Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Evropští vědci stále aktualizují údaje o kometě, kterou stíhá Rosetta
Vít Straka Vytisknout článek

Evropští vědci stále aktualizují údaje o kometě, kterou stíhá Rosetta

Jádro komety 67P/Č-G 29. července kamerou NAVCAM sondy Rosetta Autor: ESA
Jádro komety 67P/Č-G 29. července kamerou NAVCAM sondy Rosetta
Autor: ESA
Aby řízení letu sondy Rosetta mohlo dobře připravit přílet ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko a přistání modulu Philae na jejím povrchu (i když toto je ještě daleko), musí mít k dispozici detailní data o povrchu komety a okolním prostředí. Počítačové modely dvojitého tělesa jsou již díky přístrojům Rosetty detailní docela dost, přistání na kometě si však ještě vyžádá práce spoustu.

ESA v pondělí zveřejnila nejnovější 3D model cílové komety a její rotace (jádro má průměr asi 4 kilometry a jeden „den“ zde trvá 12,4 hodiny), který vědci poskládali ze snímků, jež Rosetta pořídila mezi 14. a 24. červencem. Jedná se opravdu již o velmi reálný a působivý počin, který nyní poslouží letovým kontrolorům pro navigaci sondy do blízkého sousedství objektu a k přípravám na přistání německého modulu Philae, které je v plánu 11. listopadu.

Nejnovější model komety je zde, pokud máte barevné 3D brýle, rozhodně se mrkněte i tady.

Šestého srpna dorazí Rosetta do bodu 100 kilometrů od komety, vzdálenost by měla před koncem srpna zredukovat na 50 kilometrů, v září dále na 30. Moc zde asi ani nelze hovořit o vstupu na oběžnou dráhu kolem komety, spíše asi o synchronizaci letu obou těles kolem Slunce (ESA doslova uvádí, že Rosetta bude kometu doprovázet, družice navíc bude muset čas od času zapálit motory, aby se příliš nevzdálila z oblasti slabé gravitace komety). Mimochodem: 30. července ve 20 hodin SELČ, kdy vzniká tento článek, Rosettu dělí od cíle 1788 kilometrů.

Přistávací místo pro 100kilogramové zařízení Philae se bude volit až v srpnu, do konce srpna má být známo pět možných míst na povrchu komety. Taková planinka přitom musí splňovat nejedno kritérium: třeba má být během kometárního „dne“ dostatečné množství času osvětlena Sluncem (poněvadž Philae bere energii ze solárních panelů), přistávací místo musí být dobře vidět z mateřské sondy Rosetta (protože Philae přes ni bude posílat data na Zemi), vybrané místo také nesmí přichystat žádné překvapení typu velké balvany či široké praskliny v povrchu.

Přistávací místa vědeckých sond jsou vždy kompromisem mezi techniky a vědci: technici chtějí místo bezpečné (neboli rovnou planinu), aby přístroj nebyl při přistání poškozen, zato vědci chtějí místo zajímavé (neboli rovná planina je nudná).

Každopádně na to je ještě čas. Teprve vzdálenost těch asi 30 kilometrů od jádra komety (v září) slibuje fotky povrchu s rozlišením 55 centimetrů na pixel. Jedno konkrétní přistávací místo má být zvoleno právě asi v polovině září, pak budou zahájeny jeho detailní analýzy a příprava sestupové trajektorie.

Sběr dat o kometě má samozřejmě smysl i teď, pro usnadnění budoucích úkolů mise. Přesný tvar komety a její gravitační charakteristiky již nyní docela známe.

Ještě dodejme, že Philae má po přistání fungovat a zkoumat prostředí kolem sebe minimálně asi 3 dny, spíš ale ESA doufá v průzkum v řádu měsíců. Rosetta nahoře nad Philae má následovat kometu ve vzdálenosti jen několika desítek kilometrů až do konce roku 2015.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »