Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Globální oteplování a vymírání biologických druhů

Globální oteplování a vymírání biologických druhů

Isabela-01.jpg
Globální změna zemského klimatu možná nepovede k vymírání některých živočišných či rostlinných druhů, ale spíše naopak: objeví se stovky nových druhů. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že současné představy o globálním oteplování jako o katastrofě nemusí být pravdivé.

Některé současné vědecké teorie potvrzují, že globální oteplování povede k následkům, podobným vyhynutí dinosaurů - četné druhy živých organismů zmizí z povrchu Země. "Biologická proměnnost a globální změna klimatu jsou dobře zdokumentovány - oteplení je zřetelné: ptáci migrují dříve, dříve rozkvétají květiny, posunuly se okamžiky střídání ročních období," tvrdí ředitelka oddělení klimatických změn WWF International Jennifer Morganová. Na základě mezinárodních výzkumů lze vyslovit názor, že globální oteplení povede k zániku 25 % živočišných a rostlinných druhů již v roce 2050.

Je však třeba říci, že ne všichni vědci se na globální změny klimatu dívají tak pesimisticky. Například australští vědci jsou přesvědčeni, že oteplení povede k vydatným dešťům, což umožní doslova bouřlivý růst stromů a dalších rostlin, které zase budou intenzívně pohlcovat tzv. skleníkové plyny. Podle jejich názoru skleníkový efekt povede k tomu, že atmosféra Země bude teplejší a vlhčí, to umožní růst stromů a rostlin, což bude podnětem pro vznik nových biologických druhů. K těmto závěrům dospěli australští vědci minulý měsíc.

Je však otázka, jak rychle budou klimatické změny probíhat. Podle některých vědců základní změny klimatu probíhají v posledních 8 tisících roků, kdy se lidstvo začalo aktivně věnovat zemědělství a průmyslové výrobě. Při tom dochází ke zvýšené produkci skleníkových plynů. Podle informací Williama F. Ruddimana z University of Virginia in Charlottesville se za posledních 200 let zvýšila průměrná teplota vzduchu o 0,8 °C.

K zajímavému názoru dospěli holandští vědci z Centra pro geomagnetické změny v Hilversumu na základě studia zemské kůry. Je známo, že v důsledku dopadu kosmického prachu po dobu stovek miliónů roků se zvyšuje tloušťka zemské kůry. Hmotnost Země postupně vzrůstá. Tento permanentně probíhající proces nemá žádný přímý vliv na změny klimatu.

Avšak v souladu se vzrůstem hmotnosti Země se zvyšuje její gravitace a tlak na vnitřní jádro. Stoupá jeho teplota a únik tepla přes zemskou kůru vede k oteplování zemské atmosféry a ke zvyšování úrovně hladiny světových moří a oceánů. Když k tomu připočteme ještě výše zmiňovaný vliv člověka na vzrůst skleníkového efektu a další přírodní vlivy (například sopečnou činnost, rovněž "poháněnou" vnitřním teplem planety), dostaneme v současné době známé efekty: vznik jevu El-Niňo, časté povodně a uragány, na jiných místech zase dlouhodobé sucho a neúroda.

Holandští vědci jsou současnými klimatickými změnami velmi znepokojeni. Země větrných mlýnů a tulipánů se z části rozkládá pod úrovní moře. Již nyní pozorují následky tání ledovců v Grónsku a v Antaktidě.

Zdroj: pravda.ru




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »