Fosilní kapky deště a atmosféra mladé Země
V dávné historii Země, v době krátce po jejím vzniku, vyzařovalo Slunce asi o 30 % energie méně než dnes. Teoreticky mohla tehdy nastat taková situace, že by celý povrch Země pokryla ledová pokrývka. Existují však geologické důkazy, že tomu tak nebylo - existence říčních a mořských sedimentů z období před 2 až 4 miliardami roků, tudíž na zemském povrchu se nacházela voda.
Vědci předpokládají, že tehdejší teplota musela být dostatečná k tomu, aby voda mohla existovat v kapalném stavu, což mohlo být důsledkem přítomnosti velmi husté atmosféry, vysokého množství skleníkových plynů či kombinace obou jevů.
Nyní vědci z University of Washington použili svědectví "zkamenělých" otisků dešťových kapek z doby před 2,7 miliardami roků k určení atmosférického tlaku v té době, čímž dokázali, že ke zvýšení teploty vedlo s největší pravděpodobností velké množství skleníkových plynů.
Tato vědecká práce, která má význam rovněž pro hledání života na jiných planetách, byla publikována 28. 3. 2012 v časopise Nature.
"Protože Slunce v té době svítilo mnohem méně než dnes, tak pokud by byla tehdejší atmosféra stejná jako v dnešní době, pak by byl povrch naší Země zmrzlý," říká vedoucí autor článku Sanjoy Som, postgraduální vědecký pracovník NASA (Ames Research Center, Mountain View, Kalifornie), který prováděl tento výzkum jako součást své doktorandské práce v oboru Země a vesmírný výzkum.
Znalost atmosférického tlaku v daném období může pomoci vědcům lépe a detailně pochopit celkovou povahu atmosféry té doby. Například podstatně vyšší tlak by byl potřebný pro jev, který umožňuje existujícím skleníkovým plynům absorbovat mnohem více záření a zvyšovat tak teplotu planety. To byla jedna ze spekulací o příčině existence vyšší teploty na povrchu pradávné Země.
Velikost otisků kapek deště závisí na jejich rychlosti, na atmosférickém tlaku a na složení materiálu, do kterého dešťové kapky padají. Dřívější výzkumy ukazovaly, že dešťové kapky dopadající na zemský povrch nepřevyšovaly svým průměrem jednu čtvrtinu palce (tj. asi 6 mm). To je také největší kapka, která může vytvořit největší zkamenělý otisk bez ohledu na atmosférický tlak. Tyto velké dešťové kapky v dnešní atmosféře padají rychlostí kolem 10 metrů za sekundu, avšak pokud dávná atmosféra byla hustější, potom rychlost pádu kapek byla nižší a maximální velikost zanechaných otisků by byla menší.
Roger Buick a Jelte Harnmeijer, členové výzkumného týmu, zalili latexem zkamenělé otisky dešťových kapek v sopečném popelu nalezeném v Jižní Africe, následně odvezli latexový odlitek do Seattlu, kde pomocí velmi přesného laseru provedli detailní měření důlků po dopadu jednotlivých kapek.
Mezitím byla provedena měření otisků dešťových kapek, které byly vytvořeny v současnosti, za aktuálního atmosférického tlaku. Sanjoy Som a Peter Polivka použili pipetu k vytváření vodních kapek různých velikostí dopadajících do nedávného vulkanického popela, odebraného na Havaji a Islandu. Vodní kapky padaly do vzorků z výšky přibližně 30 metrů. Složení sopečného popela bylo podobné jako u kamene, v němž byly nalezeny fosilizované otisky dešťových kapek. Výzkumníci použili tekutý průzračný plast ke zpevnění otisků, které byly následně snímány pomocí laseru a snímky porovnávány s otisky z jižní Afriky.
Sanjoy Som prohlásil, že tento objev může být velmi důležitý pro hledání života na planetách obíhajících kolem jiných hvězd než Slunce, na tzv. exoplanetách. To proto, že před 2,7 miliardami roků byla Země velmi odlišná od stavu, v jakém je dnes a tehdejší prostředí také umožňovalo překypující život v podobě mikroorganismů.
"Nastavení limitů pro atmosférický tlak je prvním krokem k pochopení, jaké tehdy bylo složení atmosféry. Na základě těchto poznatků rozšíříme známá fakta, která máme k dispozici pro porovnání vlastností exoplanet, jež mohou podporovat existenci života," říká Sanjoy Som.
"Dnešní Země a dávná Země jsou jako dvě odlišné planety," dodává Sanjoy Som.
Zdroj: www.astrobio.net
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
