Enceladus znovu překvapuje
Od svého příletu k planetě Saturn v roce 2004 prolétla sonda Cassini kolem měsíce Enceladus o průměru 500 km zatím 13krát, přičemž při každé návštěvě postupně odhalovala některá z jeho tajemství. Astronomové objevili při zpracování dat výtrysky plynů a drobných ledových krystalků unikajících z oblasti v okolí jižního pólu měsíce Enceladus, které se mění v elektricky nabité částice a vytvářejí místní ionosféru. Oběh měsíce Enceladus společně s jeho ionosférou uvnitř magnetického pole, které obklopuje planetu Saturn, působí jako dynamo vytvářející elektrický proud.
Kosmická sonda Cassini (NASA) objevila v ultrafialovém světle zářící skvrnu v blízkosti severního pólu Saturnu, která potvrzuje přítomnost elektrického obvodu spojujícího planetu Saturn s jejím měsícem Enceladus.
Vědci dobře vědí, že obří planeta Jupiter je propojena s trojicí svých měsíců prostřednictvím proudu nabitých částic vyvolaného oběhem měsíců uvnitř rozsáhlé magnetosféry, přičemž tento proud vytváří zářící skvrny ve vysoké atmosféře planety. Poslední objevy u měsíce Enceladus ukazují, že podobné procesy mají místo rovněž v soustavě planety Saturn.
Detekce toku elektronů byla uskutečněna pomocí přístroje CAPS-ELS (Cassini Plasma Spectrometer's electron spectrometer), zkonstruovaného a zhotoveného pod vedením UCL's Mullard Space Science Laboratory. Geraint Jones říká: "Z přístrojů na palubě sondy Cassini pouze CAPS-ELS je schopen přímo detekovat proudy elektronů v pozorovaném rozsahu energií; objevem toku elektronů mezi Saturnem a Enceladem posunul naše znalosti o planetě Saturn."
Dva publikované obrázky byly získány pomocí přístroje UVIS (UltraViolet Imaging Spectrograpf) na palubě sondy Cassini dne 26. 8. 2008 v rozmezí 80 minut. Stopa se pohybuje v souladu se změnou polohy měsíce Enceladus. Barvy na tomto obrázku znázorňují intenzitu extrémní ultrafialové emise. Oblasti s nejnižší intenzitou jsou modročerné, oblasti s výraznou emisí ultrafialového záření (500 až 1000krát silnější) jsou žlutobílé.
Objevená skvrna se nachází na 65° severní šířky. Na délku měří asi 1200 km, na šířku necelých 400 km. Pokrývá oblast srovnatelnou s Kalifornií nebo Švédskem.
Credit obrázků: NASA/JPL/University of Colorado/Central Arizona College.
Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
