Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Globální oteplování a vymírání biologických druhů

Globální oteplování a vymírání biologických druhů

Isabela-01.jpg
Globální změna zemského klimatu možná nepovede k vymírání některých živočišných či rostlinných druhů, ale spíše naopak: objeví se stovky nových druhů. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že současné představy o globálním oteplování jako o katastrofě nemusí být pravdivé.

Některé současné vědecké teorie potvrzují, že globální oteplování povede k následkům, podobným vyhynutí dinosaurů - četné druhy živých organismů zmizí z povrchu Země. "Biologická proměnnost a globální změna klimatu jsou dobře zdokumentovány - oteplení je zřetelné: ptáci migrují dříve, dříve rozkvétají květiny, posunuly se okamžiky střídání ročních období," tvrdí ředitelka oddělení klimatických změn WWF International Jennifer Morganová. Na základě mezinárodních výzkumů lze vyslovit názor, že globální oteplení povede k zániku 25 % živočišných a rostlinných druhů již v roce 2050.

Je však třeba říci, že ne všichni vědci se na globální změny klimatu dívají tak pesimisticky. Například australští vědci jsou přesvědčeni, že oteplení povede k vydatným dešťům, což umožní doslova bouřlivý růst stromů a dalších rostlin, které zase budou intenzívně pohlcovat tzv. skleníkové plyny. Podle jejich názoru skleníkový efekt povede k tomu, že atmosféra Země bude teplejší a vlhčí, to umožní růst stromů a rostlin, což bude podnětem pro vznik nových biologických druhů. K těmto závěrům dospěli australští vědci minulý měsíc.

Je však otázka, jak rychle budou klimatické změny probíhat. Podle některých vědců základní změny klimatu probíhají v posledních 8 tisících roků, kdy se lidstvo začalo aktivně věnovat zemědělství a průmyslové výrobě. Při tom dochází ke zvýšené produkci skleníkových plynů. Podle informací Williama F. Ruddimana z University of Virginia in Charlottesville se za posledních 200 let zvýšila průměrná teplota vzduchu o 0,8 °C.

K zajímavému názoru dospěli holandští vědci z Centra pro geomagnetické změny v Hilversumu na základě studia zemské kůry. Je známo, že v důsledku dopadu kosmického prachu po dobu stovek miliónů roků se zvyšuje tloušťka zemské kůry. Hmotnost Země postupně vzrůstá. Tento permanentně probíhající proces nemá žádný přímý vliv na změny klimatu.

Avšak v souladu se vzrůstem hmotnosti Země se zvyšuje její gravitace a tlak na vnitřní jádro. Stoupá jeho teplota a únik tepla přes zemskou kůru vede k oteplování zemské atmosféry a ke zvyšování úrovně hladiny světových moří a oceánů. Když k tomu připočteme ještě výše zmiňovaný vliv člověka na vzrůst skleníkového efektu a další přírodní vlivy (například sopečnou činnost, rovněž "poháněnou" vnitřním teplem planety), dostaneme v současné době známé efekty: vznik jevu El-Niňo, časté povodně a uragány, na jiných místech zase dlouhodobé sucho a neúroda.

Holandští vědci jsou současnými klimatickými změnami velmi znepokojeni. Země větrných mlýnů a tulipánů se z části rozkládá pod úrovní moře. Již nyní pozorují následky tání ledovců v Grónsku a v Antaktidě.

Zdroj: pravda.ru




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »