Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Evropská sonda Mars Express pozorovala kuriózní oblak

Evropská sonda Mars Express pozorovala kuriózní oblak

Podlouhlý oblak v atmosféře Marsu poblíž sopky Arsia Mons
Autor: ESA/GCP/UPV/EHU Bilbao, CC BY-SA 3.0 IGO

Vysoko přes vrcholek dlouho mrtvého vulkánu v blízkosti marťanského rovníku se táhnul napříč zdejší oblohou nadýchaný bílý oblak. Na první pohled vypadal podobně jako kouřová vlečka vytvořená při vulkanické erupci, avšak planeta Mars je světem se „studeným a mrtvým srdcem“. Ačkoliv to vypadá, že se oblak vynořil z vrcholku vulkánu, astronomové z Evropské kosmické agentury ESA se domnívají, že se zkrátka jedná o něco zcela jiného. Na Marsu nebyly pozorovány erupce sopek po milióny roků, takže je nulová šance, že právě oblast Arsia Mons je na pokraji svého probuzení.

Takže o co se tady může jednat? Od 13. září 2018 pozorovala sonda Mars Express provozovaná Evropskou kosmickou agenturou ESA vývoj podlouhlého oblaku vznášejícího se v sousedství 20 kilometrů vysokého vulkánu Arsia Mons, v blízkosti rovníku rudé planety. Navzdory této poloze není pozorovaný atmosférický útvar spojován s vulkanickou aktivitou, ale spíše s oblakem tvořeným krystalky vodního ledu buzeným podmínkami na závětrném svahu sopky. Zdejší situace ovlivňuje proudění vzduchu – což je něco, co vědci označují jako orografická nebo závětrná oblaka – a může se jednat o obvyklý úkaz v tomto regionu.

Oblak byl pozorován 10. října 2018 kamerou Visual Monitoring Camera (VMC) na palubě sondy Mars Express – která pořídila několik set snímků během posledních několika týdnů – jako bílý podlouhlý útvar táhnoucí se v délce 1 500 kilometrů západně od vulkánu Arsia Mons. Pro porovnání, sopka ve tvaru kužele má průměr zhruba 250 kilometrů; celkový pohled na region je na úvodním obrázku.

Detailní snímek podlouhlého oblaku pořízený 21. 9. 2018 Autor: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO
Detailní snímek podlouhlého oblaku pořízený 21. 9. 2018
Autor: ESA/DLR/FU Berlin, CC BY-SA 3.0 IGO
Na severní polokouli Marsu právě 16. října 2018 nastal zimní slunovrat. V posledních měsících předcházejících slunovratu se většina oblačné aktivity nad velkými vulkány rozplynula; jejich vrcholky bývají zcela pokryty oblačností téměř po celý zbytek roku. Avšak sezónní opakující se vznik podobných oblaků z krystalků vodního ledu, jaký je ukázán na publikovaném snímku, je známý v oblasti jihozápadního svahu této sopky – naposled je Mars Express a jiné sondy pozorovaly v letech 2009, 2012 a 2015.

Změny vzhledu oblačnosti v průběhu marťanského dne rostoucí do délky během místního rána můžeme pozorovat na závětrné straně sopky téměř rovnoběžně s rovníkem. Dosahují přitom úchvatných rozměrů, díky kterým může být oblak pozorovatelný dokonce i pozemními dalekohledy.

Utváření oblaků z ledových krystalků je citlivé na množství prachu přítomného v atmosféře. Tyto snímky pořízené po rozsáhlé prachové bouři, která zachvátila téměř celou planetu Mars v červenci a srpnu letošního roku, poskytly důležité informace o vlivu prachu na vývoj oblačnosti a její proměnlivost během celého roku.

Oblak podlouhlého tvaru vznášející se nedávno poblíž vulkánu Arsia Mons byl rovněž pozorován spektrometrem OMEGA pro oblast viditelného a infračerveného záření a pomocí stereo kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC) na palubě sondy Mars Express. Získané informace poskytují vědcům různorodá data ke studiu tohoto úkazu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Orografický oblak, Mars express, Planeta Mars


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »