Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Existovala na Marsu pitná voda?

Existovala na Marsu pitná voda?

Snímek povrchu Marsu pořízený robotem Opportunity Autor: NASA
Snímek povrchu Marsu pořízený robotem Opportunity
Autor: NASA
Pojízdná laboratoř Opportunity, která na Marsu přistála před devíti roky, odhalila nové důkazy, že po povrchu rudé planety kdysi tekla pitná voda. Spojením s dřívějšími podobnými objevy vědci dospěli k závěru, že neutrální voda byla v dávných dobách přítomna na povrchu celé planety, takže případný život mohl existovat na četných místech.

Na jižní polokouli Marsu, kde provádí výzkum robot Opportunity, nyní přichází zima. Avšak před cestou na slunnější vrch pro přezimování rover poháněný sluneční energií zkoumal pradávné horniny na výchozu kráteru Endeavour. Studovaný kámen s názvem Esperance obsahuje jílovité minerály bohaté na hliník, které se musely vytvořit před miliardami roků za přítomnosti neutrální a pro život přátelské vody.

Je to vůbec poprvé, co robot Opportunity našel důkazy, že na planetě kdysi existovala voda, která byla příznivá k většímu počtu obyčejných forem života. „Takovouto vodu byste mohli pít,“ říká Steve Squyres (Cornell University, Ithaca, New York). Závěry ukazují, že obyvatelné podmínky pravděpodobně existovaly na celé planetě.

Analýza dat, které poskytl v roce 2010 dvojník robota Opportunity, dnes již nefunkční Spirit, který prováděl výzkum Marsu v oblasti kráteru Gusev na opačné straně planety, odhalila rozlehlou zásobárnu uhličitanů – jílových minerálů, které rovněž potřebují vodu ke svému vzniku, avšak rozpouštějí se v kyselém prostředí. Stopy uhličitanů byly dříve objeveny z oběžné dráhy v oblasti Nili Fossae, která se nachází více na sever.

Počátkem tohoto roku pojízdná vědecká laboratoř NASA s názvem Curiosity využila své mnohem dokonalejší vědecké vybavení k navrtání a výzkumu horniny v oblasti kráteru Gale. Závěry nabízejí první přímé důkazy přítomnosti neutrální, mírně slané vody na Marsu, která rovněž, jak se zdá, obsahovala sloučeniny, které mohly dávné mikroorganismy využívat jako zdroje energie.

„Je opravdu pro mě překvapením, jak podobné jsou příběhy, které vyplynuly z průzkumu horniny v okolí kráteru Endeavour, a také z výzkumu horniny v kráteru Gale,“ říká Steve Squyres. „Jsou v široké shodě se zákonitostmi, které jsme pozorovali napříč celou planetou.“

Snímek povrchu Marsu pořízený robotem Opportunity Autor: NASA
Snímek povrchu Marsu pořízený robotem Opportunity
Autor: NASA
Kámen pojmenovaný Esperance je součástí jemnozrnného výchozu podél valu kráteru Endeavour. „Trvalo nám to několik týdnů, než jsme získali detailní informace,“ říká Steve Squyres. Úkol byl přerušen prachovou bouří a obdobím rádiového zákrytu, když se Mars při pohledu ze Země nacházel za Sluncem.

Esperance patří mezi nejstarší horniny výchozu, které robot Opportunity zkoumal. Svým stářím spadá do období první miliardy roků existence Marsu. Nalezení stop kyselého prostředí v mladých horninách by souhlasilo s obrazem Marsu postupně vysychajícího a chladnoucího, takže jeho voda se stala více koncentrovaná (s vyšším obsahem rozpuštěných solí a minerálů). Avšak bez vzorků horniny je těžké určit stáří a spojitost rozdílných prostředí s minulými periodami ve vývoji Marsu, říká Steve Squyres.

Robot Opportunity je nyní na cestě do oblasti Solander Point, což je kopec vzdálený 2,2 kilometru obsahující vrstvu odkrytých depozitů o tloušťce 50 metrů. „Doufáme, že zde budou odhaleny nějaké minerály a horniny zajímavého chemického složení. A možná zde uvidíme v geologickém kontextu i starší horniny,“ říká Ray Arvidson.

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Spirit a Opportunity, Planeta Mars


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »