Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Koroljov – kráter na planetě Mars se zásobami ledu

Koroljov – kráter na planetě Mars se zásobami ledu

Kráter Koroljov o průměru 82 km na povrchu planety Mars
Autor: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO

Publikovaný obrázek ukazuje, jak by mohla vypadat hromada čerstvého nepošlapaného sněhu – což je snem pro každého milovníka zimní dovolené. Bohužel, nachází se poněkud daleko pro zimní výlet v podobě last-minute: tento charakteristický útvar známý jako kráter Koroljov byl objeven na planetě Mars a je zde vyobrazen v nádherném detailu, jak byl pozorován sondou Mars Express, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA.

Evropská sonda Mars Express byla vypuštěna 2. 6. 2003 a planety Mars dosáhla o 6 měsíců později. Zde zažehla svůj hlavní raketový motor a 25. prosince téhož roku byla navedena na oběžnou dráhu kolem rudé planety. V prosinci 2018 sonda oslavila 15. výročí navedení na oběžnou dráhu a zahájení svého úspěšného vědeckého výzkumu.

Pořízené fotografie jsou vynikající oslavou takového milníku. Fotografie kráteru Koroljov vznikla jako mozaika z pěti snímků pořízených kamerou High Resolution Stereo Camera (HRSC) na palubě sondy Mars Express při jednotlivých průletech. Pořízené fotografie byly spojeny v jeden snímek. V originálním článku je kráter ukázán také v perspektivě, v kontextu drah sondy a v topografickém pohledu. Všechny poskytují mnohem komplexnější pohled na terén v okolí kráteru.

Snímek kráteru Koroljov byl sestaven z pěti samostatných obrázků Autor: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO
Snímek kráteru Koroljov byl sestaven z pěti samostatných obrázků
Autor: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO
Kráter Koroljov má průměr 82 kilometry a nachází se v nížinné oblasti severní polokoule Marsu – v místě pojmenovaném Vastitas Borealis – jižně od velké oblasti zaplněné dunami, která obklopuje část severní polární čepičky známé jako Olympia Undae. Jedná se o obzvlášť dobře zachovaný příklad marťanského kráteru, který je zaplněn nikoliv sněhem, ale ledem. V centru kráteru dosahuje množství ledu tloušťky zhruba 1,8 kilometru a udržuje se zde po celý rok.

Tato stálá přítomnost ledu je důsledkem zajímavého jevu známého jako „ledová past“. Dno kráteru se nachází hluboko – leží zhruba o dva kilometry níže než jeho valy.

Nejhlubší části kráteru Koroljov obsahujícího led fungují jako přírodní studená past: vzduch proudící nad depozity ledu se ochlazuje a klesá, vytváří vrstvu studenějšího vzduchu, která „sedí“ přímo nad samotným ledem. Tato vrstva funguje jako ochranný štít a pomáhá ledu, aby zůstal stabilní, chrání jej před zahříváním a rozplynutím. Protože vzduch je špatný vodič tepla, aktivizuje tento efekt a udržuje kráter Koroljov permanentně zaledněný.

Kráter je pojmenován po hlavním konstruktérovi raket, kosmických družic, sond a pilotovaných lodí a je také označován za otce praktické sovětské kosmonautiky.

Sergej Koroljov pracoval na mnoha dobře známých misích včetně programu Sputnik – což byly první umělé družice vyslané na oběžnou dráhu kolem Země v roce 1957 a následujících letech. Následovaly kosmické lodě Vostok a Voschod v rámci pilotovaného programu (na palubě Vostoku 1 odstartoval v roce 1961 Jurij Gagarin, první člověk, který se vydal do kosmického prostoru), stejně tak i první meziplanetární mise k Měsíci, Marsu a Venuši. Koroljov rovněž pracoval na početné rodině raket, které byly předchůdci velmi úspěšného nosiče Sojuz – stále používaného „tažného koně“ ruského kosmického programu jak v oblasti pilotovaných, tak i automatických letů.

O sousední planetu Mars se zajímají i jiné výzkumné programy, například evropská mise ExoMars 2020, která se zaměří na zjištění, jestli někdy na planetě Mars existoval život.

Severní okraj kráteru Koroljov na snímku ze sondy TGO Autor: ESA/Roscosmos/CaSSIS
Severní okraj kráteru Koroljov na snímku ze sondy TGO
Autor: ESA/Roscosmos/CaSSIS
Na palubě dřívější sondy ExoMars 2016 s názvem Trace Gas Orbiter se nachází barevná stereokamera Colour and Stereo Surface Imaging System (CaSSIS), která zahájila výzkum rudé planety 28. 4. 2018. Pomocí této kamery byl rovněž pořízen úchvatný snímek části okraje kráteru Koroljov – jednalo se o vůbec první fotografii, kterou sonda poslala zpět na Zemi po příletu k planetě Mars.

Stereokamera CaSSIS zachytila na snímku 40 kilometrů dlouhý pás terénu v oblasti severního valu kráteru Koroljov, elegantně ukazující okraj kráteru – jeho úchvatný tvar a strukturu včetně světlých depozitů ledu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars express, Kráter Koroljov, Planeta Mars


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »