Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ledové spirály na severním pólu Marsu

Ledové spirály na severním pólu Marsu

Severní polární čepička Marsu
Autor: ESA/DLR/FU Berlin; NASA MGS MOLA Science Team

Nová mozaika snímků zhotovená podle pozorování uskutečněných evropskou sondou Mars Express ukazuje polární ledovou čepičku v okolí severního pólu planety Mars a její charakteristické tmavé šroubovité spirály.

Publikovaná mozaika byla vytvořena na základě vyfotografovaných „pruhů“ povrchu pořízených při průletech nad polární čepičkou během 32 oběhů sondy kolem rudé planety uskutečněných mezi roky 2004 a 2010. Vyobrazená mozaika pokrývá oblast o ploše přibližně jednoho miliónu kilometrů čtverečních.

Ledová čepička má stálou polohu, avšak v zimním období – které nyní nastává počátkem roku 2017 – je teplota dostatečně nízká, a tak přibližně 30 % oxidu uhličitého z atmosféry planety Mars se vysráží v oblasti polární čepičky v podobě dodatečné sezónní vrstvy suchého ledu o tloušťce zhruba jednoho metru.

V průběhu teplejších letních měsíců se většina ledu z oxidu uhličitého přemění přímo na plyn a unikne do atmosféry, zanechávající za sebou na povrchu planety vrstvy vodního ledu. V postupném tvarování polární ledové čepičky hrají rovněž důležitou roli silné větry, vanoucí z vyvýšeného středu směrem k níže položeným okrajům a jsou ovlivňované působením Coriolisovy síly, která na Zemi vede ke vzniku hurikánů.

Kaňon Chasma Boreale v oblasti severní polární čepičky Marsu Autor: ESA/DLR/FU Berlin; NASA MGS MOLA Science Team
Kaňon Chasma Boreale v oblasti severní polární čepičky Marsu
Autor: ESA/DLR/FU Berlin; NASA MGS MOLA Science Team
Jedním z mimořádně výrazných útvarů je 500 kilometrů dlouhý a 2 kilometry hluboký příkop, který téměř rozřezal polární čepičku na dvě části.

Vytvořený kaňon známý jako Chasma Boreale může pravděpodobně být relativně starým útvarem, vzniklým ještě před tím, než se vytvořila nádherná spirála z ledu a prachu. Podle všeho se jeho hloubka zvětšovala s ukládáním nových depozitů ledu v okolí vytvořeného kaňonu.

Průzkum podpovrchových vrstev pomocí radaru na palubě evropské sondy Mars Express nebo sondy NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter odhalil, že ledová čepička je tvořena množstvím individuálních vrstev ledu a prachu sahajících do hloubky až 2 kilometry.

To představuje ve své podstatě hodnotný záznam toho, jak se klima planety Mars měnilo se změnami sklonu rotační osy a excentricity oběžné dráhy Marsu kolem Slunce v průběhu posledních stovek tisíců let.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Planeta Mars, Mars express, Polární čepička


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »