Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Drakonidy 2013

Drakonidy 2013

Drakonidy Autor: Universe Today
Drakonidy
Autor: Universe Today
Meteorický roj Drakonidy je bežne pomerne nenápadným meteorickým rojom, ktorý dosahuje nízke zenitové frekvencie. Je však známy výskytom silných meteorických dažďov a najmä v minulom storočí prekvapil frekvenciami niekoľko tisíc meteorov za hodinu.

Materským telesom roja je kométa 21P/Giacobini-Zinner, ktorá bola prvýkrát pozorovaná v roku 1900 (M. Giacobini). Kométa patrí medzi krátkoperiodické kométy s dobou obehu 6,6 roka. Pri svojom ďalšom návrate v roku 1907 nebola pozorovaná a znovu ju objavil až v roku 1913 Ernst Zinner. O dva roky neskôr (1915) na možný súvis medzi kométou a meteorickým rojom zo súhvezdia Drak upozornil M. Davidson. Skutočným hviezdnym divadlom bol rok 1933, kedy pozorovatelia hlásili až 100 meteorov za jednu minútu. Nasledujúce roky sa roj „vytratil“ a znovu sa pripomenul silným dažďom v roku 1946, kedy podľa pozorovateľov v maxime dosiahol niekoľko tisíc meteorov za hodinu. Nasledujúce roky, až do maxima roja v roku 2011 (300 meteorov za hodinu), sa Drakonidy pripomenuli len menšími spŕškami, pri ktorých frekvencia dosiahla okolo 100 meteorov za hodinu. Dažde z rokov 1933 a 1946 sa už neopakovali.

Tohto roku sa neočakáva zvýšená frekvencia roja, predpokladá sa, že roj dosiahne iba nízke počty meteorov a to okolo 10–20 meteorov za hodinu v maxime činnosti. Tohtoročné maximum nastane dňa 8. 10. 2013 17:30 UT na dĺžke Slnka 195,4°. Poloha radiantu je: α = 262°, δ = +54°. Pozorovacie podmienky v tomto roku sú vynikajúce, nakoľko Mesiac je krátko po nove a svojim svetlom nebude rušiť pozorovanie. Radiant meteorického roja Drakonidy je v našich zemepisných šírkach cirkumpolárny a preto môžeme meteory tohto roja pozorovať celú noc. Špecialitou Drakoníd je ich rýchlosť, nakoľko do atmosféry Zeme vstupujú rýchlosťou 20 km/s, čo znamená, že po oblohe sa pohybujú extrémne pomaly.

Zdroj: IMO




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »