Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dva milióny roků starý led z Antarktidy odhalil střídání dob ledových

Dva milióny roků starý led z Antarktidy odhalil střídání dob ledových

Ed Brook se vzorkem ledu z Antarktidy starým 2 milióny roků
Autor: Oregon State University

Dva milióny roků starý led z Antarktidy nedávno odvrtaný týmem výzkumníků poskytuje jasnější pohled na spojení mezi skleníkovými plyny a klimatem v dávných dobách a snad pomůže vědcům porozumět rovněž budoucím klimatickým změnám. V článku publikovaném 30. října 2019 v časopise Nature skupina vědců zkoumala vzduch polapený v podobě bublin v ledu starém 2 milióny roků ke změření obsahu skleníkových plynů – oxidu uhličitého a metanu.

Vedoucími skupiny byli John Higgins a Yuzhen Yan z Princeton University a Andrei Kurbatov z University of Maine, výzkumný tým dále tvořili Ed Brook z Oregon State University a Jeff Severinghaus z University of California, San Diego.

Je to vůbec poprvé, kdy vědci byli schopni studovat vzorek ledu takového stáří. Doposud nejstarší vzorek ledu poskytl data zpět v čase do doby před 800 000 roků. Předešlé studie zkoumající led ukázaly, že hodnoty atmosférického oxidu uhličitého ukazují na přímé spojení Antarktidy a globální teploty v průběhu uplynulých 800 000 roků. Předtím nebyla souvislost mezi klimatem a úrovní oxidu uhličitého tak dobře navázána.

V průběhu uplynulého miliónu roků byly cykly ledových dob následovány teplými periodami zhruba jednou za 100 000 roků. Avšak v období před 1,2 až 2,8 miliónu roků byly tyto cykly kratší, teplá a studená období se střídala v periodě 40 000 roků a doby ledové nebyly tak extrémní.

Tým vědců, jehož členem byl i Ed Brook, chtěl zjistit, jak obsah oxidu uhličitého kolísal v průběhu starší časové periody, která až doposud byla známa pouze nepřímo na základě určení chemického složení sedimentů usazených na dně oceánu a v povrchových nalezištích.

Zjistili, že nejvyšší koncentrace oxidu uhličitého se vyskytovaly v teplých periodách z poslední doby. Nejnižší úrovně však nedosahovaly velmi nízkých koncentrací zjištěných v období ledových dob v posledních 800 000 rocích. „Jedním z nejdůležitějších závěrů této studie je, že oxid uhličitý je svázán s teplotou i v dřívější časové periodě,“ říká Ed Brook.

K tomuto závěru vědci dospěli na základě studie chemického složení ledu, které poskytlo údaje o teplotních změnách v Antarktidě ve stejném období, jak to vyplynulo na základě zjištěného kolísání obsahu oxidu uhličitého v atmosféře. „To je důležitý základ pro pochopení klimatických studií a kalibrace modelů, které předpokládají budoucí změny,“ dodává Ed Brook.

Ledové jádro dva milióny roků starého ledu pochází z oblasti pojmenované Allan Hills, která je vzdálená asi 210 km od americké výzkumné stanice v Antarktidě známé jako McMurdo Station. Na povrchu této oblasti byly objeveny pradávné meteority, což vedlo vědce k domněnce, že tady může být v ledové pokrývce i starý led.

Jádro ledu ve stáří dva milióny roků bylo odvrtáno z hloubky 200 metrů v letech 2015 až 2016. Odvrtání a vytažení jednoho jádra zabralo jeden až dva týdny. V této oblasti bylo získáno několik obdobných jader starého ledu.

Vědecký tým je nyní znovu na cestě do Allan Hills a v následujících dnech a měsících bude pokračovat ve své práci. Jejich cílem je shromáždit větší množství vzorků ledu o stáří dva milióny roků a případně pátrat po ještě starších vzorcích ledu.

Dosud nevíme, jaký je věkový limit ledu v této oblasti,“ říká Ed Brook. „V některých místech by snad mohl být ještě mnohem starší. To je důvod, proč jsme se vrátili zpět. Snažíme se dostat za hranici dvou miliónů roků, což by bylo docela ohromující.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Skleníkové plyny, Bubliny vzduchu v ledu, Klimatické změny, Antarktida


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »