá dvojplanetka

Dráha planetky 2017 YE5 ve Sluneční soustavě
Autor: NASA/JPL

Často se setkáváme s tím, že tělesa prolétající v blízkosti Země, nebo i dále v pásech asteroidů, jsou dvojitá, nebo mají alespoň měsíčky. Někdy se stane, že vědci zpozorují dvě tělesa obíhající kolem společného těžiště a v několika případech šlo dokonce o dvě podobně velké planetky. To je i případ planetky 2017 YE5.

Blízkozemní planetka, kterou objevil 21. prosince 2017 marocký tým Oukaimeden Sky Survey (MOSS), je takovým typickým příkladem, i když po objevu nebyla pochopitelně její dvojitost známa. Jenže na konci června 2018 se planetka dostala do blízkosti Země a to je příležitost pro velké radioteleskopy, aby si osahaly její povrch a ukázaly nám, jaký má tvar.

Výsledek pozorování příjemně překvapil, protože pozorována byla dvě prakticky stejně těžká tělesa podobné velikosti, obíhající kolem společného těžiště. Jedná se teprve o čtvrtý podobný případ v hisotii pozorování blízkozemních planetek. Díky velkému přiblížení k Zemi jde zároveň o dosud nejpodrobnější „snímky“ povrchu podobné dvojplanetky.

Při průletu 21. června byla (dvoj)planetka 2017 YE5 jen asi 6 miliónů km od nás. Na dalších 170 let jde o její největší přiblížení. Pro představu, jde o zhruba 16 vzdáleností ze Země na Měsíc a to už je v měřítku blízkozemních planetek poměrně těsný průlet. Samozřejmě každý týden mnohem menší tělesa prolétají i blíže než Měsíc, ale na vzdálenost větší se často přiblíží i několikasetmetrová tělesa.

Dvojplanetka 2017 YE5 z radioteleskopu Goldstone 21. 6. 2018 Autor: GSSR/NASA/JPL-Caltech
Dvojplanetka 2017 YE5 z radioteleskopu Goldstone 21. 6. 2018
Autor: GSSR/NASA/JPL-Caltech

Pozorování, která poskytla první informace o dvojitosti planetky, byla provedena 21. a 22. června pomocí radioteleskopu Goldstone Solar System Radar (GSSR) v Kalifornii, který je provozován NASA. Ale tehdy ještě nebylo zřejmé, zda jde o jedno těleso s dvěma výraznými laloky, nebo o dvojplanetku.

Naštěstí už je v provozu velký 300m radioteleskop Arecibo na ostrově Portoriko a tak se na tento zajímavý objekt zaměřil 24. června společně s radioteleskopem Green Bank v Západní Virginii. Funguje to tak, že Arecibo vyšle k planetce signál, který následně Green Bank analyzuje. Tím byla dvojitost objektu definitivně potvrzena. Pozoruhodné ovšem je, že už 21. června si v Goldstonu všimli, že každé z těles má jinou radarovou odrazivost, což je opravdu unikátní. Každé z těles musí mít tedy jinou hrubost povrchu, nebo i jiné fyzikální vlastnosti.

Dvojplanetka 2017 YE5 v noci z 25. na 26. června 2018 Autor: Arecibo/GBO/NSF/NASA/JPL-Caltech
Dvojplanetka 2017 YE5 v noci z 25. na 26. června 2018
Autor: Arecibo/GBO/NSF/NASA/JPL-Caltech

Dobu oběhu těles kolem sebe lze určit i ze změn jasu planetky. Tak to provedl např. Brian Warner ze Střediska pro výzkum sluneční soustavy v Rancho Cucamonga v Kalifornii. Periodu rotace těles určil na 20 až 24 hodin, což potvrdila i pozorování radarem. Navíc se ukázalo, že tělesa jsou větší, než by se z jejich kombinovaného jasu zdála. Velikost každé z planetek je asi 900 metrů.

Jistě není třeba dodávat, jak vzácný materiál vědci díky pozorováním radioteleskopů dostali. Určitě bude zajímavé, jaké další informace budou vědci schopni z dat vydolovat a jestli se někdy dovíme, co stojí za odlišnou odrazivostí povrchu obou těles.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Dvojplanetka, Blízkozemní planetka, 2017 YE5


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »