Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Překvapující objev desítek podpovrchových „jezer“ kapalné vody na Marsu ponechává vědce bezradnými

Překvapující objev desítek podpovrchových „jezer“ kapalné vody na Marsu ponechává vědce bezradnými

Ledová polární čepička pokrývající okolí jižního pólu Marsu je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého
Autor: ESA/DLR/FU Berlin/Bill Dunford

Jasně bílá oblast na připojeném úvodním obrázku představuje ledovou polární čepičku pokrývající oblast v okolí jižního pólu Marsu. Je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého. Evropská sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast 17. prosince 2012 v infračerveném, zeleném a modrém světle pomocí kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Nová publikace popisuje radarové záznamy, z kterých vyplývá přítomnost podpovrchových „jezer“, avšak mnoho z nich je v oblastech příliš studených, než aby zde mohla voda zůstávat v kapalném stavu.

V roce 2018 vědci zpracovávající data ze sondy Mars Express provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA oznámili překvapující objev: odezvy signálů z radaru na palubě sondy odrážených v oblasti pólu rudé planety odhalily podpovrchové jezero kapalné vody. Od té doby bylo oznámeno několik dalších podobných ozvěn.

V novém článku publikovaném v časopise Geophysical Research Letters dva vědci z NASA’s Jet Propulsion Laboratory in Southern California popsali objev desítek podobných radarových ozvěn v oblasti jižního pólu poté, co analyzovali širší soubor dat ze sondy Mars Express. Mnoho z nich jsou oblasti, které mohou být příliš studené, než aby v nich voda zůstala v kapalném stavu.

Nejsme si jisti, zda tyto signály představují přítomnost kapalné vody či nikoliv, avšak zdají se být mnohem rozšířenější, než bylo publikováno v původním článku,“ říká Jeffrey Plaut z JPL, zástupce hlavního vědeckého pracovníka pro přístroj MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding), který byl zhotoven ve spolupráci Italské kosmické agentury a JPL. „Kapalná voda je obvyklá pod povrchem oblasti jižního pólu Marsu, respektive tyto signály o tom tak trochu svědčí.“

Zamrzlá časová schránka

Na této ilustraci prolétává evropská sonda Mars Express nad povrchem Marsu; JPL dodala přijímač pro radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) na palubě sondy Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Na této ilustraci prolétává evropská sonda Mars Express nad povrchem Marsu; JPL dodala přijímač pro radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) na palubě sondy
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Radarové signály původně interpretované jako kapalná voda byly objeveny v regionu Marsu známém jako „vrstvené depozity na jižním pólu“ (South Polar Layered Deposits), pojmenované podle střídavých vrstev vodního ledu, suchého ledu (zmrzlého oxidu uhličitého) a prachu, které se zde usazovaly v průběhu miliónů roků. Tyto vrstvy mohou podle předpokladu poskytnout záznamy, jak se měnil sklon rotační osy Marsu v průběhu času, podobně jako se mění sklon rotační osy Země a dochází ke střídání ledových dob a teplých period po celou dobu historie naší planety. Když měl Mars malý sklon rotační osy, napadaný sníh a vrstvy prachu se nahromadily v regionu a nakonec vytvořily tlustou vrstvu ledového příkrovu, jak ji známe dnes.

Při vysílání svazku rádiových vln mohou vědci proniknout pod tyto ledové vrstvy a detailně je zmapovat. Rádiové vlny ztrácejí energii, když procházejí skrz podpovrchový materiál; jak se odrážejí zpět k sondě, obvykle tak mají slabší signál. Avšak v některých případech signály vracející se z těchto podpovrchových regionů jsou silnější, než ty na povrchu. Někteří vědci interpretovali tyto signály jako potvrzení přítomnosti kapalné vody, která silně odráží rádiové vlny.

Jeffrey Plaut a Aditya Khuller, doktorandský student na Arizona State University, kteří pracovali na článku jako internisté na JPL, si nejsou jisti, co tyto signály znamenají. Území hypoteticky obsahují kapalnou vodu v rozpětí zhruba 10 až 20 kilometrů v relativně malé oblasti v okolí jižního pólu planety Mars. Jeffrey Plaut a Aditya Khuller rozšířili pátrání po podobných silných rádiových signálech na 44 000 měření v datech přístroje MARSIS rozprostřených napříč obdobím 15 let nad celým regionem jižní polární čepičky Marsu.

Neočekávaná „jezera“

Barevné tečky představují místa, kde byly zaznamenány evropskou sondou Mars Express silné radarové ozvěny pod povrchem jižní polární čepičky Marsu Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Barevné tečky představují místa, kde byly zaznamenány evropskou sondou Mars Express silné radarové ozvěny pod povrchem jižní polární čepičky Marsu
Autor: ESA/NASA/JPL-Caltech
Analýzy odhalily desítky dodatečných jasných radarových ozvěn u značně velkého území a hlubší než kdy předtím. V některých místech byly méně než 1,6 km pod povrchem, kde jsou odhadovány teploty kolem mínus 63 °C – tak nízké, že by voda měla zmrznout, pokud by nebyla kontaminována minerály soli známými jako perchloráty, které mohou snížit bod tuhnutí vody.

Aditya Khuller poznamenal v článku z roku 2019, ve kterém astronomové vypočítali teplo potřebné k tání podpovrchového ledu v tomto regionu a zjistili, že pouze nedávný podpovrchový vulkanismus může vysvětlit potenciální přítomnost kapalné vody pod povrchem oblasti jižního pólu.

Zjistili jsme, že by to vyžadovalo zdvojnásobit odhadované geotermální teplo Marsu proudící z nitra k udržení kapalné vody,“ říká Aditya Khuller. „Jednou z možností získání tohoto tepla je prostřednictvím vulkanismu. Avšak ve skutečnosti nevidíme žádný silný důkaz pro nedávný vulkanismus v oblasti jižního pólu, takže vypadá nepravděpodobně, že by vulkanická aktivita poskytovala podmínky pro existenci podpovrchové kapalné vody v celé této oblasti.“

Co vysvětluje zřetelné ozvěny, jestliže se nejedná o podpovrchová jezera kapalné vody? Autoři si nejsou jisti. Avšak jejich publikace nabízí detailní mapu regionu, která obsahuje klíč ke klimatické historii Marsu, včetně úlohy vody v jejích rozmanitých formách.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars express, Podpovrchová jezera, Jižní polární čepička Marsu, Planeta Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »