Jižní polární čepička Marsu
Autor: ESA/DLR/FU Berlin / Bill Dunford
Víření čokolády, karamelu a smetany – tento snímek u vás zcela určitě vzbudil velkou chuť na sladkosti. Jemná krémová barva náhorní plošiny na fotografii je obklopena kakaovým práškem na hřbetech proložených pásy karamelového zbarvení vytvářejících scenérii připomínající kosmické kapučíno.
Tuto fotografii pořídila evropská sonda Mars Express, která fotografuje povrch Marsu a zkoumá jeho atmosféru již od roku 2003. K průzkumu a k prohlídce Marsu posloužilo značné množství snímků červeně a hnědě zbarvené horniny a načervenalé krajiny poseté krátery, avšak rudá planeta, to není jen červená barva.
Jasná bílá oblast na této fotografii představuje ledovou polární čepičku, která pokrývá jižní pól Marsu a je složená ze zmrzlé vody a oxidu uhličitého. Zatímco na obrázku vypadá její povrch hladký, při pohledu z větší blízkosti se polární čepička jeví jako vrstevnatá směs vrcholků, údolí a rovinatých plání, jejichž vzhled se dá připodobnit ke švýcarskému sýru.
Jižní polární čepička Marsu je místy tlustá až 3 kilometry, její průměr je přibližně 350 km. Tyto polární oblasti jsou trvale zaledněné; v době, kdy panuje marťanská zima, tenká ledová čepička zvětšuje svoji velikost co do průměru i tloušťky, ale když se začíná na Marsu oteplovat, její rozměry se opět zmenšují.
Jižní polární čepička se rozkládá asi 150 km severně od jižního geografického pólu Marsu. Evropská sonda Mars Express zachytila její vzhled v době, kdy se rozrostla na maximální velikost. Hluboké impaktní krátery, zejména Hellas Basin – největší impaktní struktura celé planety – má průměr 2300 km a je hluboká 7 km. Silné větry vanoucí napříč planetou Mars směrem k jižnímu pólu, vytvářejí směsici rozdílných systémů vysokého a nízkého tlaku. Tuhý oxid uhličitý uložený v polárních čepičkách sublimuje v těchto oblastech s rozdílným tlakem různou rychlostí, z čehož nakonec vyplynula nerovnoměrná struktura polární čepičky.
Sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast Marsu 17. prosince 2012 v oboru infračerveného záření, zeleného a modrého světla, a to pomocí kamery HRSC (High Resolution Stereo Camera).
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
